Bankovnictví za socialismu: Vrcholem techniky byly diskety a magnetické pásky

Zajímavé bylo, že klienti raději pouze přebírali data o transakcích na magnetických médiích než je předávali. Důvodem k tomu byla jejich obava, aby „něco neudělali špatně“.

Pořizování platebních transakcí pobočkami

Většina klientských plateb byla pořizována pracovníky poboček na dálnopisech, napojených na výše zmíněná „střediska přenosu dat“. Správnost jejich pořízení byla následně kontrolována – porovnány byly příkazy k úhradě, resp. k inkasu na speciální „počítačovou sestavu“.

Ve střediscích přenosu dat probíhala především kontrola správnosti formátů položek (např. správnosti čísel účtu a v nich obsaženou kontrolní číslici). Transakce byly potom posílány do centrálního výpočetního střediska v Praze, resp. v Bratislavě ke konečnému zpracování.

Tisk a distribuce výpisů z účtů klientů

Výpisy z účtů byly ve většině případů (mimo těch výpisů, které si klienti přebírali na magnetických médiích – viz výše) klientům předávány vytištěné na pobočkách.

Tyto výpisy byly vytvářeny po každém pohybu na účtu, tedy nikoli v předem stanovených cyklech či termínech, jako je tomu v dnešní době.

Výpisy byly tištěny ve „střediscích přenosu dat“ v sídlech krajů, a to samozřejmě po ukončení tzv. nočního zpracování platebního styku. Následně bylo nutné vytištěné výpisy dopravit na pobočky banky v příslušném kraji. 

Jednalo se o poměrně složitý logistický problém, protože tisk i doprava výpisů „nějakou dobu“ trvaly a pobočky je musely mít připravené již v 7 hodin ráno, aby je mohly předat klientům (v tuto hodinu již totiž v bance začínala pracovní doba).

Byla proto využívána auta, která objížděla „svoje pobočky“ po předem stanovené trase. Přitom si občas „poslední pobočky na trase“ stěžovaly, že výpisy dostávají o dost později než ostatní a že nemají tolik času na jejich přípravu k předání klientům.

Označení banky v čísle účtu

Označení banky v čísle účtu bylo jednomístné a nacházelo se na první pozici zprava. Účty v „české části“ SBČs byly označeny č. 1, ve „slovenské části“ měly dvojku, v ČSOB měly „trojku“, Česká státní spořitelna měla „osmičku“ atd.

Bezhotovostní platební styk krátce po roce 1989

K 1. lednu 1990 byly ze Státní banky československé tzv. delimitovány také Komerční banka (v České republice) a Všeobecná úvěrová banka (na Slovensku), kdy těmto bankám připadla i výpočetní střediska. Tato delimitace byla připravována po dobu přibližně dvou let.

Obě tyto nově vzniklé banky vedly po „nějakou dobu“ účty a zpracovávaly transakce také pro centrální banku v rámci tzv. „agendy z pověření“.

Krátce po vzniku clearingového centra v centrální bance (v roce 1992) byla data mezibankovního platebního styku přenášena fyzicky na magnetických páskách. Takto to určitě fungovalo v Komerční bance: z Václavského náměstí v Praze, kde bylo výpočetní středisko Komerční banky, šli z bezpečnostních důvodů dva poslové do centrální banky, jeden šel Jindřišskou ulicí a druhý ulicí Na Příkopě.