Další příležitost pro tuneláře?

Informační neobratnost, nebo záměr?

Hned v úvodu musím uvést, že smyslem tohoto článku není kritika penzijního připojištění. Rovněž se nedomnívám, že by majetek klientů uložený v penzijních fondech byl v ohrožení. Nebezpečí vytunelování fondů není bezprostřední. O tom, zda a jak se v tomto směru situace změní, ještě není definitivně rozhodnuto. Změny se chystají, ale bližší informace zatím nejsou dostupné.

Předmětem mé kritiky je především přetrvávající způsob prezentace penzijního připojištění jako ideálního, resp. téměř jediného vhodného způsobu zajištění se na stáří, a to bez jakýchkoliv rizik. Neoprávněně je tak zaměňována potřeba vytvářet si finanční rezervy na stáří s nezbytností mít pro tento účel sjednáno právě soukromé penzijní připojištění.

Každý investor má přitom právo obdržet pravdivou, úplnou a srozumitelnou informaci o všech podstatných vlastnostech produktu, který je mu nabízen. Rizika nevyjímaje. Pokud takovouto informaci nedostane od prodejce produktu, jedná se o neserióznost a neprofesionalitu. Poskytuje-li ale veřejnosti neúplné informace stát, je to na pováženou.

Vzhledem k tomu, že tato neutěšená informační situace kolem penzijního připojištění trvá už řadu let a vše nasvědčuje tomu, že v nejbližší době bude ještě gradovat, vtírá se otázka, zda se jedná pouze o neznalost či neobratnost státních úředníků a poslanců, nebo o úmysl, a co za tím stojí. Že by úspěšný lobbying penzijních fondů a jejich akcionářů?

Samé výhody, žádná rizika?

Výchozím bodem při nabídce jakýchkoliv finančních produktů v Česku je malá gramotnost veřejnosti v této oblasti. Lidé tu byli léta zvyklí spíše spořit než investovat a ve finančních otázkách jsou nesmírně konzervativní. Zároveň jsou ale lehce manipulovatelní, protože informace poskytnuté jim ze seriózních zdrojů si sami příliš nepřebírají, ale prostě jim věří.

Při prezentaci produktů, spočívajících v dlouhodobém investování finančního majetku s nadějí na jeho budoucí zhodnocení, je proto třeba veřejnosti opakovat a hlavně vysvětlovat základní pravidla investování. Třeba to, že žádná investice není bez rizik. Bezpečná investice nemůže být příliš výnosná a vysoký potenciální výnos bývá vyvážen rizikem ztráty.

V případě penzijního připojištění ve vší té státní podpoře poněkud zaniká fakt, že se jedná o ryze komerční produkt nabízený soukromými subjekty. Veřejnosti je prezentováno jako dlouhodobé spoření, jehož výhodnost spočívá především v poskytovaném státním příspěvku a daňových výhodách. O nějakých rizicích většinou nepadne ani slovo. Pokud ano, lidé jsou zároveň hned utěšováni, že všechna rizika jsou pokryta dostatečnými opatřeními.

Ani penzijní připojištění však není bez rizik a nepředstavuje jedinou, ani nijak extrémně výhodnou možnost, jak se zabezpečit na stáří. Na druhou stranu si rozhodně zaslouží pozornost. V zásadě ho lze po zvážení všech výhod a rizik jako nástroj pro dlouhodobé vytváření finančních rezerv za stávajících podmínek doporučit. Jen by si ho každý měl sjednávat po zralé úvaze a s vědomím toho, co mu skutečně přinese.

Produkt bez vad na kráse?

Výhodnost penzijního připojištění je většinou dokládána hlavně faktem, že ke každé klientem uspořené pětistovce mu stát přidá dalších 150 korun. K tomu daňové výhody a podíly na výnosech hospodaření fondu, které podle platných předpisů nemůže být ztrátové! Dále výběr z několika druhů penzí, záruka finančně silné a stabilní společnosti, samé rozesmáté tváře spokojených důchodců v reklamních prospektech a doporučení státu. Kdo by odolal?

Penzijní fondy ve své reklamě nelžou. Vše výše uvedené je pravda. Ovšem nikoliv celá pravda. Je to prostě penzijní připojištění představené z té lepší stránky. To by nebylo nic neobvyklého. Každý prodejce vyzdvihuje výhody svého zboží. Reklama skoro vždy zjednodušuje a více či méně přehání. Objektivní obrázek o nabízeném produktu si zkrátka nelze udělat jen z reklamních prospektů.

Horší ovšem je, že podobně nevyváženou informaci o penzijním připojištění lidé získají i od státu. Z oficiálních materiálů i rozhovorů s politiky lze vyčíst v podstatě totéž: nespoléhejte se na stát a na důchod si vytvořte vlastní finanční rezervy – nejlépe formou soukromého penzijního připojištění, popřípadě životního pojištění.

I tyto stručné informace jsou pravdivé. Přímo doporučován je však produkt, o jehož vlastnostech se nic neuvádí. To, že za majetek klientů spravovaný penzijními fondy stát neručí, přestože lidem tuto investici doporučuje, o tom, že význam státního příspěvku na celkové výnosy s růstem uspořené částky výrazně klesá, či o tom, že přísná pravidla pro investování penzijních fondů zároveň výrazně limitují jejich výnosy, se klient nic nedozví.

Stinné stránky penzijního připojištění

Za nejvýraznější stinnou stránku penzijního připojištění pokládám zmíněnou nedostupnost objektivních, úplných a srozumitelných informací a především až nekritickou podporu jednoho komerčního produktu ze strany státu. Jen tak na okraj: pokud to stát v tomto směru přežene, může nakonec čelit i obvinění z nedovolené podpory a zvýhodňování některých podnikatelských subjektů na úkor subjektů jiných.

Stát je podepsán i pod dalšími problémy, které výhodnost penzijního připojištění relativizují. Tyto problémy souvisejí se sice dobře míněnou, ale dosti špatným způsobem realizovanou snahou ochránit zájmy klientů penzijních fondů. Jde především o minimalizaci rizika, že kvůli špatnému hospodaření penzijního fondu a chybným investičním rozhodnutím přijdou jeho klienti o své celoživotní úspory.

Platná právní úprava zatím výrazně omezuje možnosti penzijních fondů, které mohou využívat ke zhodnocování jim svěřených prostředků. Je tak sice sníženo riziko ztráty v důsledku špatného rozhodnutí manažera fondu nebo turbulencí na trzích. Zároveň je ale velmi omezena možnost vyššího zhodnocení úspor. Výnosy na úrovni několika málo procent ročně nejspíš pokryjí inflaci, ale vklady klientům téměř nezhodnotí.

Pro pokrytí rizika odborného selhání managementu penzijních fondů, nebo dokonce vědomé defraudace majetku vytvořil stát kromě regulačních opatření i kontrolní mechanismy v podobě dozoru Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí a České národní banky. Ani státní dozor však v minulosti nezabránil krachům několika penzijních fondů, bank, kampeliček a obchodníků s cennými papíry, kde lidé přišli o majetek.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že rizikem je i extrémní délka investičního horizontu u penzijního připojištění. Klient bude své prostředky ukládat u penzijního fondu několik desítek let v naději, že mu pak tento fond bude vyplácet penzi. Je přitom skoro jisté, že mezitím dojde k řadě událostí, které mohou splnění tohoto budoucího závazku penzijního fondu vůči klientovi ohrozit. Eliminovat toto riziko jinak než diverzifikací investic je asi nemožné.

Důchodová reforma přinese změny

Důchodová reforma, která omezí budoucí dopady negativního demografického vývoje na státní rozpočet a přenese alespoň část zodpovědnosti za životní podmínky důchodců ze státu na občany, se musí stát klíčovou součástí reformy veřejných financí. K tomuto závěru nutně musí dojít každý racionálně uvažující člověk s alespoň minimálním ekonomickým povědomím o stávajícím systému důchodového zabezpečení.

Vláda bohužel pokračuje v nastolené tendenci poskytování kusých informací s ponecháním značného prostoru pro různé spekulace o konkrétní podobě jednotlivých opatření a jejich očekávaných důsledcích. Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo před pár dny návrh důchodové reformy, který je však spíše tezemi než uceleným návrhem. To platí zejména pro druhou a třetí fázi reformy, které jsou pouze načrtnuty. Přitom nejde o vzdálenou budoucnost.

Zřejmé je, že už v letech 2008 – 2009 by mělo dojít k dalšímu posílení státní podpory penzijního připojištění. Mělo by dojít k oddělení majetku penzijních fondů od vkladů klientů a uvolnit by se měla i tuhá regulace investičních aktivit penzijních fondů. Každý penzijní fond, resp. správcovská společnost, bude moci nabízet více různých produktů i bez garance alespoň nezáporného zhodnocení – tedy možnost vyšších výnosů za cenu vyššího rizika.

Návrh uvažuje i se zvýšením státního příspěvku a dalším daňovým zvýhodněním. Zvýšena by měla být i motivace zaměstnavatelů, aby svým zaměstnancům na penzijní připojištění přispívali větší částky. Cílem navržených změn prý je zvýšení atraktivity penzijního připojištění pro klienty. Jeho atraktivita však výrazně vzroste i pro správcovské společnosti – a možná hlavně pro ně. Vlivem změn na státní rozpočet se materiál nezabývá.

Co ochrání klienty?

Jak už bylo konstatováno, ochrana majetku klientů je ve stávajícím systému penzijního připojištění zajištěna dvěma způsoby: státní regulací a dozorem. Stávající regulace nejspíš u nových produktů penzijního připojištění do značné míry padne. Co ji nahradí, není známo. Stát se ale žádné záruky za vklady klientů u penzijních fondů převzít nechystá. Zbudou tedy asi jen zmíněné kontrolní mechanismy. Otázkou je, zda to bude stačit.

Jistě nelze pominout opatření spočívající v oddělení majetku fondu, resp. jeho akcionářů, od majetku klientů tak, jak je to obvyklé jinde ve světě. Cílem tohoto opatření je dosažení větší bezpečnosti a transparentnosti systému penzijního připojištění pro klienty. Otázkou je, proč k tomuto kroku nedošlo již dříve, zda se toto opatření nemine cílem a ve svých důsledcích nakonec neprospěje hlavně správcům penzijních fondů.

Samotné oddělení majetku fondů od majetku klientů větší bezpečnost a transparentnost systému penzijního připojištění nepřinese. Záležet bude především na novém nastavení pravidel hry. Informace o tom, jak bude probíhat rozdělování výnosů z hospodaření s majetkem klientů mezi klienty a správcovské společnosti a jaké poplatky si bude moci správce fondu účtovat, zatím nejsou dostupné.

V této souvislosti však velmi ilustrativně působí skutečnost, že součástí oddělení majetku fondů od majetku klientů nejspíš bude i přesun nákladů, které penzijní fondy v minulosti vynaložily na získávání nových klientů, na všechny klienty stávající. Tyto náklady tedy nebyly součástí „režijních“ nákladů hrazených fondy, ani je nezaplatí jejich akcionáři, kteří o výši provizí rozhodli.

O tyto minulé náklady má být snížen majetek klientů penzijních fondů, kteří o existenci, natožpak struktuře a oprávněnosti vzniku těchto nevypořádaných miliardových závazků fondů nemají nejmenší tušení. Správcovské společnosti tak přijdou k databázi klientů vlastně zadarmo, aniž by náklady na jejich vybudování snížily jejich minulé nebo budoucí zisky.

Další příležitost pro tuneláře?

Nový model penzijního připojištění setře další rozdíly mezi investicemi do podílových fondů a penzijním připojištěním. Jednoduchost, transparentnost, ale i bezpečnost obou forem spoření, resp. investování, bude přinejmenším srovnatelná. Záruky, že o své úspory klient nepřijde, nejspíš nebude mít v penzijním fondu o nic větší než ve fondu podílovém.

Lišit se bude pouze časová dostupnost úspor, forma jejich výplaty a hlavně míra státní podpory. Klient penzijního fondu za svůj závazek spořit až do důchodového věku a výběr úspor formou pravidelně vyplácené penze, nikoliv jednorázového vyrovnání, obdrží velkorysou státní podporu. V případě podílového fondu klient od státu nezíská nic.

Společnosti spravující penzijní fondy tak budou mít příliv klientů zajištěn a navíc se ani nebudou muset bát, že o jednou získané klienty zase rychle přijdou. O svou vlastní prosperitu se také příliš nebudou muset bát. Jednak díky nově zavedeným poplatkům, jednak díky příznivým pravidlům pro dělbu zisku, která jim nový systém jistě umožní nastavit.

Klientům to nejspíš příliš vadit nebude, protože o atraktivitu penzijního připojištění se postará zvýšená státní podpora, daňové úlevy a přípěvky od zaměstnavatelů motivovaných státem, aby jim na penzijní připojištění štědře přispívali. Správcovská společnost klientům navíc nějaké to zhodnocení vždy také určitě přihodí. Spokojeny nakonec budou všechny strany. Náklady ovšem zaplatí všichni daňoví poplatníci prostřednictvím státního rozpočtu.

V první fázi po implementaci změn lze očekávat prudký růst zájmu o penzijní připojištění – jak ze strany veřejnosti, tak ze strany správcovských společností. S tím bude spojen i nárůst výdajů státního rozpočtu kvůli růstu objemu vyplácené státní podpory. Zároveň ale poklesnou i příjmy státu. To kvůli uplatněným daňovým odpočtům. Obojí mi připadá dost v rozporu s nedávno prezentovanými zásadami vládního návrhu reformy veřejných financí.

Nebudou-li navíc v systému penzijního připojištění nastavena pravidla bránící přílivu zlatokopů větřících v další příležitost k rychlému zbohatnutí a bude-li státní dozor stejně ostražitý a akceschopný, jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti, může nás potkat další vlna tunelování a zástupy podvedených klientů, kteří tomu výhodnému a státem doporučovanému penzijnímu připojištění tolik věřili. Doufám, že přeháním.