Pokud je ve smlouvě na straně nájemce uvedeno více osob, jde o společný nájem bytu. Dále jsou společnými nájemci i manželé. Tomto případě stačí, aby nájemní smlouvu podepsal jen jeden z nich. Se vznikem společného nájmu musí souhlasit pronajímatel a všichni společní nájemci. Existuje však i názor, že stačí, aby souhlasila většina. V případě společného nájmu manželů se souhlas pronajímatele nevyžaduje.
Společným nájemcem se můžete stát nejen při podpisu nájemní smlouvy, ale i během trvání nájmu, třeba uzavřením sňatku s nájemcem nebo dodatkem k nájemní smlouvě. Manželé se ale mohou dohodnout, že jim společný nájem k bytu nevznikne,
uvedl Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.
Společní nájemci mají vždy stejná práva a povinnosti. Ohledně běžných záležitostí, jako jsou například drobné opravy nebo placení nájemného, může jednat kterýkoliv k nich za ostatní. Stejně tak ale může pronajímatel požadovat zaplacení celého nájmu jen po jednom z nich s tím, že vypořádání si musí vyřídit nájemci mezi sebou.
Souhlas všech společných nájemců je naopak potřeba pro podání výpovědi z nájmu. Vypovídá-li nájem pronajímatel, musí výpověď zaslat každému ze společných nájemců.
V případě neshody mezi společnými nájemci se může kterýkoliv z nich obrátit na soud. Ten pak může podle závažnosti situace rozhodnout i o zrušení společného nájmu a určit, kdo zůstane nájemcem bytu. Typicky soud rozhoduje o zrušení společného nájmu manželů po rozvodu. Při rozhodování, který z nich zůstane jako nájemce v bytě, přihlédne k tomu, kdo pečuje o nezletilé nebo nezaopatřené děti a ke stanovisku pronajímatele,
vysvětlil Zelený.
Společný nájem si nepleťte s případem, kdy s nájemcem v bytě žijí i další osoby patřící do jeho domácnosti, ale nejsou uvedeni ve smlouvě jako nájemci. O společné nájemce se nejedná ani v případě, že jeden z nich užívá jednu místnost, druhý druhou místnost a kuchyň používají společně. Společní nájemci totiž mohou podle Zeleného užívat byt celý.