Slučování limitů.

Dobrý den,

Vámi popsaná situace a jednání pojištěného v pořádku rozhodně nejsou. V daném případě se zjevně jedná o případ množného pojištění. Pokud je pojištěný pojištěn na totéž pojistné nebezpečí u více pojistitelů, vzniká mu právo na plnění ze všech sjednaných pojištění, samozřejmě za předpokladu, že splní své povinnosti stanovené pojistnými podmínkami obou pojištění. Například: vozidlo má sjednány asistenční služby pro případ poruchy u dvou pojišťoven současně, u jedné z titulu tzv. povinného ručení a u druhé v rámci havarijního pojištění. Pojištěný může v takovém případě čerpat asistenční služby u obou pojišťoven, avšak je povinen tuto skutečnost oběma pojišťovnám, resp. jejich asistenčním službám, ihned oznámit. Pojišťovny, resp. jejich asistenční služby, pak mohou skutečný nárok správně posoudit a svůj postup koordinovat tak, aby na jednu stranu pojištěnému poskytly všechny služby, které mu náleží, a na druhou stranu tak, aby nedošlo k neoprávněnému plnění. Nemělo by se tedy vůbec stát, že "pojišťovny o sobě nevědí".

Ve vašem dotazu uvádíte, že pojištěný "nemá zisk, ale prokazatelné náklady". Nelze proto patrně hovořit přímo o pojistném podvodu, jako například když by pojištěný některé náklady uplatnil u více pojišťoven současně (nechal by si proplatit náklady na jednu letenku dvakrát). V daném případě spíše mohlo dojít v důsledku nesplnění informační povinnosti pojištěného k neoprávněnému čerpání asistenčních služeb, kdy se některé služby mohly vzájemně vylučovat, mohly být poskytnuty nad limit pojistného plnění apod.

V dotazu také uvádíte, že se klient sjednal několik pojištění stejného druhu (tzv. povinných ručení) současně. Neznáme konkrétní okolnosti případu, ale je přinejmenším diskutabilní, zda na straně klienta existoval pojistný zájem pro uzavření více takových pojištění najednou a zda tedy byla daná pojištění vůbec platně sjednána.

Dalším problematickým bodem je odstoupení klienta od smlouvy "když se nic nestane". Na odstoupení od smlouvy uzavřené formou obchodu na dálku má samozřejmě pojistník právo bez udání důvodu ve lhůtě čtrnácti dnů. Toto zákonné ustanovení směřujeme k ochraně spotřebitele, který má možnost v určité době pojištění uzavřené například přes internet tzv. zrušit, když později zjistí, že je pro něj z nějakého důvodu nevhodné, nebo nevýhodné. Zákon zde správně pamatuje na situace, kdy zájemci o pojištění nemohou být před uzavřením smlouvy distančním způsobem detailně vysvětleny pojistné podmínky, jako kdyby smlouvu uzavíral osobně s pracovníkem kamenné pobočky. Toto ustanovení však podle našeho názoru nijak nechrání klienta, který smlouvu uzavře právě s vědomím, že pokud "se nic nestane", tak jí stejně vypoví. Takový případ je totiž možné považovat za zneužití práva.

Rádi bychom uvedli, že pojišťovny i jejich asistenční služby mají nastaveny velmi efektivní kontrolní mechanismy. Opakované sjednávání a rušení pojištění v krátké době je samo o sobě podezřelé. Navíc jednotlivé asistenční služby poskytují služby pro více pojišťoven současně, takže žádost o dvojí poskytnutí téže služby může být velmi rychle odhalena. Klient ve Vašem dotazu by se neměl spoléhat na to, že se mu podaří podobný "výlet" na náklady pojišťoven opakovat. Jistě se dřív, nebo později dostane do hledáčku příslušných pracovníků pojišťovny. Pokud pojišťovna zpětně zjistí, že došlo k neoprávněnému čerpání pojistného plnění, může po klientovi neoprávněně vynaložené náklady požadovat zpět.

Raději bychom tomuto klientovi doporučovali uzavřít některé krátkodobé pojištění asistence, které je pro podobné cesty přímo určeno. Motorista, který cestuje svým vozem do zahraničí třeba jen na letní dovolenou, si může jako vhodný doplněk ke své běžné asistenci sjednat některý z měsíčních asistenčních programů, kterých je na českém pojistném trhu řada.