S červnem začínají platit nová pravidla pro oddlužení spotřebitelů. Vyplývají z novely insolvenčního zákona, se kterou přišel tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán. V dnešním článku si shrneme novinky, které přináší.
Kdo na sebe bude moci vyhlásit osobní bankrot?
Zásadní změnou je nové pravidlo stanovující, kdo na sebe osobní bankrot může vůbec vyhlásit. Nově soudy nebudou zkoumat, zda má dlužník příjmy na to, aby splatil aspoň třetinu všech svých závazků. Stačit bude, že dokáže během oddlužení každý měsíc uhradit odměnu insolvenčnímu správci (většinou kolem 1100 korun) a minimálně stejnou částku také věřitelům.
Nedošlo také k zavedení maximální hranice dluhů, u kterých lze ještě oddlužení povolit (původně se navrhovalo, aby oddlužení nebylo možné, pokud závazky přesáhnou tisícinásobek existenčního minima).
Další podmínkou je, že dlužník nesmí žádat o oddlužení a mít nepoctivý záměr
. Zákon to dál nijak nerozvádí, přinejmenším se ale dá předpokládat, že by se povinný neměl záměrně zbavovat majetku a zatajovat příjmy, lhát či zamlčovat informace.
Dále právní úprava vyžaduje, aby povinný během oddlužovacího procesu za účelem úhrady dluhů vynaložil veškeré úsilí, které je možné po něm požadovat
. Tedy všechny jeho příjmy nad stanovenou částku mají jít na splacení závazků. Proto se musí snažit pracovat a nesmí se dál zadlužovat.
Přečtěte si také: Zaměstnancům v exekuci zůstane víc peněz už ze mzdy za červen 2019
Sedm let za odpuštění všech dluhů neprošlo
Původní znění novely počítalo s třírychlostním oddlužením. Během legislativního procesu se nakonec neschválila sedmiletá varianta, která měla umožnit oddlužení povinných i v případě, že by nebyli schopni splatit víc než jen odměnu insolvenčnímu správci. Minimum pro věřitele totiž nestanovovala. Autor předlohy se chtěl pravděpodobně spolehnout na to, že snahu a zásluhy povinného během oddlužení objektivně posoudí insolvenční správce a posléze i soud a podle toho se oddlužení buď potvrdí, nebo zruší.
V rámci pozměňovacích návrhů se však sedmiletá varianta zrušila a do novely se v souvislosti s předpokladem úspěšného oddlužení dostal požadavek na uhrazení alespoň 30 % závazků. Má zabránit tomu, že se dlužník nebude během procesu snažit závazky splatit s vědomím, že na konci se mu všechny smažou automaticky.
Oddlužení tedy nakonec může probíhat tři nebo pět let (nebo kratší dobu, během které povinný splatí všechny své závazky).
Novela v podobě, kterou v lednu schválili poslanci, (poté, co přehlasovali pozměňovací návrhy Senátu) uvádí, že oddlužení je splněno, jestliže:
- dlužník splatil nezajištěným věřitelům pohledávky v plné výši,
- dlužník splatil nezajištěným věřitelům během tří let aspoň 60 % jejich pohledávek,
- dlužník splatil nezajištěným věřitelům během pěti let aspoň 30 % jejich pohledávek.
U povinných, kterým vznikl ještě před schválením oddlužení nárok na starobní důchod, nebo u povinných v invalidním důchodu II. nebo III. stupně je oddlužení splněno, jestliže nebylo zrušeno během tří let. Limit pro výši splacených pohledávek pro ně neplatí.
Zákon také od června změnil pořadí uspokojování pohledávek. Z příslušenství dluhu (úroky, pokuty, penále,..), které převyšuje jistinu (vypůjčená částka), se stává podřízená pohledávka a lidé ji budou splácet naposledy. V praxi se k ní věřitel tedy často vůbec nedostane. Novinka má odradit poskytovatele úvěrů od toho, aby nastavovali ve svých podmínkách vysoké smluvní pokuty či úroky.
V souvislosti s oddlužením je na místě ještě zdůraznit, že během celého procesu na povinného dohlíží insolvenční správce a o vývoji v celé věci a o snaze závazky splatit podává soudu zprávy. Má také pravomoc oddlužení zrušit v případě, že povinný neplní dohodnuté podmínky. Pokud naopak oddlužení nebylo během procesu zrušeno a nemá-li správce na jeho konci zásadní námitky, jde dlužník opět k soudu.
Na konci rozhodne soud
V případě, že se během dané doby snažil splácet maximum ze svých závazků a splnil i podmínku minimální výše uhrazených pohledávek věřitelům, soud oddlužení potvrdí.
Může se ale ustrnout i nad dlužníkem, který se během pěti let ze všech sil snažil splatit maximum, ale nakonec nedokázal věřitelům vrátit 30 % jejich pohledávek. V rozhodování by mu měly pomoci právě reporty od insolvenčního správce. Jak moc budou soudy v této otázce k dlužníkům benevolentní, ale ukáže až samotná praxe. Zatím není jisté nic.
Co když soud oddlužení nepotvrdí?
Právě na nejistotu na konci oddlužovacího procesu u povinných, kteří nezvládnou splatit 30 % závazků, upozornil už na konci minulého roku v rozhovoru pro Měšec.cz i Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Na začátku procesu dojde k jednoduššímu vstupu, ale na konci pěti let splácení najednou budou muset soudy většinu případů individuálně posuzovat. Je otázka, jak se k tomu postaví. Už dnes to nevykládají jednotně. Prezidentka soudcovské unie, která věc konzultovala s několika soudci, se domnívá, že soudy se budou držet hranice 30 % a jen výjimečně schválí oddlužení, při kterém bude zaplacena nižší část dluhů,
varoval Hůle.
Poslanci, kteří prosadili, aby v zákoně zůstala podmínka splacení minimálně 30 % pohledávek věřitelů, přitom naopak předpokládali, že tento limit bude sloužit spíš jako psychologická hranice. Věřili, že pokud insolvenční správce oddlužení nezastaví v jeho průběhu a lidé pětiletým procesem projdou až do konce, soudy nebudou mít důvod oddlužení neschválit.
Některé soudy k rozhodování určitě přistoupí formalisticky a budou oddlužení povolovat na základě toho, že insolvenční správci oddlužení nezrušili a nechali dlužníky projít celými pěti roky až k rozhodnutí soudu. Insolvenční správci mají totiž dohlížet na to, zda dlužníci dělají maximum pro splácení dluhů – dostávají za to vysokou odměnu. Jakmile dlužník přestane plnit podmínky oddlužení, má insolvenční správce soudu navrhnout zrušení oddlužení nebo nějaké nápravné opatření. Pokud to neudělá, znamená to, že podle něj dlužník dělal, co měl,
domnívá se Hůle. Přesto podle něj dopředu není nic jisté, vodítkem jsou pouze domněnky autorů pozměňovacích návrhů. S těmi se ale soudy nemusí ztotožnit.
V případě, že soud oddlužení na konci nepotvrdí, zůstane dlužník chudší o odměnu insolvenčnímu správci, kterou by v exekučním řízení nezaplatil, a zpětně mu bude dopočteno všechno příslušenství dluhu.
