ČNB se vydala po socialistické cestě (NÁZOR). Na článek reagoval viceguvernér ČNB Hampl

Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl publikoval 10 poznámek k domácí debatě o intervencích, ve kterých se snaží rozbořit argumenty odpůrců devizových intervencí. Je upřímně velmi chvályhodné, že představitelé České národní banky se nezachumlali do své ulity a snaží se aktivně na protiagrumenty reagovat. Nyní však k samotným bodům.

Hrozí nám populismus?

Zajímavý je především bod 3, ve kterém viceguvernér varuje před měnovým populismem. Podle něj totiž můžou intervenci zneužít populisté, kteří přivedou ekonomiku do značných potíží.

Argumentovat způsobem, Kdyby to bylo na lidech, tak by se sežrali, je velmi nebezpečné. Bankéři se tím v podstatě staví do pozice, kdy jsou oni těmi vyvolenými a běžný občan se nemá o tyto záležitosti zajímat. Stavět se do této privilegované pozice však může zničit veškerou vybudovanou důvěru, kterou ČNB měla. Takový postoj si v demokratické společnosti nemůže dovolit žádná politická strana. Kritika však nezněla jen od „obyčejných“ lidí, ale také od ekonomů. Tento krok nemá podporu odborné veřejnosti a nebyl v podstatě s nikým konzultován. Jinak tento měnový populista, o kterém pan viceguvernér píše, by byl umlácen odbornou veřejností, která by se vyjadřovala do médií. A tak krok, že by prošly úrokové sazby ve výši 5 či 10 % v současné hospodářské krizi, je velmi nepravděpodobný.

Další část k ovlivňování kurzu ČNB

Mojmír Hampl se také pozastavuje nad tím, že někdo nepovažuje devizové intervence za tržní řešení. Podle něj ani existence ČNB není tržní a stanovování úrokových sazeb také neprobíhá na tržní bázi. To je ale pravda jen částečně.

Stále však žijeme v (polo)tržní ekonomice, kde Česká národní banka nestanovuje kurz, ale pouze úrokové sazby. Koneckonců predikce kurzu národním bankám v mnoha případech nevycházejí, což byl i příklad ČNB. Který český centrální bankéř by věřil v roce 2000, že koruna vůči dolaru tak prudce posílí? Co je však smutné, že zatímco v předchozím případě se trh přizpůsoboval na úrokové sazby, nyní ČNB převzala úlohu instituce, která tvoří trh. A to lze pokládat za velmi nebezpečné.

Samozřejmě, jsou země, které mají svou měnu navázanou například na euro či americký dolar, ale to případ České republiky není. ČNB sice může zasahovat, měla by tak činit jen v akutních či výjimečných případech, což je také definice dirty floatingu, ve kterém se česká měna nachází. Nyní však žádný akutní případ nenastal – česká koruna také nebyla pod útokem spekulantů, jako v případě Švýcarska, kurz tedy ve výši 25,8 Kč za euro byl střetnutím nabídky a poptávky. Proč tedy přistoupila ČNB k intervencím? 

Inflační cíl nebyl splněn

Dále je dobré uvést, že Evropská centrální banka stanovuje cenovou stabilitu jako inflační cíl ve výši 0 až 2 %. Jelikož je Česká republika nízkoinflační ekonomikou, používat tento cíl je pro ČR mnohem příhodnější, než cíl ve výši 2 %. V roce 2015 však inflace kvůli devizovým intervencím vzroste na 3 % (bez nich by byla na 2 %). Znamená to, že přikročení k devizovým intervencím je porušením cenové stability v budoucnu. Do české ekonomiky tento faktor také vnáší značnou inflační nejistotu.

Devizové intervence byly možné. Jen by se nenatisklo 200 miliard

Byly devizové intervence možné? Objektivně důvodům, proč byly provedeny, nerozumím, bankéři je však mohli provést tak, aby skutečně exportérům pomohly a nepoškodily tak většinu obyvatel.

Česká národní banka mohla například varovat, že přikročí k devizovým intervencím v případě, že koruna posilní pod 25,50 Kč za euro. ČNB by oznámila, že současný kurz 25,8 Kč za euro škodí ekonomice, avšak posilnění pod úroveň 25,5 Kč za euro by mělo katastrofické důsledky. V podstatě by tak ČNB k devizovým intervencím ani přikročit nemusela, protože by to byl dostatečný signál pro velké hráče, že pokud se koruna dostane pod tuto hranici, hned by museli prodávat, jinak si ČNB peníze natiskne a oni o peníze přijdou.

Ač to není tržní řešení, veřejnost by tento krok nejspíše akceptovala mnohem lépe a exportéři by tento krok schvalovali, protože by věděli, že mohou počítač minimálně s kurzem 25,5 Kč za euro a na svých obchodech by tak neprodělávali kvůli kurzovým výkyvům. Tento krok je také výrazně tržnější, než uměle stanovit určitou hranici 27 Kč a vytvořit z ničeho 200 miliard Kč na oslabení koruny. A nízké inflace bychom se bát nemuseli. Inflace v příštím roce by byla nejspíše nula, v roce 2015 by se ale podle predikce dostala na svůj 2% inflační cíl. 

Proč 27 Kč za euro?

Oslabit kurz na úroveň 27 Kč je výrazným centrálním zásahem, a je krokem podobným, jako tvrdit, že ceny nějakého zboží, třeba chleba, jsou nízké. Vždyť pekaři krachují a obchodní centra je tlačí k tomu, aby prodávali za stále nižší ceny. Ceny vstupů – mzdové náklady ale rostou.  Co takhle zvýšit ceny veškerého chleba a stanovit minimální ceny chleba? Pekaři by dostali práci. Jedna úzká skupina – pekaři však vydělají, zatímco většina občanů této země prodělá, nejvíce bude ztráta bolet především nízkopříjmové skupiny. Podobně jako v současnosti, inflace, kterou ČNB vyvolává, zasáhne především nízkopříjmové skupiny a občany, kteří si spořili.

Pověst koruny se ohrozí

Co považuji ale také za varovné, že spekulanti, kteří spekulovali nad posilnění koruny, na tomto kroku značně prodělali. Může to zničit pověst o naší národní bance, která svědomitě pečuje o českou korunu, protože zasahuje do trhu a určuje si kurz, jaký sama považuje za spravedlivý. Spekulanty sice můžeme považovat za zlo světa, můžou se ale k naší měně v budoucnu stavět značně skepticky. Tato nedůvěra může být přenesena i na zahraniční investory, kteří si svou investici dvakrát rozmyslí či budou držet zahraniční měny do poslední chvíle. A pokud vydělají koruny, ihned je vymění na trhu za eura či dolary.

A koneckonců, nedůvěra vůči měně se může rozšířit do celé společnosti a mezi veškeré větší obchody, například prodeje nemovitostí, se budou uskutečňovat v dolarech či eurech. To je například praxe na Ukrajině, Srbsku či Maďarsku. Důvěra v českou korunu tak bude zničena. A to by byla velká škoda.