Stát chce lépe chránit spotřebitele na finančních trzích

10. 9. 2007
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Ilustrační obrázek
Autor: Depositphotos – gunnar3000
Ilustrační obrázek
Vláda není spokojena s tím, jak jsou chráněna práva spotřebitele na finančním trhu. Spotřebitelé mají málo informací, distributoři finančních produktů chabé znalosti a dohled nad finančními institucemi vázne. Ministerstvo financí proto chystá nápravná opatření.

Ministerstvo financí zveřejnilo ve čtvrtek 6. září svou rámcovou politiku v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Média tuto zprávu přešla téměř bez povšimnutí. Ale opravdu je nejnovější počin ministerstva tak bezvýznamný?

Právě naopak. Za pozornost stojí přinejmenším fakt, že ministerstvo zcela dobrovolně a otevřeně přiznává, že současná situace ochrany spotřebitele na finančních trzích není zcela ideální. A to se vidí málokdy!

Současný stav není ideální

Zřejmě nejdůležitější nedostatek spočívá podle ministerstva v absenci koncepční politiky ochrany spotřebitele na finančním trhu. Interní analýzy ministerstva dospěly k závěru, že existují závažné nedostatky v legislativním zajištění informační povinnosti a ve faktickém poskytování informací. Česká republika také podle něj postrádá dostatek nezávislých institucí, které by spotřebitelům poskytovaly dostatečné informace o finančních trzích a finančních produktech a službách. Distributorům finančních produktů je zase vytýkáno, že nemají dostatečnou odbornost a nedokáží spotřebitelům poskytnout informace na potřebné úrovni.

Ministerstvu dále vadí, že současný systém komerčního finančního poradenství není plně rozvinutý a aktivity v oblasti finančního vzdělávání jsou příliš roztříštěné. Výsledek je ten, že se většina spotřebitelů nevyzná ve složitějších a komplexnějších produktech finančního trhu. Spotřebitelé často ani nevědí, jaká mají práva a povinnosti v této oblasti, a mnoho z nich ani nerozumí různým finančním termínům.

Ministerstvo v uvedeném materiálu rovněž přiznává, že dozor a dohled nad činností finančních institucí v některých oblastech ochrany spotřebitele na finančním trhu nefunguje efektivně. To samé platí i o fungování současných garančních a záručních systémů. Často také dochází k porušování práva spotřebitele na odstoupení od uzavřené smlouvy o finanční službě v určité lhůtě, aniž by s tím byla spojena jakákoliv sankce.

Navíc se stížnosti spotřebitelů a jejich spory s finančními institucemi často nedaří rychle a spravedlivě vyřešit. V České republice podle ministerstva chybí funkční systém mimosoudního řešení sporů, samozřejmě s výjimkou omezené působnosti finančního arbitra. Na českém trhu se rovněž nedaří zajistit důsledné dodržování etických a jiných kodexů finančních institucí směřujících k zajištění práv spotřebitele.

Kritika zaznívá ze všech stran

Nedodržování etických a jiných kodexů ze strany finančních institucí nekritizuje pouze ministerstvo financí, ale například i Sdružení obrany spotřebitelů. To před nedávnem zjišťovalo, jak 12 úvěrových institucí (7 bank a 5 stavebních spořitelen) plní hypoteční kodex (neboli Evropské ujednání o dobrovolném kodexu chování pro poskytování informací o úvěrech na bydlení před uzavřením smlouvy), ke kterému se dobrovolně zavázaly. Na základě provedených analýz dospělo SOS k závěru, že je plnění informačních povinností obsažených v kodexu opakovaně porušováno. Navíc mnoho pracovníků bank, kteří jsou v každodenním kontaktu s klienty, o jeho existenci nemá vůbec ponětí.

Ovšem zástupci finančních domů oponují, že jejich klienti mají všechny potřebné informace k dispozici. Raiffeisenbank, která ke kodexu přistoupila v loňském roce, splňuje podle mluvčího banky Tomáše Kofroně všechny jeho podmínky od března letošního roku. Přihlášením se ke kodexu jsme se zavázali k transparentnímu přístupu a dostatečnému poskytování informací o úvěrech na bydlení. Požadavky kodexu jako jeden z největších poskytovatelů hypoték dodržujeme, doplňuje Kofroň.

Zásadním problémem také podle SOS zůstává fakt, že kodex má pouze doporučující charakter a jeho dodržování ze strany úvěrových institucí není nijak vymahatelné. Úvěrové instituce si přitom neuvědomují, jak krátkozraké je to počínání. Jakou důvěru budí u svých klientů banka či jiná finanční instituce, která nedodržuje to, k čemu se naprosto dobrovolně zavázala?

Čeho chce ministerstvo dosáhnout?

Obecným cílem našich aktivit je dosažení stavu, kdy spotřebitel činí na finančním trhu odpovědná a adekvátní rozhodnutí ve vztahu ke svým potřebám a možnostem a současně je schopen efektivně prosazovat a chránit své zájmy a práva, definuje cíle ministerstva financí jeho náměstek pro finanční trhy Milan Šimáček.

Tohoto stavu chce ministerstvo dosáhnout aktivitami ve třech oblastech, které označuje jako „pilíře ochrany spotřebitele na finančním trhu”. Prvním z nich je informovanost spotřebitele. Klient by měl podle ministerstva dostat adekvátní informace, které mu poskytnou pracovníci s odpovídající odborností. Druhým pilířem je finanční gramotnost spotřebitele, tedy jeho schopnost získané informace správně zpracovat, vyhodnotit a provést na finančním trhu konkrétní rozhodnutí. Třetím pilířem je zajištění adekvátního postavení spotřebitele ve vztahu k distributorům finančních produktů a služeb.

Ke konkrétním aktivitám ministerstva v oblasti ochrany spotřebitele budou patřit především:

  • projekt finančního vzdělávání obyvatelstva,
  • sjednocování pravidel distribuce finančních produktů,
  • návrh nového systému mimosoudního řešení stížností a sporů na finančním trhu,
  • zajištění práva spotřebitele využít tzv. cooling-off period, tedy lhůtu, ve které může jednostranně a bez poplatku zrušit smlouvu uzavřenou s finanční institucí, pokud to neodporuje povaze produktu,
  • podpora produktové mobility, tedy možnosti spotřebitele provést změnu smluvních podmínek, která znamená buď změnu parametrů pořízeného finančního produktu, nebo ukončení smlouvy a nákup jiného produktu, ať už v rámci jedné finanční instituce nebo mimo ni.

Jedna vlaštovka jaro nedělá, tvrdí jedno české přísloví. To samé platí i o dokumentu „Rámcová politika Ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu”, na to jsou cíle ministerstva definovány příliš obecně. Na druhou stranu samo ministerstvo uvádí, že jde pouze o nástin jeho budoucích aktivit v této oblasti, který bude ve spolupráci s odbornou veřejností dále rozpracován. Spotřebitelům tedy nezbývá než doufat, že takových vlaštovek bude co nejrychleji přibývat.

skoleni_12_6

Celé znění Rámcové politiky ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu naleznete na internetových stránkách ministerstva. Plné znění studie o dodržování hypotečního kodexu ze strany úvěrových institucí, kterou provedlo Sdružení obrany spotřebitelů, je k dispozici v členské sekci jeho internetových stránek.

Pozn. redakce: text byl dne 10. září 2007 aktualizován

Současná ochrana spotřebitele na finančních trzích se vám zdá...

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).