Pravidelná zpráva ministerstva financí o stavu daňových nedoplatků nepůsobí nikdy právě povzbudivě. Obzvláště hořkou příchuť pak získává v době, kdy většina národa pečlivě a více či méně poctivě sestavuje svá daňová přiznání. Když se v této zprávě navíc dovíte, že státu dlužíme (tedy ti ostatní dluží, že ano) „něco málo“ přes sto miliard korun, (což je téměř šestina státního rozpočtu), na náladě vám to nepřidá. Začnete se sami sebe ptát, jestli to má vůbec cenu, propočítávat se s tak zanedbatelnými částkami, pracně vyhledávat všechny odečitatelné položky a radit se se zkušenějšími, jak udělat nějakou chytrou kličku, která by vám zajistila daně o pár korun nižší. Vždyť jiní dluží milióny a ještě se jim nic nestalo.
Přesná čísla říkají, že k 28.2. 2001 představovaly daňové nedoplatky 101,5 miliardy korun. Z toho celých 93,7 % tvořily nedoplatky nových daní, tedy vzniklé v nové daňové soustavě, která platí od 1.1. 1993. Zbývajících 7,8 mld. Kč jsou nedoplatky daní staré daňové soustavy. Největší položkou nedoplatků byla nevyplacená DPH (37% – 37,8 mld. Kč), kterou hned následovala daň z příjmů (33% – 33,7 mld.Kč.). 14% pak tvořily ostatní přímé daně a 8% i daň spotřební.
Je tedy pravda, že většinu z tak velké celkové sumy tvoří nedoplatky daní osob právnických, nicméně i tato skutečnost může v poctivých drobných plátcích vyvolat pocit beznaděje a nenávisti. Vždyť to jen potvrzuje fakt, že finanční úřad mnohem spíše vymůže nezaplacenou daň od jednotlivého člověka, drobného podnikatele či zaměstnance, který má nějaké pravidelné příjmy, nemůže si najmout složitý aparát právníků a daňových poradců, a je proto v podstatě úplně bezbranný.
Svědčí o tom i oficiální údaje Ministerstva financí. Daňové nedoplatky jednotlivého subjektu, jejichž suma přesahuje deset miliónů korun se vymáhají vůbec nejhůře a pravděpodobnost, že by byly vůbec někdy vymoženy se den ode dne zmenšuje. Naopak případů, kdy je daňový nedoplatek vymožen prostřednictvím srážky ze mzdy, je požehnaně. Fakt, že jejich celková reálná výše v korunách není v porovnání s jinými způsoby vymáhání tak vysoká, jen dokazuje to, že jsou takto postiženi jen menší a z hlediska státu ne tak podstatní hříšníci.
Navíc je smutné, že z celkového počtu daňových nedoplatků je úředně vymáháno pouze necelých 40% a vymoci se nakonec podaří ubohých 5% ze všech. Na vině jsou prý příliš dlouhé soudy, zdaleka ne ideální legislativa, obtížně proveditelná majetková exekuce a v neposlední řadě i nedostatečná kvalifikovanost a nevyhovující technická vybavenost úředníků. A s tím se stejně jen tak něco nezmůže.
Pokud ovšem získáváte dojem, že se k partě neplatičů přidáte taky a nic se vám nestane, neradujte se předčasně. Zrovna na vás si totiž úřady určitě posvítí. A navíc by vás ostatní neměli moc rádi. Nebo vy snad neplatiče rádi máte?
