Hlavní navigace

Právník: „ČNB nedodržuje ústavu“. Může ČNB dostat sankci?

3. 12. 2013
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: CNB
ČNB podle právníka nedodržuje ústavu. Je vědomé neplnění inflačního cíle v budoucnosti problém? A kdo může odvolat členy rady ČNB?

Podle právníka Pavla Hasenkopfa, který například pracoval v legislativním odboru Kanceláře bývalého prezidenta republiky Václava Klause, je krok České národní banky spočívající ve znehodnocování měny protiústavní.

Co říká článek 98 Ústavy ČR?

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon."

(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

ČNB nedodržuje cenovou stabilitu

Určovat inflační cíle a podle toho provádět měnovou politiku totiž podle jeho výkladu Ústava zakazuje. Pokud by navíc devizové intervence neproběhly, ČNB by udržovala cenovou stabilitu a ceny by tedy nerostly. Podle něj je totiž ČR demokratický stát, nikoli stát dirigistický, tudíž určitě nejde o udržování vzájemného pevného poměru cen různého zboží (lidsky řečeno, určitě nemá jít o určování cen státem). Stejně tak si pod pojmem cenová stabilita nepředstavíme udržování stále stejné míry bohatství: pokud lidé začnou z nějakého  důvodu více vydělávat, není úkolem ČNB zasáhnout tak, aby se zvedly i ceny a všichni zůstali fakticky stejně chudí jako dřív, uvedl Hasenkopf.

ČNB má tedy podle něj zasáhnout teprve tehdy, zvedá-li se obojí, příjmy i výdaje: Smyslem cenové stability tudíž je, abych si za stejné množství peněz mohl koupit stejné množství různého zboží jako loni a předloni a před deseti lety, aby mé peníze uložené někde v bance měly stále stejnou kupní sílu, dodal Hasenkopf. Reálné mzdy podle aktuálních dat statistiků nejspíše v tomto roce poklesnou. 

S ním však nesouhlasí ekonom Martin Pánek, který se například ve svých článcích věnoval ústavním tématům: Ekonomická teorie má navíc za to, že naměřená inflace je vyšší než inflace skutečná. Pokud nový typ auta nebo iPhonu stojí v dalším roce více než stál v současném roce typ starý, je těžké rozlišit, jaká část cenového nárůstu je způsobena vyšší kvalitou nového typu a jaká část nárůstu je způsobena inflací. Proto CPI inflaci přeměřuje. Při inflaci CPI 2 % ročně je skutečná inflace nižší než 2 %. Pavlem Hasenkopfem prosazovaná 0% inflace by ve skutečnosti znamenala deflaci, což by v očích jeho samotného bylo protiprávní jednání ČNB, uvedl Pánek. 

Kromě toho může podle něj ČNB ovlivňovat inflaci dobře jenom v kladných hodnotách: Inflační cíl 0 % by proto znamenal, že inflace bude mnohem volatilnější (jiná každý rok), protože by ČNB těžko dostávala inflaci z negativních čísel na nulu (kdežto např. z nuly na dvě procenta to jde snadněji, viz současnou intervenci ČNB), dodal Pánek 

Osvětlit celou problematiku se také pokusil právník Marek Antoš, který vyučuje na Právnické fakultě UK ústavní právo a státovědu: V původním znění Ústavy z roku 1993 byl hlavní cíl ČNB definován jako „péče o stability měny“. Ke změně došlo v roce 2001 novelou Ústavy, která tvořila součást nezbytných kroků před vstupem do Evropské unie. Její primární právo totiž vyžaduje, aby hlavním cílem evropských ústředních bank byla „péče o cenovou stabilitu“. Ve smlouvách tento pojem není přímo definován, Evropská centrální banka (ECB) jej však vykládá tak, že se jedná o inflaci v intervalu od nuly do 2 %, uvedl Antoš. 

Mimo tento rámec cenové stability je tak podle něj jak případná deflace, tak inflace nad dvě procenta. Ani české právo pojem cenové stability nedefinuje, vzhledem k „evropským“ okolnostem přijímání tohoto cíle se mi proto zdá rozumné při jeho výkladu zohlednit výklad v ostatních členských státech EU a přijmout zmíněnou definici ECB. Pokud se tedy ČNB prostřednictvím provedených opatření snaží udržet inflaci v uvedeném intervalu, pohybuje se v rámci svého ústavního mandátu, dodává Antoš.

Inflační cíl se plnit kvůli devizovým intervencím nebude

Pokud připustíme definici ECB, že je nutné udržovat inflaci v intervalu od 0 do 2 %, pak podle predikce ČNB v 1. čtvrtletí roku 2015 dosáhne inflace 3 % místo 1,8 %, jaká by byla v případě, že by se devizové intervence neuskutečnily. Znamená to, že rada ČNB přistoupila k devizovým intervencím i přesto, že vědomě byla seznámena s tím, že kvůli tomuto kroku nebude splněn v 1. čtvrtletí 2015, a nejspíše i v celém roce 2015, inflační cíl. Přestala tedy ČNB dodržovat inflační cíl a již nemá snahu udržovat cenovou stabilitu?

Marek Antoš to však bere jen jako jednorázový výkyv, nikoliv nastavení nějakého trendu: Nejsem ekonom, takže nedovedu posoudit, jak přesné jsou nástroje monetární politiky a zda je možné se vždy a za všech okolností držet uvnitř inflačního pásma, které je cílem. Pokud by ČNB dlouhodobě cílovala 3% inflaci, svůj mandát by po mém soudu překračovala. Má-li však jít jen o jednoroční výkyv, který je nezbytný k tomu, aby nedošlo k několikaleté deflaci, jež by byla také v rozporu s ústavním mandátem, pak o porušení ústavy nejde, uvedl Antoš.

Hasenkopf však tuto debatu považuje za ekonomickou, což je podle něj chyba. Ústava je základní právní dokument státu. Má být srozumitelná všem, ne pouze ekonomům, a vykládat ji mají právníci, ne ekonomové. Nicméně pokud ekonomové mají pocit, že čl. 98 obsahuje příkaz, který je z ekonomického hlediska zcestný, nic jim nebrání navrhnout ústavodárci  takový nový text, který by z ekonomického hlediska zcestný nebyl, uvedl.  

Martin Pánek v tom rozpor nevidí, podle něj měla ČNB dlouhou dobu inflační cíl 1–3 % a nikomu to nevadilo. Bohužel se vůbec nevede debata o mylném názoru ČNB, že deflace je zlo, ani o tom, zda bychom si náhodou lépe nevedli bez ČNB, ani o tom, jaký cíl by ČNB měla zvolit. Nesmyslně vypjatá  a zcela nefundovaná debata se vede o kroku ČNB, který byl dlouho avizovaný a který je v rámci její politiky logický. Konspirační teorie Pavla Hasenkopfa jsou úsměvné, dodává Pánek.

Proti ČNB je petice

Devizové intervence vedly u velké části veřejnosti k nesouhlasným reakcím. Objevila se například petice na odvolání guvernéra ČNB Miroslava Singera. Čtěte více: Lidé požadují odvolání guvernéra ČNB, sepsali petici

Odvolat členy rady je však téměř nemožné. Podle Hasenkopfa totiž může být člen bankovní rady ČNB odvolán jen tehdy, přestane-li splňovat podmínky pro jmenování, např. přestane být bezúhonný nebo způsobilý k právním úkonům: Teoreticky by se dalo tvrdit, že přestal být „v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností“ (srovn. § 6 odst. 6 zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB), ale to je velmi arbitrární kritérium, chtěl bych vidět toho smělce, který bude tvrdit, že se to přihodilo všem členům bankovní rady současně. Konečně, je třeba vycházet z toho, že měnové intervence nejsou rozhodnutími jednotlivých členů Bankovní rady, ale Bankovní rady jako celku. Chtít odvolat člena Bankovní rady za to, jak v Bankovní radě hlasoval, by bylo stejně nepříčetné a absurdní, jako chtít odvolat poslance za to, jak hlasoval ve Sněmovně, myslí si Hasenkopf.

skoleni_15_4

Podle něj ani ČNB nehrozí sankce: Jedna věc je říct, že určitý krok je protiústavní, tj. že byla porušena norma A, druhá věc je najít normu B, sankci, která dává možnost se takovému porušení normy A bránit (to platí obecně). V tomto případě žádnou možnou sankci  nevidím, dodává.

Podle Antoše je důvodem, proč moderní ústavy svěřují monetární politiku do rukou centrální banky, zajištění její nezávislosti. Tomu odpovídá i úprava případného odvolání člena Bankovní rady, které je možné pouze v případě, že přestane splňovat podmínky pro své jmenování (např. ztratí způsobilost k právním úkonům nebo je pravomocně odsouzen pro trestný čin), nebo se dopustil vážného pochybení, uvedl Antoš. Podle něj nemůže být v této otázce podána ani ústavní stížnost. 

Jedná podle vás ČNB protiústavně?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).