Pojistné podmínky je třeba číst důkladně, aby vám následně pojištění nebylo k ničemu. Je rozdíl, jestli vám auto ukradnou, někdo se jej tedy sprostě zmocní, anebo jej sami někomu svěříte a on vám s ním zmizí. Tohle už pojišťovna zaplatit nechtěla a soud jí dal zapravdu.
Jistá dáma měla sjednáno havarijní pojištění. Přišla o svůj vůz, ale pojišťovna odmítla škodu proplatit. Automobil měl hodnotu, tedy aspoň paní požadovala po pojišťovně, 600 000 Kč. V pojistných podmínkách v čl. XXIV odst. 16 věty první bylo, že „krádeží se rozumí zmocnění se cizí věci s úmyslem nakládat s ní jako s věci vlastní…“. Tedy článek 24., šestnáctý odstavec, první věta… No, komu by se to chtělo číst, studovat?
Ale taková definice pojišťovny měla svůj smysl a nebyla nijak v rozporu se stanovisky soudů. Podle judikatury Nejvyššího soudu se chápe zmocnění se cizí věci tak, že osoba, resp. pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, tedy věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám. Přitom u drobných věcí postačí, že je pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo schová. U větších věcí bude zmocnění se věci záležet v jejím odnesení nebo odvezení, tedy za pomoci nástroje.
Jenomže paní, která žalovala pojišťovnu, sama odevzdala dobrovolně auto jiné osobě, která z ní vozidlo vylákala lstí. Prostě předala vozidlo dobrovolně muži, který tvrdil, že jej opraví. Ovšem zmizel on i auto. A tak Nejvyšší soud ve svém usnesení z letošního května (spis. zn. 23 Cdo 4141/2017) řekl, že tu chybí definiční zmocnění se cizí věci (vozidla) tak, jak je vykládán v rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Ostatně i tak, jak to odpovídá pojistným podmínkám.
Jednání člověka, kterému paní naletěla, nelze z pohledu Všeobecných pojistných podmínek podřadit pod pojem krádeže. Takže nemá na plnění od pojišťovny nárok.
ČLÁNKY DO MAILU