Domácí mazlíček bývá příjemným společníkem každé domácnosti. Nejčastěji si lidé pořizují do svých domovů psy a kočky. Někdo dá domov nalezenci z útulku, jiný chce vyšlechtěné plemeno z chovatelských stanic.
A právě v chovatelských stanicích se občas můžete setkat s poměrně přísnými podmínkami na chov mazlíčka. Například v případě vyšlechtěných plemen koček si někdy chovatelské stanice dávají do kupních smluv podmínku, že nový majitel bude zvíře chovat jen v bytě. Nepřichází tedy v úvahu varianta, že byste kočku měli v rodinném domě a pouštěli ji na zahradu, nebo dokonce volně třeba po vesnici.
Chovatelské stanice tuto smluvní podmínku odůvodňují tím, že chtějí, aby šlo zvíře do dobrých rukou a nebylo v ohrožení, například aby se kočka nepotkávala s vesnickými kočkami a neutrpěla třeba újmu při případné pranici.
Co když se ale rozhodnete tuto podmínku nerespektovat? Anebo co když se vám to ani při nejlepší vůli nepodaří? Kočka žije i déle než 15 let. Vy mezitím vstoupíte do manželství, rozroste se vám rodina o několik dětí a naskytne se příležitost se z bytu přestěhovat do rodinného domu. Co potom se zvířetem?
Záleží, od koho kočku kupujete
Odpověď na výše uvedené otázky není zcela jednoznačná. Předně totiž záleží na tom, od koho zvíře kupujete. Jsou v zásadě dvě možnosti. První, že kupujete kočku od chovatele, který má takovou činnost jako podnikatelskou. Druhou možností je, že kupujete kočku od soukromé osoby. A v obou případech se postupuje jinak.
Chovatel-podnikatel má méně možností
Podle živnostenského zákona je za živnost považována činnost, která je provozovaná soustavně, samostatně, vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost a za účelem dosažení zisku. Většina chovatelů nenaplňuje požadavek na soustavnou činnost a otázkou je i to, zda každý chovatel chovává zvířata za účelem dosažení zisku. Celá řada chovatelů však živnostenským listem disponuje a jedná se o takzvanou živnost volnou,
uvedl pro Měšec.cz JUDr. Ondřej Preuss, zakladatel služby Dostupnyadvokat.cz
Rozveďme si tedy příklad, že si koupíte vyšlechtěné plemeno kočky od chovatele, který má chovnou stanici jako podnikání a prodej zvířat je tedy v tomto případě prováděn za účelem dosažení zisku. V takové situaci jste chráněni mnohem více a chovatel má jen málo možností si určit, co po vás požaduje.
Pokud je chovatele možné označit na podnikatele, vstupujete uzavřením kupní smlouvy do právního vztahu podnikatel–spotřebitel. A na celý prodej se bude vztahovat občanský zákoník a s ním spojená ochrana spotřebitele, tedy vás. Což znamená, že podmínku o chovu kočky výlučně v bytě by chovatelská stanice do smlouvy pravděpodobně dát nemohla. Obsažení uvedeného ustanovení pojímajícího o chovu zvířete výlučně v bytě do dané kupní smlouvy by totiž mohlo být v rozporu s právy spotřebitele,
dodává Ondřej Preuss.
V občanském zákoníku je totiž uvedeno následující:
(§ 1813)
Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
A požadavek na to, abyste zvíře mohli chovat pouze v bytě, by velmi pravděpodobně byl vyhodnocen jako nepřiměřená povinnost na vaší straně. Ve smyslu uvedeného ustanovení tak, za předpokladu, že se jej spotřebitel dovolá, může být takové ustanovení vyhodnoceno jako ustanovení, které je v rozporu s právy spotřebitele,
dodává Ondřej Preuss.
A pokud by se přece jen ve smlouvě taková podmínka objevila, pak je taková podmínka neplatná a k ničemu vás nezavazuje. Zbytek smlouvy však platí pro vás i prodejce.
U soukromých osob záleží, co si domluvíte
Chov šlechtěných zvířat je ale všeobecně vnímán zejména jako zájmová činnost. A je možné, že kočku budete kupovat od soukromé osoby, která na prodej nemá živnost, protože se nejedná o soustavnou činnost, která by se dala klasifikovat jako podnikání. Pokud daného chovatele naopak nebude možné subsumovat pod legální definici podnikatele, bude se jednat o vztah mezi dvěma osobami, které uzavírají mezi sebou smlouvu mimo rámec své případné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání,
říká Ondřej Preuss.
V takovém případě platí tzv. zásada smluvní volnosti. A to znamená, že si v kupní smlouvě můžete domluvit libovolné podmínky. Strany se mohou dohodnout na libovolném ustanovení účinném po stanovenou dobu nebo na čas neurčitý. Samozřejmě za předpokladu, že dané ustanovení nebude odporovat všeobecně závazným právním předpisům,
informuje Ondřej Preuss.
Na pokutu má pak prodejce právo
Pokud tedy v takovém případě bude v kupní smlouvě uvedeno, že prodejce požaduje, aby byla kočka, kterou vám prodává, chována jen v bytě, a nikoli třeba v rodinném domě, má na to právo. A vy se můžete sami rozhodnout, jestli smlouvu v této podobě budete akceptovat, nebo ne.
Po podpisu je smlouva platná a za její porušení má prodejce právo po vás chtít například vrátit zvíře zpět nebo zaplatit pokutu. Záleží, co jste si ve smlouvě ujednali. Zaplacení pokuty za porušení smlouvy a povinnost vrátit zvíře chovatelské stanici – následek uvedeného porušení smlouvy se bude odvíjet od formulace konkrétního ustanovení, k porušení kterého došlo,
říká Ondřej Preuss.
Podmínka chovat zvíře jen v bytě může být například ve smlouvě formulována jako podmínka rozvazovací. To znamená, že pokud se po čase přestěhujete do rodinného domu, například proto, že se vám rozrostla rodina a dostali jste příležitost bydlet ve větším, dojde k naplnění této rozvazovací podmínky. Přestěhováním se do rodinného domu by došlo k jejímu naplnění a strany by byly povinné vrátit si dle smlouvy vzájemně poskytnutá plnění,
dodává Ondřej Preuss. Tedy vy prodejci kočku a on vám peníze.
Obdobně by to bylo v případě, kdyby porušení této povinnosti bylo ve smlouvě definováno jako jeden z důvodů odstoupení od smlouvy. Odstoupením od smlouvy se smlouva dle občanského zákoníku ruší od počátku a opět byste byli povinni si navzájem vrátit poskytnutá plnění.
A totéž platí i u pokuty. Pokud je uvedena ve smlouvě, při podpisu jste s ní souhlasili. K zaplacení pokuty by byla strana, která se porušení uvedené povinnosti dopustila, povinna v případě, že by tato smluvní pokuta byla před samotným porušením mezi stranami výslovně dojednána,
uzavírá Ondřej Preuss.