Rychlý rozvoj národního hospodářství si vyžaduje zevrubného přezkoumání všech forem hospodářské činnosti a jejich nové úpravy k lepšímu plnění úkolů stanovených státním plánem rozvoje národního hospodářství,
napsali v roce 1958 úředníci Odboru místního hospodářství Městského národního výboru v Brně. Dopis byl adresován panu Miloslavu Kuncovi, brněnskému řemeslníku a živnostníku pod značkou MH-1714/1958.
Přišel doporučeně, komunikoval Rozhodnutí. Strana a vláda a veřejná moc nového politického režimu rozhodla, že na území Československa je nutné soukromé řemeslo a práci živnostníků do základů vyhubit a zničit. V dopise v úvodu zaznívá, že při zajišťování těchto úkolů se ukázalo nutným přezkoušet zvláště ty zbytky soukromého podnikání, které vykazují znaky kapitalistického charakteru anebo nejsou v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství
.
Padesátá léta minulého století byla dobou, kdy cokoliv týkající se podnikání za účelem zisku, služeb zákazníkům, mělo být znárodněno a provozováno pod taktovkou veřejně vlastněných podniků.
Kupříkladu město Polná má na svém webu ohlédnutí se za místním oblastním podnikem komunálních služeb, formě poskytování služeb obyvatelstvu v době socialismu. Oblastní komunální podnik byl založen v roce 1950: Sdružoval všechna řemesla ve městě, dopravu, restaurace a sodovkárnu,
píše se v Polenské encyklopedii na webu města.
Oblastní podniky komunálních služeb
Centrálně plánovité řízení ekonomiky komunistické éry bylo doprovázeno neustálými kosmetickými změnami. Podniky se slučovaly, měnila se ředitelství i jména, aby se později reorganizovaly trochu jinak.
Ve věci oblastního podniku komunálních služeb Polenská encyklopedie uvádí následující:
Od 1. července převzal tyto provozovny Okresní průmyslový kombinát v Havlíčkově Brodě. Od roku 1957 byly utvořeny krajské specializované podniky pro jednotlivé obory a v roce 1960 Okresní průmyslový podnik v Jihlavě, který měl v Polné pět provozoven: truhlářství, čalounictví, sklenářství, strojnictví a klempířství.
Okresní podnik služeb, to byl v našem okrese obrovský kolos,
ohlížel se před deseti lety Karel Janeček, redaktor bruntálského a krnovského zpravodajství Denik.cz. Článek uvádí ilustrační historická fotka domu s nápisem „Dům služeb“.
Nebyly to ovšem služby maximalizující přidanou hodnotu zákazníkům v duchu hesla „náš zákazník, náš pán“. Služby obyvatelstvu se tehdy poskytovaly podle norem a standardů, jak o nich rozhodla byrokratická mašinerie centrálně plánovitého hospodářství tehdejší doby.
Okresní podnik služeb státní podnik Bruntál fungoval v letech 1975 až 1989 v rámci celého regionu,
popsal organizaci služeb poskytovaných obyvatelstvu redaktor Janeček. Popsal také, že šlo o typický socialistický moloch: Svých středisek měl podnik jedenáct, například v Rýmařově, Moravském Berouně, Krnově, Horním Benešově, Zlatých Horách, Vrbně pod Pradědem a Bruntále. A střediska měla pod sebou jednotlivé provozovny, kterých bylo rozeseto po bruntálském regionu na tři sta.
V článku zaznívá, že šlo o typicky socialistický podnik: Stačilo kolikrát říct: soudruhu řediteli, jak to, že třeba v Leskovci nad Moravicí není sběrna prádla? Soudruh ředitel zajistil, aby se v obci sběrna zřídila…
Co na tom, že v malé obci provozovna neprosperovala, o takové služby nebyl zájem a nebylo to efektivní.
Rozhodnutí o ukončení živnosti
Než totalitní režim dostal výrobu a služby pod křídla národních podniků, družstev a jiných organizaci socialistického podnikání, bylo zapotřebí zlikvidovat zbytky kapitalismu. Co nebylo znárodněno podle prezidentských dekretů v letech čtyřicátých, bylo zapotřebí postátnit v letech padesátých.
A padesátá léta se dotkla i již zmíněného brněnského řemeslníka pana Kunce, jehož hospodářská činnost měla být přezkoumána. Dokumentem, o který se opírám, je dopis z rodinného archivu pana Petra Kunce, komunálního politika, starosty Městské části Brno-Židenice a zastupitele Jihomoravského kraje.
Z dopisu Odboru místního hospodářství dostal děd pana Kunce rozhodnutí, že jeho řemeslo je nežádoucí: Podle výsledku Šetření provedeného o povaze a rozsahu Vaší živnostenské činnosti vykazuje také Vaše dosavadní činnost uvedené znaky a je proto z těchto hledisek hospodářsky nežádoucí.
Práce živnostníků, řemeslníků, kteří po celý svůj život poctivě sloužili lidem, aby za svou práci dostali zaslouženou odměnu, nový režim oznámil, že s nimi nepočítá. Nová zákonná úprava k lepšímu plnění úkolů stanovených státním plánem rozhodla vzít všechny tyto služby pod svá křídla.
V dopise panu Kuncovi, kterému režim zestátnil majetek a znemožnil sloužit veřejnosti, zaznělo:
Odbor místního HOSPODÁŘSTVÍ RADY MěNV v Brně ruší z těchto důvodů rozhodnutí zn. IV-4941/11.1 ze dne 11. 3. 1935, kterým Vám bylo uděleno živnostenské oprávnění na živnost stopařskou a ukládá Vám, abyste se dalšího provozování této živnosti zdržel počínaje dnem 20. 3. 1958.
Rozhodnutí Městkého národního výboru v Brně ze dne 5. 3. 1958 o ukončení živnostenského podnikání z důvodu přechodu na socialistický systém centrálního plánování ekonomiky.
Licence k podnikání z první republiky
Mezi lety 1935 a 1958 měl brněnský živnostník pan Kunc živnostenské oprávnění v souladu s živnostenským řádem, jehož kořeny sahaly ještě k císařskému patentu 227/1859 ř.z. z roku 1859. Ten živnostenské podnikání upravoval i za první republiky a následně za nacistické okupace.
Za komunistického režimu příslušný zákon platil až do roku 1966, kdy ho vystřídal právní rámec socialistického zákoníku práce. Ten už i z pohledu práva s prací živnostníků nepočítal, každý měl být zaměstnancem a plnit svá pracovní práva a povinnosti v duchu hesla „socialisticky žít, socialisticky pracovat“.
Strana a vláda rozhodla, živnostníky bylo zapotřebí zlikvidovat. Rozeslat rozhodnutí, převzít provozovny i jejich vybavení. V dopise Odboru místního hospodářství panu Kuncovi zaznívá, jak to tehdy proběhlo:
Odkladný účinek případného odvolání proti tomuto rozhodnutí se vylučuje z veřejného zájmu. Jste proto povinen zdržet se provozu živnosti uvedeným dnem i v případě, podáte-li odvolání.
Z dopisu čiší zlovůle režimu a bezpráví. Kuriózní je, že úřední dopis je sice podepsán, nicméně jméno vedoucího odboru a člověka odpovědného za rozhodnutí se z něj nedozvíme. Není zde uvedeno a lze se dohadovat, proč asi.
Režim tak zřejmě podnikatelům rozeslal dopisy, oznámil, že je podnikat nenechá. Živnostenská oprávnění pak musela být vrácena: Živnostenský list jste povinen vrátit Odboru MH rady MěNV v Brně do dalších 8 dnů,
napsali z úřadu panu Kuncovi. Dopis je datován 5. března 1958 a poznámka tužkou na něm uvedená říká došlo 12/3 58, doporučeně
.
Ve středu 12. března 1958 se tedy pan Kunc dozvěděl, že jeho živnost rozhodnutím veřejné moci končí. Do soboty 5. dubna 1958 dostal 22 dnů, aby dokončil zakázky:
Pro dokončení prací povoluje se Vám výběhová lhůta do 5. 4. 1958. V této lhůtě lze pouze dokončit práce již započaté, zakázky dosud nezapočaté nutno vrátit a další objednávky nesmíte přijímat.
Živnostenské oprávnění odevzdat, nepotřebný materiál ohlásit
Když veřejná moc páchá dobro ve prospěch všech, ráda používá eufemismů. Podobně vládní nařízení z března 1949 zmírňuje, zlehčuje a zjemňuje to, že se nový politický režim dotkl soukromého majetku. Nese název „o některých opatřeních týkajících se nevyužitého materiálu“. Živnostenské oprávnění bylo odňato, živnostníku zůstal „nevyužitý materiál“ a ten přece mohlo využít socialistické hospodářství ve prospěch celku.
Ano, komunistická vláda republiky Československé se souhlasem prezidenta republiky (podle § 42, odst. 1 zákona č. 241 Sb. ze dne 27. října 1948, o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky) rozhodla, že některý materiál je nevyužitý.
Aby bylo zajištěno (s)plnění úkolů pětiletého plánu, … mohou býti činěna se zužitkovatelnými surovinami, polotovary, pomocnými látkami, výrobními prostředky (stroji, přístroji, nástroji, zařízeními a jejich součástmi), jakož i s jinými předměty, jichž není využito…, opatření.
A tak uživatel místností, budov nebo jiných nemovitostí, ve kterých byl příslušný materiál umístěn, měl podle tohoto nařízení vlády povinnost ho ve stanovené lhůtě nahlásit.
Dotklo se to i pana Kunce, kterému po odnětí živnostenského oprávnění zřejmě zůstal jakýsi „nevyužitý materiál“. V dopise z Odboru místního hospodářství se dozvídáme:
Podle vl. nař. č. 107/49 Sb. jste povinen po ukončení činnosti nabídnout písemně k výkupu: a) stroje a zařízení živnosti-Službě TOS, Brno,Hus. Lieberzeitova 1/3, b) veškerý zbylý materiál socialistickému sektoru.
A nešlo jen o dlouhodobý majetek nebo materiál, který měl být dán k dispozici „socialistickému sektoru“. Ohlašovací povinnost pro následné zabavování se týkala i nemovitostí. Provozní místnosti a prostory ohlaste do 8 dnů po ukončení činnosti příslušnému obvodnímu národnímu výboru,
bylo oznámeno řemeslníkovi v době zločinných padesátých let.
Zavřete krám, podejte hlášení a počítejte s kontrolou
Opisy všech hlášení předložte současně odboru místního hospodářství rady MěNV v Brně, přikazovalo rozhodnutí vedoucího Odboru místního hospodářství Městského národního výboru panu Kuncovi. Nechyběla výhrůžka Správné splnění těchto Vašich povinností bude přezkoumáno obvodním národním výborem.
Příběh pana Kunce z Brna vytisknutý na jednom listu papíru je součástí československých příběhů dvacátého století, kdy v naších končinách o všem rozhodovala nomenklatura totalitního režimu. Děti nemohly studovat, režim jim sebral rodinu, majetek i zdroj obživy.
Byl to politický režim, ve kterém rozhodoval diktát strany a vlády. Nezbýval než pasivní odpor, kdy se šeptem poukazovalo na hospodaření od deseti k pěti.
Použijme na závěr jeden vtip ze sbírky Smích za železnou oponou, který, jakkoli opomíná realitu železné opony mezi Československem a Rakouskem, trefně vyskytuje hospodářské poměry socialistického Československa:
Český hrnčíř se setkal na hranicích s Rakušanem, kterému vyprávěl, jak se mu vede:
– Dělám hrnce z hlíny a posílám je do Dánska. Odtud posílají na výměnu máslo.
- To je dobré. Tak to máš hodně másla!
- Ne, říká český hrnčíř, máslo musíme zase posílat do Sovětského svazu.
- No, více hlíny, abychom mohli dělat více hrnců!
