Odvolaná ministryně Emmerová byla již devátým šéfem resortu zdravotnictví od vzniku Česka. Že je to příliš mnoho? A že v takové situaci není možné jakoukoli ucelenou koncepci navrhnout, natož prosadit?
Stárneme moc rychle
Hlavní hrozbou nejen pro zdravotnictví, ale také pro důchodový systém a celý systém poskytování sociálních dávek je stárnutí populace. Ale nejen to. Rozvoj nových medicínských technologií a účinnějších léků je finančně náročný, a pokud by měl být hrazen z veřejných zdrojů, vytvářel by stále silnější tlak na státní rozpočet. Co se tedy bude s českým zdravotním systémem, který je předlužený a postupně zaostává, dít v budoucnu? Je možné odstranit korupci v přístupu k lékařským úkonům? A lze ještě vůbec zdravotnický sektor zachránit?
Osobní účty a doplňkové pojištění
Stínový ministr zdravotnictví a senátor za ODS MUDr. Tomáš Julínek představil projekt „Reforma zdravotnictví pro Českou republiku v Evropě 21. století“. Tento vzletný název v sobě obsahuje systémový přístup k radikální změně, která se týká jednak reformy institucí ve zdravotnictví a změny role státu a jednak reformy financování a tím i postavení pacientů.
Čím se předložená reforma liší od té řady návrhů z minulosti? Především tím, že na základě zvýšení spoluúčasti pacientů na financování zdravotní péče počítá se zavedením tzv. osobních účtů. Pacient si potom bude moci zvolit, zda prostředky z osobního účtu použije na přímou úhradu lékařských úkonů, nebo zda se raději připojistí a léčba se mu bude hradit právě z dodatečného pojištění.
Autoři koncepce počítají s tím, že tento postup zajistí 100% solidaritu místo „té takzvané solidarity dnešní“, kdy mluvíme o zdravotní péči zdarma pro všechny, ale její dostupnost a srovnatelná úroveň a kvalita pro všechny dosažitelná není. Zdravotnická zařízení by účtovala ceny svých služeb pojišťovně přímo v korunách a nikoli v bodech, jako je tomu doposud. Systém by měl přispět ke zvýšení konkurenčního tlaku mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a tím zajistit kontinuální zvyšování kvality. Ale protože zdraví není čistým volný statkem, nešlo by o čistý volný tržní systém, ale o systém regulovaný.
A jak by se dotklo nové financování pacientů? Stále budou ze svých mezd odvádět zdravotní pojištění. Tok vybrané sumy však bude rozdělen do dvou proudů. Část půjde zdravotním pojišťovnám na základní (a povinné) pojištění. To bude hradit takové léčebné náklady, které se v populaci objevují spíš řídce a pro pacienta by jejich úhrada z vlastních zdrojů byla neúnosná. Druhá část z vybraných prostředků bude občanům připsána na jejich osobní účet. Na ten si budou posílat peníze i sami občané, a to ve formě povinného příspěvku a následně dobrovolného vkladu. Prostředky na účtu budou účelově vázány, takže nehrozí nebezpečí, že by je někdo zneužil například na dovolenou na Kanárských ostrovech. Ani to, že se člověk nachází v nepříznivé finanční situaci nebo je zrovna nezaměstnaný, by nemělo ovlivnit jeho přístup k lékařské péči.
Autoři návrhu předpokládají, že většina občanů nebude využívat osobních účtů k přímým platbám lékařům, ale půjde cestou doplňkového pojištění. Spoluúčast pacientů bude využívána k úkonům, které jsou v populaci rozloženy rovnoměrně. Platba u praktického lékaře tedy bude z poloviny hrazena ze základního pojištění a druhou polovinu si uhradíte z prostředků osobního účtu. Smyslem osobního účtu je vytvořit pozitivní motivaci ke zodpovědnému chování lidí ke svému zdraví. Pojišťovny mohou takovým „zodpovědným“ klientům nabízet různé bonusy a osobní účty budou konstruovány tak, že si s nimi klienti budou moci hospodařit. Přebytky nad stanovený limit bude možné vybrat na jiný účel než pouze na zdraví.
Dlouhodobě nemocní nebo starší lidé vydávají za léky ročně nemalé částky a jejich výše není nijak limitována. Osobní účet by měl mít nastavený strop, po jehož překročení by další platby kompenzovala pojišťovna. Ta by také měla povinnost přijmout jakéhokoli pojištěnce. Nad finančním zdravím pojišťoven a nad dostupností zdravotní péče by bděl státní dozor.
Finanční náročnost přechodu na reformu nelze přesně vyčíslit. Ale podle MUDr. Julínka by setrvání v současném financování zdravotnictví z veřejných prostředků vedlo k tomu, že by v roce 2050 každý občan musel ze svých příjmů odvádět zdravotní pojistné ve výši 35 %.
Co vy na to?
Ředitel Liberálního institutu Ing. Miroslav Ševčík, CSc. pro Měšec.cz uvedl, že po podrobnějším rozpracování celé řady opatření lze předložený materiál považovat za základní podklad pro nastartování reformních kroků. Za největší úskalí považuji vysvětlení jednotlivých kroků reformy především starším občanům,
uvedl Ševčík a dodal: Může se stát, že z důvodů nepochopení se část laické veřejnosti a priori postaví proti realizaci navrhovaných opatření.
Předchozí reformy byly více či méně systémové. Ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi počítal s podobným postupem, jen na základě zavedení elektronických čipových karet, na něž by se poplatky zaznamenávaly a po vyčerpání limitu by zbytek hradil stát. Ještě předtím přišla se změnou koncepce zdravotnictví i ministryně Miroslava Součková, která zase chtěla zavádět systém bonusů nebo platbu za diagnózu a omezit ambulantní péči. A tak dále a tak dále. Ani jednomu z ministrů se zatím politické prosazení takovýchto zásadních změn v sektoru zdravotnictví nepovedlo. Podaří se to nyní?
Reformu naše zdravotnictví v každém případě potřebuje. Dokonce se už postupně začíná projevovat shoda v tom, že spoluúčast občanů je nutná. Nejen v budoucnu, ale raději hned. Jde však o to, aby předložený systém nebyl natolik složitý, že by zabránil občanům orientovat se, kolik a za co platí. Dalším problémem je politická shoda. Obávám se, že v průběhu schvalování by do návrhu zasáhlo tolik pozměňovacích návrhů, že i z nejpropracovanějšího systému zdravotní péče by se nakonec stal pouze nefunkční hybrid.
ČLÁNKY DO MAILU