Jen čtvrtina lidí si u nás plánuje říci o zvýšení mzdy či platu za práci. Češi navíc často nemají ambici říkat si ani o povýšení a nejsou příliš ochotní měnit zaměstnavatele. Ve všech třech aspektech patří náš výsledek v porovnání s dalšími 47 zeměmi mezi ty nejnižší. Vyplývá to ze studie PwC Hopes and Fears společnosti PricewaterhouseCoopers, která srovnává odpovědi téměř 50 tisíc zaměstnanců.
Přejdeme-li k přesným číslům, o přidání si chce během následujících 12 měsíců říci 26 % českých zaměstnanců. Ze 48 sledovaných zemí je to 5. nejnižší číslo. Situace se navíc v čase moc nemění, protože loni šlo o 27 % lidí a před dvěma lety dokonce o 22 % českých respondentů. Z hlediska celosvětového srovnání všech 48 zemí přitom průměr leží o 11 procentních bodů výš (37 %).
Dokonce ani před 2 lety v období zvýšené inflace uchazeči na českém trhu práce neprojevovali výraznější tlak na zvyšování platů. Tento trend odráží upřednostňování jistoty a stability zaměstnání, což je charakteristické pro současnou situaci s téměř rekordně nízkou mírou nezaměstnaností. Firmy čelí značné konkurenci při získávání kvalifikovaných pracovníků, zatímco část zaměstnanců oceňuje stabilitu svého pracovního místa. Tato rovnováha zároveň vede k relativně nízkému tlaku na růst mezd, což pozitivně přispívá k udržitelnosti pracovního trhu z pohledu zaměstnavatelů,
vysvětlila expertka PwC na řízení lidských zdrojů Andrea Linhartová Palánová.
Méně lidí si o navýšení platu plánuje říci jen v 5 zemích, zpravidla asijských. Z Evropy požádají o přidání v menší míře už jenom Španělé (22 %). V 8 sledovaných zemích si naopak chce říct o více peněz přes 50 % lidí. Vůbec nejvíce to je v Indii (65 %), Nigérii (60 %) či Spojených arabských emirátech (56 %). Z evropských zemí to nejčastěji plánují Poláci (45 %).
Je pravdou, že růst reálných mezd je už v letošním roce poměrně silný, zároveň pominuly inflační tlaky. Zaměstnanci tak věří, že s růstem mezd budou přicházet sami zaměstnavatelé a lidé nebudou muset o navýšení žádat,
dodala Palánová, podle které letos na základě statistik přesahuje růst reálných mezd pětiprocentní tempo a průměrná mzda se tak přiblížila hranici 50 tisíc korun.
Nevycházíme, ale o peníze si neřekneme
Nízká odměna patří ve světě spolu s přepracováním mezi nejčastější dva důvody ke změně zaměstnání. Čechům se práce měnit příliš nechce navzdory tomu, že jen 40 % respondentů má dost peněz i na spoření, dovolenou či další výdaje (loni to bylo 37 % lidí). Skoro polovině (47 %) pracujících už po poplacení nezbytností ale nezbyde na spoření a zhruba každá 10. česká domácnost tvrdí, že po většinu měsíců nezvládá platit ani základní účty.
Zdroj: Studie PwC
Výrazněji se podle expertky z PwC začne situace měnit až s nástupem nejmladší generace. Generace Z má o práci a odměně za ní zcela jiné představy a bude si umět o přidání říct. Zároveň pro tuto generaci není prioritou stabilita, ale práce, která jim dává smysl. Zaměstnavatelé na to budou muset reagovat, nebudou ale přidávat plošně, ale budou si rozmazlovat ty největší talenty a klíčové lidi,
myslí si Palánová, podle které může být dalším faktorem, který zvýší tlak na růst peněz v práci i rovnost v odměňování u žen a mužů. To a nedostatek kvalitních lidí, o které firmy bojují.
Ze studie dále vyplynulo, že měnit zaměstnavatele plánuje jen 18 % Čechů a žádat o povýšení chce jen 14 % českých respondentů. I v tomto směru zaostáváme za světem.
Ve srovnávaných zemích se letos chystá změnit působiště 26 % lidí. Méně lidí chce měnit práci jen v Koreji, Thajsku a Číně, nejvíce naopak ve Švýcarsku. Z evropských zemí vyšly vyšší podíly také v Řecku či Francii. O povýšení si v ostatních zemích plánují zaměstnanci říct průměrně ve 32 % případů.
ČLÁNKY DO MAILU