Kdyby neexistovaly stavební spořitelny, banky, které jsou stejně vlastníky či spoluvlastníky stavebních spořitelen, by přišly s podobnými nebo alternativními produkty. Stavební spoření v současnosti drží při životě pouze státní podpora. Jak vy vnímáte tento argument?
To je odvážná konstrukce. Nemyslím si, že kdyby nebyly stavební spořitelny, budou jiné či lepší produkty. Víte, úroveň bytového fondu v České republice se zlepšila právě i díky stavebním spořitelnám. Na to máme důkaz v podobě minimálně 2 milionů klientů, kteří si za tu historii stavebního spoření sjednali úvěr se stavební spořitelnou, takže je tam jasné opodstatnění.
I duch systému stavebního spoření je o úvěrech na bytové potřeby. Nedávno jsem si četl důvodovou zprávu k úvodnímu zákonu a v ní je napsáno, že systém přináší odpovědnost za kvalitu bytového fondu na občany České republiky. Možná si vzpomenete, že před rokem 1989 byl velkým hitem OPBH (Okresní podnik bytového hospodářství). Dnes neexistuje. O byty se starají samosprávná nebo privátní sdružení, nebo samotní občané.
Myslím si, že stavební spoření je o lepším bydlení, o zrekonstruovaných koupelnách, kuchyních, o lepších rozvodech energií a vody po bytě a v případě domů také o nové střeše, novém zateplení. Toto téma mezi retailovou klientelou bude pořád živé. Je přirozenou potřebou lépe bydlet a stavební spořitelny tuto potřebu přirozeně pokrývají, což bylo a je jejich posláním. Proto s vaší větou, že kdyby stavební spoření nebylo, tak by se nic nestalo, bych se zásadně neztotožnil.
Jiří Plíšek (47)
- Předseda představenstva Stavební spořitelny České spořitelny.
- Je absolventem ČVUT, kde vystudoval Fakultu elektrotechnickou, obor ekonomika a řízení.
- V roce 2006 až 2007 absolvoval postgraduální studium na Thunderbird School of Global Management v Glendale, ve státě Arizona, USA.
- V květnu 1999 nastoupil do České spořitelny. Zde působil v úseku marketingu, v projektu Manažerského informačního systému a v úseku strategického plánování.
- V roce 1999 byl jmenován členem představenstva Penzijního fondu České spořitelny a současně ředitelem obchodu a marketingu společnosti.
- V roce 2000 se stal předsedou představenstva a generálním ředitelem Penzijního fondu České spořitelny.
- V letech 2000 až 2003 byl členem prezidia Asociace penzijních fondů České republiky, od dubna 2002 v ní zastával funkci viceprezidenta.
- V Buřince působí od roku 2003 na postu předsedy představenstva.
- Je viceprezidentem Asociace českých stavebních spořitelen a členem dozorčího výboru České bankovní asociace.
Stavební spořitelny zaspaly dobu. Úrokové sazby překlenovacích úvěrů jsou vysoké, navíc se platí i z naspořených peněz. Poplatková politika neodpovídá 21. století, kdy jsou trendem běžné služby bez poplatků, ale už máme i hypotéky bez poplatků.
Že stavební spořitelny zaspaly dobu, je opět silná konstrukce. Já tady mohu hovořit jen za naši stavební spořitelnu. Sazby na překlenovacích úvěrech jsou klientsky velmi přívětivé. Na úvěrech nevybíráme poplatky za správu a vedení účtu, jsme v tom možná jediní, ale určitě je nevybíráme. Nemám proto pocit, že bychom zaspali dobu. Určitě ten systém je konzervativnější a to přičítám tomu, že my klientům ve smlouvách garantujeme budoucí sazby úvěru. To znamená, že my s klientem uzavřeme smlouvu o stavebním spoření, která říká, že on si k nám přijde za pět, šest let a dostane úvěr v našem případě za 3,9 % p.a.
To znamená, že je tu velmi výhodná klientská opce, garantovaná sazba a tato garance sazby, kterou samozřejmě chceme dodržovat vůči klientům, nás nutí být malinko konzervativnější. Ale nemyslím si, že bychom nějak extra zaspávali dobu, stavební spoření své místo má a dokazují to klienti, kteří si je kupují. To je nejlepší důkaz toho, že stavebko má své opodstatnění.
Státní podpora je na stavebním spoření i proto, aby spořitelna mohla nabízet nízké a garantované sazby budoucích úvěrů. To je smysl státní podpory. Není míněna jako nějaká čistě investiční pobídka, ale je to možnost pro stavební spořitelnu nabídnout klientovi za několik let dobrou úrokovou sazbu na úvěru.
Proč stavební spořitelny zvyšují poplatky na starých smlouvách a vypovídají nevýhodné smlouvy?
My jsme k úpravě cen sahali na přelomu roku 2016/2017. Upravovali jsme ceny za vedení účtu napříč všemi tarify, to znamená aktuální tarif i starší tarify. K úpravě jsme přistoupili hlavně proto, že jsme přesvědčeni o tom, že klientům poskytujeme lepší servis, to je jedna věc. Druhou věcí je, že jsme na cenu tuším pět, šest let nesahali. To znamená, že máme pocit, že jsme oprávněni promítnout zvyšující se náklady spojené s poskytováním servisu ke smlouvě do klientských cen.
Z druhého pohledu, někdy v roce 2005 jsme jako Buřinka zavedli do smlouvy mechanismus, kdy klientovi píšeme, jak mu můžeme jako stavební spořitelna upravovat poplatky na smlouvě, ale přitom jsme daleko pod kalkulovanými čísly. To znamená, podle toho, co jsme si s klienty privátně sjednali, bychom mohli účtovat poplatky třeba i o sto korun vyšší na roční bázi. Ale to prostě neděláme a svým způsobem vnímáme to, že ta služba má nějakou férovou hodnotu a férovou cenu. A tu chceme do té ceny za servis smlouvy promítnout. Myslíme si, že zdarma nefunguje nic a za kvalitní servis máme oprávnění požadovat adekvátní odměnu.
A pak jste mluvil o ukončování smluv. Stavební spoření je nějaký logický systém. Klient si kupuje v našem případě jakousi spořicí část a opci na úvěr. Většinou si v našich tarifech 35 % naspoří klient a pak dalších 65 % dostane předem sjednanou úrokovou sazbu. Pokud klient nevyužije možnost vzít si úvěr a sám si dospoří do vlastní cílové částky, tak ta smlouva ztrácí smysl. My tomu říkáme, že smlouva se spotřebovala. Že smlouva byla spotřebovaná vlastními úsporami klienta. Takže pak považujeme za naprosto legitimní, že jsme měli spolu uzavřenou smlouvu a ta skončila. Uvedu vám příklad.
Domluvíme se, že si koupíte jízdenku z Prahy do Brna. Dojedete do Brna a myslím, že je relevantní s vámi jednat dál: buďto si jízdenku může prolongovat a pokračovat dál, anebo si koupit novou jízdenku z Brna do další cílové stanice. Tedy jakoby „novou smlouvu“.
Stavební spořitelny znemožňují předčasné vyvázání se z překlenovacího úvěru, tedy jeho předčasné splacení. Proč to spořitelny dělají?
S klientem jsme uzavřeli nějaký obchod, kde se říká, že něco je jeho spořicí složka a něco úvěrová složka. A klient je ještě ve spořicí fázi a chce se z obchodu vyvázat. My jsme si pro něj ve svých matematických modelech připravili peníze – takto je ten systém nastavený. To klientské chování ale říká: já ten náš domluvený model nerespektuji. Logicky v případě naši stavební spořitelny jsme chtěli jakousi kompenzaci za to nerespektování dohodnutého smluvního závazku.
My jsme nikdy nebyli v pozici, že bychom klientům znemožňovali odejít ve fázi překlenovacího úvěru, ale požadovali jsme kompenzaci našich nákladů spojených s úvěrem, kdy jsme byli připraveni dodržet náš kontrakt do posledního slova a tečky. A teď klient přijde s návrhem kontrakt zrušit. Chceme tedy rozumně kompenzovat ušlé výnosy a vyložené náklady, které jsme měli připravené.
OSVČ často nemají šanci dosáhnout na úvěr u stavební spořitelny, protože banky nevycházejí z obratu, ale z čistého zisku. Z něho se ještě odečtou platby na sociální a zdravotní pojištění. Jak vy vnímáte OSVČ jako klienty?
Za Buřinku úvěrování OSVČ nevnímám jako speciální téma, a to z toho titulu, že bychom se nějakým způsobem na ně dívali z hlediska schopnosti splácet úvěr nějak jinak.
Samozřejmě ale těžíme z výhody, že máme poměrně těsnou provázanost s naší mateřskou společností, která historicky vychází ze znalosti poměrně široké klientské báze. A to znamená, že jsme u celé řady klientů schopni jako skupina sbírat takové informace, které nejsou ve formálních výkazech, které předkládá OSVČ. V tomto jsme ve speciální pozici, protože provázání těchto obezřetnostních a riskařských procedur je u nás poměrně silné s naší mateřskou bankou. Takže si troufám říct, že o našich klientech jsme schopni vytěžit větší množství dat než jiná společnost nebo otevřené registry.
Děkuji vám za rozhovor.