Zákonná pravidla pro smluvní pokutu a její sjednání ve smlouvě upravuje zejména § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku (o. z.), podle nějž platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
Přitom ovšem podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí soudu porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Smluvní pokuta tak může být ponížena až na hodnotu věřiteli vzniklé škody.
Soud neposuzuje nepřiměřenost dohody, ale nepřiměřenost konkrétní pokuty
Nejvyšší soud již vyložil ohledně nové úpravy v novém občanském zákoníku, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě.
Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud proto nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu.
Nový přístup k hodnocení nepřiměřenosti smluvní pokuty
Nejvyšší soud ČR v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023 (spis. zn. 31 Cdo 2273/2022), jak jsme vás informovali, uvedl: Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny.
Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.
Jak soud postupuje při snížení smluvní pokuty
Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. tak lze rozlišit na následující fáze:
- V prvním kroku soud nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit.
- Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení povinnosti a měly být pokutou chráněny.
- Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši. Soud se řídí zejména výší škody vzniklé věřiteli (tomu, kdo má nárok na pokutu) do doby rozhodnutí soudu porušením povinnosti, na kterou se pokuta vztahuje.
Náhrada škody nebo trest za porušení smluvní povinnosti? Co je úlohou smluvní pokuty?
Každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotné povinnosti vyplývající ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil.
Pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci, kdy jde o paušalizaci náhrady škody (paušalizační smluvní pokuta), nebo výlučně funkci sankční (sankční smluvní pokuta), případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační.
U sankční smluvní pokuty lze zohlednit otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují.
Vysoká jednorázová pokuta může být nepřiměřená, když prodlení trvalo třeba jen několik dnů
Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit třeba i jen za několik dnů prodlení.
Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta zajištěné pohledávky určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka.
Vysoký nárůst pokuty ujednané za časovou jednotku při dlouhém prodlení není nepřiměřený
V takovém případě výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní své povinnosti zajištěné smluvní pokutou – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta.
Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty.
Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (protože čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše pokuty).
Nový přístup k moderaci smluvní pokuty (podle zásad nového občanského zákoníku upřesněných v rozsudku NS ČR ze dne 11. 1. 2023, spis. zn. 31 Cdo 2273/2022) vyložil Nejvyšší soud ČR ve vztahu k otázce přiměřenosti smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení nově v rozsudku ze dne 26. 6. 2025 (spis. zn. 23 Cdo 1567/2024).
Přiměřenost smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení
Rovněž v případě smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka je nezbytné při úvahách o její moderaci posoudit na základě zjištění o funkcích, které měla pokuta plnit, o okolnostech známých v době jejího sjednávání a o okolnostech nastalých v průběhu trvání prodlení dlužníka, zda je výše pokuty ve svém součtu (příp. za jednotlivá období prodlení) přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku prodlení dlužníka se splněním smluvní povinnosti a měly být pokutou chráněny. (Lze tedy odlišit různé etapy v době prodlení dlužníka se splněním povinnosti a v rámci nich zvažovat nepřiměřenost výše smluvní pokuty.).
V případě smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky – např. kupní ceny či ceny za provedení díla (či konkrétní částkou) za každý den prodlení se splněním povinnosti vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas.
Tato skutečnost umožňuje při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku (součtu výše jednotlivých nároků) přihlížet ke změnám rozhodných okolností, ke kterým došlo v průběhu prodlení.
Skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci.
Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu.
Věřitel musí dlužníka upomínat o splnění jeho povinnosti, jinak hrozí snížení pokuty
Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta sjednaná sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka se s dobou prodlení dlužníka postupně navyšuje, je však možné při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu přihlédnout též k tomu, zda a jak věřitel uplatňoval právo požadovat po dlužníku splnění povinnosti utvrzené smluvní pokutou.
Je-li věřitel, vůči němuž je dlužník v prodlení se splněním své povinnosti utvrzené smluvní pokutou, lhostejný k osudu své pohledávky a nijak se o splnění povinnosti dlužníka v prodlení nezajímá, lze i tuto okolnost zohlednit při posouzení (ne)přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu za dobu prodlení dlužníka.
Může totiž svědčit o tom, že splnění povinnosti dlužníka utvrzené smluvní pokutou mělo pro věřitele ve skutečnosti nižší význam a že sankce již neodpovídá zájmům věřitele narušeným prodlením, které měly být pokutou chráněny.
ČLÁNKY DO MAILU