Hlavní navigace

Smluvní pokuta už není, co bývala. Dlužníci se jí teď nemusí tolik bát

20. 4. 2023
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Jak je to nově s nárokem na smluvní pokutu? Kdy se může dlužník vyhnout jejímu placení? A proč smluvní pokuta přestává být výstrahou a sankcí, která donutí dodržet smlouvu?

Smluvní pokuta je poměrně široce známým a v praxi hojně využívaným právním institutem. Používá se ve smlouvách, a to jak obchodních mezi podnikateli, tak občanskoprávních, tedy mezi občany, nepodnikateli. Může být sjednána i ve smlouvě mezi podnikatelem a občanem, ale tam se uplatní někdy odlišná pravidla s ohledem na ochranu spotřebitele. Pak je chráněn nejen občan, ale i nepodnikatelská právnická osoba, třeba spolek apod. Ale o tom třeba někdy příště.

Snad každý ví, že význam ujednání o smluvní pokutě spočívá v tom, že když účastník nějaké smlouvy poruší svou povinnost, vznikne mu místo ní nebo i vedle ní (pokud povinnost dle smlouvy nezanikne) další povinnost, a to zaplatit určitou peněžitou částku, tedy smluvní pokutu.

Částka smluvní pokuty může být sjednána jako jednorázová: někdo něco nesplní, a tak musí zaplatit např. 50 000 Kč. Nebo může být smluvní pokuta koncipována obdobně, jako je tomu s úroky z prodlení. Pak nejde o jednorázovou částku, ale o částku za každý den prodlení, ať už je vyjádřena pevnou částkou, např. 500 Kč za den, nebo např. 0,2 % z kupní ceny za každý den prodlení.

Smluvní pokuta je nástrojem tzv. utvrzení dluhu, a to široce používaným v každodenním právním styku. Hlavní význam smluvní pokuty spočívá v hrozbě dlužníkovi. Má významnou preventivní funkci. Smluvní pokuta nutí účastníka smlouvy splnit ujednanou povinnost, protože jinak mu hrozí majetková sankce, právě ono placení smluvní pokuty. A pak má tedy smluvní pokuta i významnou reparační funkci.

Hlavní funkce smluvní pokuty: Hrozba dlužníkovi, kompenzace věřiteli

Smluvní pokuta tak má odrazovat případného dlužníka od neplnění smluvně ujednaných povinností. Současně má smluvní pokuta kompenzovat věřiteli vzniklou škodu. Věřitel získává určitou výhodu (nerozumějme tím výhodu získanou, nadto dokonce snad nepoctivě) na úkor dlužníka, protože smluvní pokuta nastupuje, až když někdo poruší své povinnosti, tedy nedostojí svým závazkům a ocitne se v prodlení.

Spíše pro věřitele nastává určité ulehčení situace spočívající v tom, že nemusí (což je jinak velmi složité) prokazovat, že mu vznikla škoda a v jaké výši. A nyní k tomu, jak smluvní pokutu upravuje zákon, konkrétně občanský zákoník (o. z.), a co k jeho výkladu řekl Nejvyšší soud.

Co říká občanský zákoník a co nově Nejvyšší soud ke smluvní pokutě

Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, pak podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

Jak už jsme uvedli, může být sjednána jednoznačná jednorázová částka smluvní pokuty v určité výši. Naopak způsob určení (konkrétně ve smlouvě co do výše nevyčíslené) smluvní pokuty je např. ujednání o tom, že kdo je v prodlení se splněním své povinnosti, zaplatí smluvní pokutu ve výši např. 0,05 % kupní ceny, ceny za dílo a podobně.

Zaplacení smluvní pokuty přitom nezbavuje dlužníka podle ust. § 2049 o. z. povinnosti splnit závazek smluvní pokutou utvrzený. Povinnost splnit závazek může zaniknout v případě odstoupení od smlouvy. I odstoupení od smlouvy může přinést vznik nároku na smluvní pokutu, ale to jsou jiné otázky, než kterým se nyní věnujeme, o tom také třeba někdy příště.

Smluvní pokuta neznamená automaticky nárok na náhradu škody. Je třeba si ujednat obojí

Zásadní pro nás tentokrát, jde-li nám o podstatu a smysl sjednání smluvní pokuty a její vymahatelnost, je to, že podle ust. § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

Smluvní pokuta je tedy jak pokutou, tak jakousi paušalizovanou náhradou škody. Pokud se chce někdo domoci jak pokuty samostatně, tak i náhrady škody, pak je třeba ve smlouvě uvést, že smluvní strany vylučují použití ust. § 2050 o. z., nebo že „vznik nároku na smluvní pokutu nevylučuje nárok na náhradu škody“, popř. malinko jinými slovy se stejným významem: Vznikem nároku, zaplacením smluvní pokuty atp. „není dotčeno právo na náhradu škody“. Nicméně praktičtější, a to je smyslem smluvní pokuty, je ujednat ji tak, aby zahrnovala předpokládanou výši škody i jakousi právě jen pokutu, sankci.

Moderační právo soudu: možnost snížení smluvní pokuty

A dalším, pro nás tentokrát (v daných souvislostech, když se bavíme o významu a smyslu smluvní pokuty) klíčovým pravidlem je ust. § 2051 věty první o. z., podle něhož: Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

Jde o tzv. moderační právo soudu. Soud, dojde-li ke sporu, který pak řeší, je-li v jeho rámci vymáhána smluvní pokuta a její zaplacení, protože nebyla uhrazena dobrovolně, může výši smluvní pokuty snížit, jestliže vyhodnotí, že je nepřiměřeně vysoká.

Co je přiměřenost obecně a co je přiměřená smluvní pokuta rozumově

Obecně při posuzování přiměřenosti (výše smluvní pokuty) je třeba porovnat poměr mezi významem, nebo, chcete-li, hodnotou povinnosti, resp. splnění povinnosti, jejíž dodržení je zajišťováno smluvní pokutou (anebo z opačného úhlu pohledu: jejíž porušení je smluvní pokutou sankcionováno), a výší sankce (smluvní pokuty).

Pokud je smluvní pokutou zajišťováno např. řádné a včasné zhotovení díla, například provedení stavby, je logické, že bude přiměřenost smluvní pokuty hodnocena ve vztahu k celkové ceně zhotovovaného díla.

Pokud je však smluvní pokutou jištěno splnění jiné povinnosti, např. v rámci smlouvy o dílo dílčí povinnosti včas předat záruční listinu, bude potřeba vztáhnout smluvní pokutu určenou procentní sazbou nikoliv k ceně díla, ale k hodnotě a významu záruční listiny.

A něco jiného pak bude na jedné straně jednorázová smluvní pokuta ve výši 20 % z celkové ceny díla, nebo na straně druhé ze subjektivně vnímané a ve smlouvě vyjádřené hodnoty záruční listiny.

Podobně bude něco jiného smluvní pokuta ve výši např. 0,2 % z celkové hodnoty díla za každý den opoždění jeho předání a něco jiného 0,2 % ze subjektivně vyhodnocené hodnoty záruční listiny.

Jak má být přiměřenost hodnocena dle judikatury

K pravidlu o zkoumání výše přiměřenosti smluvní pokuty se nově vyjádřil Nejvyšší soud ČR, když uvedl:

Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. (Rozsudek sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. ledna 2023)

Co se pro praxi mění?

Nejvyšší soud se odklonil od své dosavadní výkladové a rozhodovací praxe v otázce zhodnocení přiměřenosti smluvní pokuty a její moderace (snížení soudem). Nastolil pro soudy postup nový, který však věřitele nepotěší. To spíše dlužníky, ty, kteří neplní své povinnosti, a mají tak platit smluvní pokutu.

Nadále už totiž není a nebude jasné, jak vysoká smluvní pokuta je v pořádku, čili přiměřená, a automaticky tak projde u soudu, aniž by ji soud (i když se bude dlužník maximálně vymlouvat) snížil.

V zásadě bylo možno doposud rozhodovací a výkladovou praxi Nejvyššího soudu shrnout tak, že smluvní pokuta až do výše 0,5 % dlužné částky denně není nepřiměřená. A to přitom není nízká smluvní pokuta, ba naopak. Jde o půl procenta (např. kupní ceny) za den.

A tak se za pouhých 200 dnů může částka, kterou musí dlužník uhradit, i zdvojnásobit. Za rok a něco prodlení se může i ztrojnásobit. Toto maximum je velice přísné, i když doposud legální výše smluvní pokuty. Neznamená to ovšem, že nyní nově vše pod 0,5 % dlužné částky denně projde. Smluvní pokuta 0,5 % za den by dříve platila pro ty nejpřísnější smlouvy. V praxi bychom se bavili spíše o 0,1 %, ovšem ani to není malá sankce.

Jak budou soudy nově postupovat? Co jim Nejvyšší soud předepsal?

Nově soud musí zjistit, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Dále musí soud zohlednit všechny konkrétní specifické okolnosti daného případu.

Soud nově zjišťuje a hodnotí:

  • okolnosti zřejmé již v době uzavření smlouvy, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě, takže už nestačí vědomost o maximální přijatelné výši smluvní pokuty, ale též
  • okolnosti, které existovaly při porušení smluvní povinnosti, ovšem také i
  • okolnosti nastalé eventuálně později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ.

Doposud, jestliže došlo k posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty jako nepřiměřené, se tak vycházelo pouze z okolností, které tu byly v době jejího sjednání, a nešlo při něm přihlížet ke skutečnostem, které nastaly až po jejím sjednání.

Soud přizná nárok na smluvní pokutu a rozhodne, že ji má dlužník zaplatit, pokud vyhodnotí, že smluvní pokuta není s ohledem na uvedená kritéria nepřiměřeně vysoká.

Pokud ovšem soud dospěje k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená, sníží ji. Jenže nakolik? Jak moc ji sníží? Lze říci, že ji sníží se zřetelem k těm účelům, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Ale to je zase závislé na úvaze soudu a názory různých soudů a jejich soudců se mohou lišit. A to je velká komplikace pro praxi.

Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že soud má smluvní pokutu snížit vlastně pouze jen na výši škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

Sankční, nedodržování povinností trestající prvek, se prostě ze smluvní pokuty vytrácí. A tak je nyní nejistota, jak v tom, jak vysokou smluvní pokutu dohodnout, ujednat, tak i v tom, jak vysokou smluvní pokutu lze reálně vymoci, respektive jak vysokou bude soud ochoten ji přiznat, pokud bude dlužník namítat její nepřiměřenost.

Už není jasné, co u soudu projde jako platná výše smluvní pokuty

Padl jednoduchý a srozumitelný návod na to, jak vysokou lze maximálně sjednat smluvní pokutu. Vždy je tu riziko, že dojde-li k soudnímu sporu, soud smluvní pokutu v rámci svého moderačního práva sníží. Dříve či později si to uvědomí lidé, kteří neplní své závazky, a budou na to spoléhat. Někdy se může vyplatit neplnit své závazky. Proto smluvní pokuta povětšinou vždy v praxi měla jak nahradit škodu věřiteli, který sám plnil své povinnosti, tak i potrestat druhou stranu, která je neplnila. A preventivně ji odrazovat od neplnění závazků.

Má smluvní pokuta ještě vůbec smysl?

Když to trochu přeženeme, tak vlastně jistá je jen smluvní pokuta ve výši skutečné škody, a to ještě musí být výše škody prokázána. To pak ale smluvní pokuta ztrácí svůj smysl, protože to už nemusí být sjednávána. Pak už nejde o smluvní pokutu.

Nárok na náhradu škody není třeba ve smlouvách uvádět, pokud nejde třeba o narovnání, uznání dluhu ohledně přesně vyčíslené výše škody. To jsou jen prázdné floskule, kterými realitní nebo advokátní kanceláře ohlupují laiky, když do smluv píší, že má poškozená strana nárok na náhradu škody, aby ji to uchlácholilo. To ani nemusí být ujednáno ve smlouvě, protože to vyplývá přímo ze zákona. A vůbec to neznamená, že se poškozená strana náhrady dočká. A pokud se jí dočká, že to bude snadné.

Smluvní pokuta by vždy měla plnit funkci paušalizované (ale poněkud navýšené) náhrady škody, jinak ztrácí smysl. Potenciální věřitel si přece smluvní pokutu ve smlouvě vymíní a sjedná proto, že mu na splnění utvrzované povinnosti záleží, a protože chce mít jistotu, že v případě porušení této povinnosti nebude muset prokazovat, jaká škoda mu vznikla, ale pouze to, že došlo k porušení utvrzené povinnosti druhou smluvní stranou.

Dlužník má ovšem nově mnohem větší šanci uspět v rámci své obrany s návrhem na snížení, smluvní pokuty soudem. Zvláště v případech, kdy věřiteli žádná škoda nevznikne, nebo jen zanedbatelná. To však přece nemusí znamenat, že si nezaslouží peníze odpovídající smluvní pokutě. Dostál povinnostem, ale druhá strana ne. A smlouvy mají být plněny.

skoleni_15_4

Ovšem, i když škoda vznikne, věřitel se nevyhne jejímu obtížnému prokazování soudu. Situace toho, kdo plní své povinnosti, bude obtížnější, naopak dlužníci a ti, kdož neplní své závazky, dostanou šanci se z nich vyvázat, nebo snadno vyvázat. A v konečném důsledku to zkomplikuje a prodlouží soudní spory.

Sjednání smluvní pokuty tak může být někdy poctivému věřiteli s prominutím platné jak mrtvému zimník. Asi by bylo vhodné připravit a posléze v parlamentu přijmout fundovanou změnu právní úpravy, která zohlední to negativní, co přinesl výklad Nejvyššího soudu, ohledně smluvní pokuty, aniž by to byla jeho vina.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).