Příjmy z daňového přiznání a příjmy osobní spotřeby podle peněžního deníku nelze sčítat. Pokud to soud udělá, hrubě tím zkreslí, tj. nepřiměřeně navýší příjmovou stránku toho, kdo platí výživné.
Ještě než se dostaneme k jádru věci, co bylo předmětem sporu, rozdílného právního posouzení, dá se říci ani ne tak mezi stranami sporu, ale mezi jednou stranou sporu a obecnými soudy, a k tomu, co s všeobecnou platností vyložil Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. I. ÚS 3243/18, ze dne 30. 1. 2019, pojďme se podívat, jak už jsme si mnohokrát řekli – ilustrovat si, jak zbytečné jsou mnohdy soudní spory. Že je lepší ustoupit ze svých pozic, zakopat válečnou sekeru a pokusit se jednat, a přitom být vstřícný, velkorysý a přístupný kompromisům.
Soud prvního stupně rozhodl o žalobě na určení výživného manželky tak, že manželovi uložil povinnost zaplatit na výživu manželky za dobu o něco málo než 22 kalendářních měsíců částku 170 100 Kč, přičemž ovšem manželka požadovala mnohem více – co do další částky 315 900 Kč za stejnou dobu soud žalobu zamítl, jenže současně manželku zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 41 184 Kč. Takže více než 41 tisíc korun z výživného připadne státu. Nebylo by lepší se dohodnout? Stejně všechno zaplatí povinný muž, jen žena dostane z přiznaného výživného méně. Odvolací soud pak verdikt soudu prvního stupně potvrdil, přece jenom z nepřisouzené částky 315 900 Kč manželce přiznal 72 857 Kč.
Výživným mezi manžely a rozvedenými manžely dle úpravy nového občanského zákoníku jsme se zabývali několik let předtím, ještě za platnosti zrušeného občanského zákoníku – ale zase tak moc se toho nezměnilo.
Předešleme, že významnou skupinou výdajů (nákladů) podnikatele, které nelze uznat za daňově účinné, jsou výdaje na osobní potřebu poplatníka. Jejich daňovému uznání výslovně brání § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů.
Příjem získaný podnikáním je a logicky musí být i zdrojem obživy fyzické osoby. Je tedy zřejmé, že poplatník musí nutně použít část svých příjmů pro svou osobní potřebu. Zákon o daních však z příjmů výslovně označuje v ust. § 25 odst. 1 písm. u) výdaje na osobní potřebu poplatníka jako daňově neuznatelné.
Muž si podal ústavní stížnost, když se bránil zcela vadnému posouzení jeho příjmové a majetkové situace, takže mu bylo ve výsledku vyměřeno neodpovídající výživné manželky. Kritizoval, jak odvolací soud zjišťoval (posuzoval, hodnotil) jeho příjem podnikatele, když sečetl příjem z daňového přiznání a z peněžního deníku.
A Ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl. Ještě předtím dal obecnému soudu šanci, aby se k věci vyjádřil. Jenže ten ve vyjádření k ústavní stížnosti odbyl konstatováním, že se stěžovatel, tedy výživným povinný manžel, jenom snaží o opětovné posouzení své skutkové argumentace k posouzení způsobu výpočtu jeho příjmů z podnikání, kterou už předtím uplatňoval a soudy se s ní údajně podrobně vypořádaly.
Možná podrobně, ale nesprávně, protože Ústavní soud uznal stížnost za důvodnou. Odvolací soud sečetl příjmy vykázané v daňovém přiznání i peněžním deníku, čímž došlo k nesprávnému duplicitnímu a současně podstatnému navýšení příjmů, z nichž následně odvolací soud usoudil na výši výživného manželky.
Příjmy vykázané v peněžním deníku jako osobní spotřeba však nejsou dalším, v daňovém přiznání neuvedeným, příjmem. Tvrzení odvolacího soudu, že takto použité finanční prostředky nemohly být uplatněny jako výdaj podnikatele v daňovém přiznání, je pravdivé, ovšem to z toho důvodu, že nejde o výdaje daňově uznatelné, které by snížily základ daně.
Osobní spotřeba nepochybně nepředstavuje výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Odvolací soud přehlédl, že tyto výdaje (osobní spotřeba dle peněžního deníku) současně nutně musely být v témže daňovém přiznání vykázány, resp. zahrnuty, a to jako příjmy (z podnikání, které se podnikatel posléze rozhodne využít pro vlastní, nepodnikatelské potřeby), tudíž v daňovém přiznání zcela zohledněny.
Odvolací soud se tak sečtením příjmů plynoucích z příslušných daňových přiznání a příjmů osobní spotřeby dle peněžního deníku (jako záznamu pro účely daňové evidence) dopustil chybného postupu, který měl za následek hrubé zkreslení příjmové situace stěžovatele, a tím i nesprávnou výměru výše výživného, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
