Ochota Čechů se za prací přestěhovat do jiného města klesá. Mnohem raději volíme dojíždění, kdy se na noc vždy vracíme domů. Denně tak za prací dojíždí 40 % obyvatel České republiky. Každý rok navíc tento počet stoupá. Jedním z vlivů je růst satelitních městeček, ze kterých musejí lidé za prací dojíždět a o víkendech pak vyrazí do města za kulturou nebo na nákupy. Tímto způsobem řeší svou situaci stovky tisíc lidí. Druhým významným důvodem, i přes vysokou zaměstnanost v ČR, je nezbytné dojíždění za prací. Trend, na který si Češi pomalu, ale přeci jen zvykají. No, a třetím je stále vyšší odtržení malých míst od běžného života. Na vesnicích a malých městech mizí pošty, obchody, kina, úřady, pobočky bank… Což nutí jejich obyvatele dojíždět za tím vším do bližších nebo vzdálenějších větších míst,
říká Oldřich Vaníček, prezident ÚAMK.
Podobný trend je pozorovatelný i v Německu, kde se za prací denně přesouvá 18,4 milionu lidí (59,4 %). Tento počet navíc každoročně stoupá, a to přibližně o 2 %. S vyšším počtem dojíždějících roste úměrně doba dojezdu. Průměrný dojezd v Německu v roce 1999 činil 14,59 km, v loňském roce už to bylo 16,91 km.
Psychologové radí, že i lidé, kteří cestují za prací autem, by měli najít způsob, jak si i přes cestování připadat aktivní. Například poslechem audio knih, výukou jazyků apod, čímž mohou řešit stání v kolonách. Čas od času se doporučuje změnit trasu a jet jinudy, případně využít veřejnou dopravu, vlak či kolo.
ČLÁNKY DO MAILU