Podle České správy sociálního zabezpečení máme v naší zemi 2 871 453 důchodců, kteří pobírají starobní, invalidní a pozůstalostní důchod. Vyplácí se jim celkem 3 498 650 důchodů. Na jednoho důchodce přispívá 1,72 poplatníků pojistného. Trend je však zřejmý – populace stárne a počet důchodců narůstá. Postupné zvyšování odchodu do důchodu nedokáže vhodně následovat zvyšování věku dožití a tedy pokles produktivní populace.
Podle Aleše Michla, makroekonoma Raiffeisenbank, důchodci rozhodně nebudou mít na růžích ustláno: Zatímco na počátku 90 let se lidé mohli těšit na důchody ve výši poloviny průměrné mzdy, v současnosti je to jen 40 %. A v následujících 20 letech jsem přesvědčen, že tento poměr poklesne na 20 %.
Pokud by se tato predikce splnila, znamenalo by to, že by důchody klesly na polovinu toho současného. Pro spoustu důchodců by to znamenalo přežívat v bídě nebo nutnost najít si práci. Nápomocnou ruku budou nejspíše muset podat i děti.
Tento názor o klesajících důchodech nepřímo potvrdily také odbory – podle Českomoravské konfederace odborových svazů a jejího experta Martina Fassmanna poklesnou důchody reálně jen do roku 2014 o 7,14 %. A další pokles bude nejspíše následovat nadále, neboť deficit na důchodovém účtu se bude nejspíše dále prohlubovat. Důchod se pravděpodobně stane jen pojistkou před absolutní chudobou. A i přes „asociální“ kroky, jak odbory označují škrty ministerstva financí, se nedaří deficit na důchodovém účtu zastavit. Čtete také: Důchodový účet míří ke krachu. DPH se bude muset zvýšit na 30 %
Může něco udělat vláda?
Na otázku zdali s tím může něco současná vláda udělat, odpověděl Michl: Vláda nezmůže nic. Jediné co by mohla, je říct lidem pravdu. A poté by měla podniknout takové kroky, které by důchodový systém udržely nad vodou,
řekl Michl. A poté pokračoval scénářem Lotyšska, které dokázalo provést tvrdé fiskální reformy.
Během hospodářské a finanční krize se lotyšský hospodářský produkt propadl o 25 %. Obdobný propad dle něj zažily Spojené státy během velké hospodářské krize v letech 1929–1933. Lotyšsko si však chtělo zachovat svou návaznost na euro a nechtělo přistoupit k devalvaci. Muselo tak podniknout vnitřní devalvaci, které spočívá ve snížení platů a mezd. Podle Michla zdejší platy ve veřejné sféře poklesly až o 50 %.
Vláda všechno rozkradla a zvyšuje daně?
Jedním z argumentů je ten, že důchodový účet sloužil často vládám k přilepšení jejich hospodaření (podobně jak tomu je například u dividend společnosti ČEZ). Skutečnost je však taková, že přebytek, který byl realizován v letech 2004 až 2008, by pomohl jen v roce 2011. A v dalších letech by deficit stále existoval a ještě narůstal.
Deficit se snaží vlády snížit zvyšováním daně z přidané hodnoty. V podstatě tak deficit vyrovnává daní, která dopadá právě na ty nejnižší příjmové skupiny, především důchodce.
Zvyšovat odvody a omezit švarcsystém?
Vláda hledá proto způsoby, jak naplnit rozpočet efektivnějším výběrem. Bohužel kroky, které koná, můžou být často kontraproduktivní. Jedním z nich je například snaha omezovat takzvaný švarcsystém. Česká republika má přitom ze zemí OECD deváté nejvyšší zdanění mzdy. Češi států odevzdají ze své mzdy 42,5 %, zatímco průměr u zemí OECD je 35,3 %. Současné odvody jsou tak u nás značně vysoké. Jedním ze způsobů, jak se vysokým odvodům vyhnout, je pracovat prostřednictvím živnostenského listu. Čtete více: Vyplatí se švarcsystém? Spočítali jsme, kolik ušetříte.
Zvyšování odvodů paradoxně však může působit opačně a je otázkou, zdali skutečně státní pokladnu naplní. Živnostníci však tvrdí, že se raději půjdou zaregistrovat na úřad práce, než platit vyšší odvody. Některá pracovní místa tak možná zaniknou. Čtete více: Živnostníci hrozí: „Zvýší-li se odvody, raději půjdeme na pracák“
Na 6% hospodářský růst můžeme zapomenout
Problémem podle analytika Raiffeisenbank je také zpomalující ekonomika, která má z velké části vliv na příjmy státního rozpočtu. Zatímco v letech 2006–2007 bylo možné očekávat 4–5 % růst ekonomiky, nyní to už neplatí. V následujících 10 letech se podle něj musíme spokojit jen s 2–3 % hospodářským růstem. Podle Michla to navíc vypadá, že naše ekonomika bude do konce roku zpomalovat a růst poté nastane až v roce 2013. Oporou nám bude údajně průmysl, který bude hlavním tahounem našeho hospodářství.
Michl také vyjádřil jisté zklamání nad tím, že současná pravicová vláda v podstatě z velké části zvyšuje daně. Připomněl, že v Maďarsku je také pravicová vláda, přitom kroky, které podnikání, rozhodně nelze nazvat jako pravicové.
Řešení? Spoléhat se na sebe a spořit si
Problém podle Michla je také v rozložení jednotlivých investic. Češi mají podle něj nejméně peněz investovaných v rizikovějších aktivech – především akciích. Když už někde peníze mají, volí spíše konzervativnější aktiva v podobě dluhopisů. Sázka na dluhopisy se v současné krizi ukázala jako správná, ale v dlouhodobém horizontu nikoliv. Zbytečně přicházejí o možnost zhodnocovat si peníze výnosněji a nenechat si část úspor „užírat“ inflací. Čtete také: Jakých prohřešků proti finanční gramotnosti se dopouštíme?
Současná krize nám ukazuje, že i země, které byly v minulosti označovány jako bezpečné, jsou jednou nohou před krachem a brání jim v tom z velké části tiskárny Evropské centrální banky. Dluhopisy proto rozhodně nelze považovat za konzervativní investici. Čtete více: Dluhopisy: současná situace mění konzervativní investici v bezcenný papír
Závěr
Dokud populace stabilně rostla a mohla se spolehnout na rostoucí počet pracujících, vše fungovalo téměř jako švýcarské hodinky. Situace je dneska odlišná a pracující, kteří odcházejí do důchodu, odevzdají do systému podle ČSOB 3–4× více peněz, než poté budou čerpat. A trend se bude nadále prohlubovat. Objevují se také názory, že celý systém sociálního zabezpečení se stal Ponziho schématem, které odbouralo rodinnou solidaritu.
Je proto potřeba znovu se zamyslet nad celým systémem sociálního pojištění. Je tento systém skutečně schopen plnit vše, co od něj požadujeme? A zda se nestal jen velkým a neefektivním břemenem, které značně zdaňuje práci a odbourává rodinnou solidaritu.