Hlavní navigace

BIS, jako Banka pro mezinárodní zúčtování. Dotýká se i vašich peněz

21. 6. 2017
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Ve finančním světě se můžete setkat s celou řadou mezinárodních finančních institucí. Nejstarší z nich je Bank for International Settlements (zkráceně BIS), česky Banka pro mezinárodní zúčtování. Seznámíme vás s její historií i s jejími úkoly.

Banka pro mezinárodní zúčtování byla založena již v roce 1930 ve švýcarském městě Basilej (neboli německy Basel). Založena byla v souvislosti s tzv. Youngovým plánem, který se týkal placení reparací, uloženým Německu po první světové válce v rámci systému Versaillských smluv. Banka měla působit v Berlíně jako zprostředkovatel a měla vybírat, zpracovávat a distribuovat vítězným mocnostem splátky reparací.

Banka byla založena také jako správce mezinárodních úvěrů, poskytovaných k financování německých reparací, a současně měla podporovat vzájemnou spolupráci centrálních bank.

Vzhledem k tomu, že agenda banky, spojená s německými reparacemi, ztratila brzy svůj význam, byla její agenda zcela zaměřena na spolupráci centrálních bank a rovněž na zajišťování měnové a finanční stability.

Od ukončení druhé světové války až do sedmdesátých let minulého století byla činnost této banky rovněž zaměřena na zavádění a obranu tzv. Brettonwoodského systému, což byl systém regulace mezinárodních měnových vztahů, založený na režimu pevných směnných kurzů.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se BIS také začala zabývat pravidly regulace obchodních bank. V roce 1988 byla zpracována a schválena tzv. Basilejská pravidla, která se neustále upřesňují a zpřísňují.

V letech 1950 až 1958 banka též působila jako zprostředkovatel pro tzv. European Payment Union (EPU) a pomáhala tak obnovit volnou směnitelnost evropských měn po druhé světové válce. Podobně jednala jako prostředník nejrůznějších dohod o integraci mezinárodní měnové politiky, především European Monetary System (EMS) v letech 1979–1984.

European Monetary Institute neboli předchůdce dnešní European Central Bank (Evropské centrální banky) fungoval v rámci této banky až do roku 1994, ve kterém byl přestěhován do německého Frankfurtu nad Mohanem.

BIS také zajišťovala o organizovala „nouzové financování“ na podporu mezinárodního finančního systému, kdykoli to bylo potřebné (např. v roce 1968 tak podporovala francouzský frank). Vele toho BIS spolupracovala s Mezinárodním měnovým fondem na provádění speciálních stabilizačních programů, např. pro Mexiko v roce 1982 a pro Brazílii v roce 1988.

Výběr Švýcarska jako sídla této banky byl dán kompromisem mezi jejími zakládajícími státy, tedy Belgií, Francií, Německem, Itálií, Japonskem, Velkou Británií a USA. Město Basilej pak bylo vybráno vzhledem ke svojí zeměpisné poloze a vynikajícímu dopravnímu spojení ve všech směrech.

Současné úkoly banky

Banka pro mezinárodní zúčtování zajišťuje mezinárodní spolupráci mezi národními institucemi, zajišťujícími měnovou stabilitu a dohled. Jako podpůrnou činnost k dosažení těchto svých cílů provádí ekonomický výzkum a zpracovává relevantní statistická data.

V rámci tzv. Basilejského procesu je úloha této banky nezastupitelná při vytváření standardů a při jejich provádění pomocí příslušných národních institucí, zejména centrálních bank (u nás ČNB), za účelem dosažení finanční stability. Tato činnost BIS se našeho finančního sektoru dotýká velmi významně, a to pomocí souboru opatření zvaných BASEL III a BASEL IV.

Za nejvýznamnější z těchto opatření považuji tzv. kapitálovou přiměřenost, což je vztah mezi vlastním kapitálem a rizikově váženými aktivy každé obchodní banky – tento ukazatel výrazně snižuje rizikovost bankovních obchodů a má také významné dopady do jejich ziskovosti. Hodnotu tohoto ukazatele všechny obchodní banky pravidelně hlásí svojí národní centrální bance.

Basilejský proces je založen na třech pilířích, a to

  • na synergii, která vyplývá z mezinárodní spolupráce,
  • na flexibilitě a na otevřenosti při vzájemné mezinárodní výměně relevantních informací a
  • na provádění podpůrných expertíz v oblasti ekonomiky, bankovnictví a regulace.

V rámci agendy Banky pro mezinárodní zúčtování působí šest pracovních skupin, kterých se účastní jednotlivé centrální banky. Jedná se o

  1. Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision BCBS),
  2. Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System (CGFS),
  3. Výbor pro platební a tržní infrastrukturu (Committee on Payments and Market Infrastructures),
  4. Tržní výbor (Markets Committe),
  5. Fórum pro řízení centrálních bank (Central Bank Governance Forum) a o
  6. Výbor Irvinga Fischera pro statistiku centrálních bank (Irving Fischer Committee on Central Bank Statistics).

Kromě uvedených pracovních skupin či výborů banka „poskytuje zázemí“ třem skupinám s vlastní právní subjektivitou, a to

  1. Radě pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, zkráceně FSB),
  2. Mezinárodní asociaci pojistitelů depozit (International Association of Deposit Insurers) a
  3. Mezinárodní asociaci pro dohled nad pojišťovnictvím (International Association of Insurance Supervisors, zkráceně IAIS).

Bez ohledu na podporu mezinárodní měnové spolupráce BIS vždy vykonávala a vykonává „tradiční“ bankovní služby pro komunitu centrálních bank – jedná se např. o transakce se zlatem a o devizové obchody.

Tip-chytre_podnikani_temata

Spolupráce centrálních bank na půdě Banky pro mezinárodní zúčtování je prováděna prostřednictvím pravidelných setkání jejích guvernérů a expertů.

Archivy Banky pro mezinárodní zúčtování jsou otevřeny veřejnosti – každý zájemce si v nich může prostudovat doklady, které jsou starší než 30 let.

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje tématům bankovních služeb.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).