Daňová exekuce: Co si exekutor (ne)může dovolit?

Kdy může finanční úřad začít provádět exekuční úkony a co to pro vás jako pro daňový subjekt vlastně znamená? Co všechno si úředník z „finančáku“ může dovolit?

Okamžik pro zahájení exekuce

Správce daně (tedy finanční úřad, dále jen „FÚ“)  může počít úkony exekučního řízení v okamžiku, kdy daňový subjekt vykazuje u FÚ nedoplatek. Vlastní pojem nedoplatek je pro formální zahájení exekučního řízení klíčový. Kdy tedy vzniká daňovému subjektu nedoplatek, tedy daňový dluh (resp. splatná daňová pohledávka vůči veřejnému rozpočtu)? 

Vzniká hlavně neuhrazením daně (části či celé), kdy již uplynul den splatnosti předmětné daně. Daní se přitom podle § 2 odst. 3 DŘ rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek a peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu (DŘ). Daní je také peněžité plnění v rámci dělené správy. Jedná se o správu placení  určité peněžní povinnosti, co vyplývá podle jiného, nežli daňového zákona a použije se přímo daná ustanovení DŘ.  Čtěte také: Dluhy do 5000 Kč budou bez nákladů řízení. Není ale důvod se radovat

V obecné rovině je daní například i daňový odpočet, daňová ztráta nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. Samozřejmě, že z oprávněného odpočtu (u DPH) či oprávněné daňové ztráty (u daně z příjmů) nedoplatek nevzniká.

Daňový dluh vám může vzniknout také neuhrazením příslušenstvím daně, kdy již uplynul den splatnosti. Příslušenstvím daně jsou úroky, penále, pokuty a náklady řízení. 

Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně tzv. sledují osud daně. Tímto se myslí např. kdy na základě platného odvolání daňového subjektu proti doměření daně FÚ dojde ke zrušení takto doměřené daně. Poté se tedy zároveň zruší i s tím související penále a úrok z prodlení.

Dopis z berňáku o nedoplatku

Podle § 153 odst. 3 DŘ správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Zde je velmi důležité slůvko MŮŽE. Berňák nemá tedy povinnost daňovému subjektu kdykoliv (ihned) oznamovat, že má evidovaný u FÚ nedoplatek.  Přečtěte si také: Česká republika, země exekutorů a inkasních agentur. Blýská se na lepší časy?

FÚ by ale podle zásad daňového řízení měl:

• podle možností vycházet osobám zúčastněným na správě daní vstříc,
• soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě daní a činit nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny.

Z tohoto lze oprávněně předpokládat, že FÚ by měl po zjištění nedoplatku u daňového subjektu, tomuto vyjít vstříc a dluh mu oznámit (neformálním upozorněním – sms, e-mail…). Oznámení však nemusí být provedeno doručením „do vlastních rukou“. 

Tímto oznámením, dle mého názoru, zároveň FÚ splňuje povinnost činit nezbytné úkony k uhrazení nedoplatku. Pokud daňový subjekt o nedoplatku neví, nemůže ho samozřejmě cíleně uhradit. Na druhou stranu je si třeba uvědomit, že pohlídat si daňové povinnosti musí daňový subjekt sám, a proto má mít reálný přehled o všech platbách (provedených i neprovedených), které vůči správci daně má, měl či bude uhrazovat.

Podle dřívější právní úpravy (§ 73 odst. 1 ZSDP)  nezaplatil-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle ZSDP v zákonné lhůtě, vyzval ho finanční úřad, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozornil ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. 

Předžalobní výzva (poslední výzva k úhradě dluhu) účinná od 1. ledna 2013 se netýká daňové exekuce prováděné přímo FÚ (daňovým exekutorem). Důvodem je skutečnost, že daňový řád upravuje, tak jak bylo výše uvedeno, svůj postup a tudíž subsidiární použití občanského soudního řádu zde (při použití a za podmínek uvedených v DŘ) není opodstatněné. Přečtěte si také: Malé dluhy, přemrštěné platby právníkům: Co proti tomu stát dělá?

Může přijít i „soukromý“ exekutor

Ten, kdo by si mohl myslet, že vymáhat nedoplatky může provádět pouze FÚ, se plete. Fakt je ten, že pracovníci finančních úřadů mající na starosti vymáhaní nedoplatků (vymáhací oddělení na FÚ) jsou mnohdy „přátelštější“ něž soukromí exekutoři. Důvod je jednoduchý, soukromý exekutor je finančně zainteresovaný na celkovém finančním vyčíslení úspěšně exekuovaného majetku. To samozřejmě u úředníků FÚ neplatí.

I když mohou lidé z „finančáku“ mít případně za úspěšně provedenou exekucí finanční odměnu, v žádném případě se nerovná odměně soukromého exekutora. Finanční motivace soukromého exekutora je tedy tím „motorem“, co zapříčiní výrazně vyšších aktivitu při exekuci než u exekuce prováděné FÚ. Samozřejmě, že nic neplatí generálně a i správce daně může aktivitou „překvapit“. 

Kromě soukromého exekutora může finanční úřad požádat o zabezpečení vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu (soudního vykonavatele, § 251 a násl. OSŘ) nebo může nedoplatek např. přihlásit do veřejné dražby či uplatnit v insolvenčním řízení.

Bez exekučního titulu to nejde

Aby mohl být vystaven exekuční příkaz, a tím zahájena daňová exekuce, musí být použit exekuční titul.

Exekučním titulem je podle § 176 DŘ: 

• výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní (obsahuje např. údaje o jednotlivých nedoplatcích, potvrzení o vykonatelnosti, den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven),
• vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění,
• vykonatelný zajišťovací příkaz (úhrada „jistící zálohy“ pro reálné budoucí daňové povinnosti, § 167 a násl. DŘ).

Z jakých zdrojů lze dlužníka postihnout?

Uspokojit své daňové pohledávky může finanční úřad pouze z těch zdrojů, které připouští zákon (daňový řád). Daňový dlužník musí být v exekučním příkazu obeznámen s tím, z jakých zdrojů mu bude úřad provádět exekuci a výši nedoplatku, pro který je exekuce zahájena.

Daňovou exekuci podle DŘ lze provést pouze těmito způsoby:

1. srážkami ze mzdy,
2. přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (exekuční příkaz se doručí poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi),
3. přikázáním jiné peněžité pohledávky,
4. postižením jiných majetkových práv,
5. prodejem movitých věcí či prodejem nemovitostí (lze nařídit a provést dražbu).

Sepsání movitých věcí

Sepisují se věci, které podléhají exekuci a u kterých to povaha věci nevylučuje – viz. § 322 OSŘ). S uvedenými věcmi nesmí dlužník nakládat (právní úkon by byl v opačném případě neplatný). 

Především se sepisují věci, které dlužník může postrádat a které se rychleji prodají. Nesmí být sepsány věci movité, které tvoří příslušenství nemovitosti. Sepisují se i věci co má u sebe někdo jiný, pokud budou tyto věci odevzdány při soupisu. 

Z místa, kde se provádí exekuce, lze odebrat sepsané věci, zejména je-li obava, že budou např. poškozeny či ukryty (toto je možno provést i dodatečně). Nejsou-li věci odebrány, viditelně se označí údajem, že jsou předmětem exekuce.

O průběhu soupisu věcí se vyhotoví protokol. Podle § 60 odst. 2 DŘ správce daně může pořídit o úkonech, o kterých se podle zákona pořizuje protokol, obrazový nebo zvukový záznam, který je přílohou protokolu; o této skutečnosti předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní.

Prohlídka učiněná daňovým exekutorem

Daňový exekutor může učinit prohlídku jak bytu tak i sídla nebo místa podnikání či jiných místností dlužníka (včetně jeho skříní), v nichž se podle důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má dlužník vydat. Toto právo si může přes odpor autoritativně sjednat (např. za pomoci zámečníka či jiného specialisty). Z této prohlídky lze též pořídit video či audio záznam (tudíž prozatím není k tomuto uložena povinnost). Více čtěte: Exekuce v roce 2013: Dlužníci budou mít lehčí život, na exekutory si novela posvítí

Pokud dlužník u sebe ukrývá movitou věc (je-li takovéto důvodné podezření) co podléhá exekuci a ani na výzvu k vydání ukrývanou věc nevydá, může daňový exekutor provést osobní prohlídku (tu provádí úřední osoba stejného pohlaví). DŘ nemá zakotveno právo o překonání případného odporu toho, komu má být provedena osobní prohlídka.

Co dělat, když byl zabaven i majetek nepatřící dlužníkovi

Stalo-li se, že při exekuci je exekucí postižen majetek, který není majetkem dlužníka, může osoba, které tzv. svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoba, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, podat návrh  na vyloučení majetku z exekuce (v době návrhu nelze majetek prodat). 

Návrh je nutné podat do 15 dnů ode dne doručení exekučního příkazu či od chvíle, kdy se o exekuci jeho majetku osoba dozvěděla. Finanční úřad pak musí o takovém návrhu do 30 dnů rozhodnout. Odvolat se proti rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení. Rozhodnout o vyloučení majetku může správce daně i z moci úřední.

Okruh osob zainteresovaných do daňové exekuce, je závislý na způsobu zvolené exekuce (např. manžel daňového dlužníka, poddlužník či osoba co má některé věcné právo k předmětu exekuce).

Co se děje, když dlužník nemá peníze v bance

Pokud nebudete mít, jako dlužník u banky či v kampeličce peníze (v jakékoliv měně) a „berňák“  nebude mít tedy šanci vám z tohoto dluh uspokojit, budete muset podat tzv. prohlášení o majetku. 

Pokud to neuděláte, riskujete, že finanční úřad nebude vázán povinností mlčenlivosti pro účely trestního řízení. V prohlášení dlužník uvádí např. plátce své mzdy, čísla bankovních účtů, výši pohledávek nebo movité a nemovité věci. 

Podle ust. § 180 odst. 5 DŘ nejste povinni podat prohlášení o majetku, v případech: 

• zahájeného insolvenčního řízení
• zavedené nucené správy
• vymáhaný nedoplatek zanikl.

Prohlášení o majetku dlužník podá i v případě, že mohla být provedena exekuce z bankovního účtu, ale finanční úřad ji neprovedl.