Hlavní navigace

Z bankovních obchodů se můžeme i poučit. Vybrali jsme ty nejzajímavější

15. 8. 2018
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Ať už jsou bankovní obchody úspěšné, či nikoli, mohou nám přinést poučení a inspiraci do budoucna. Podívejte se s námi na zajímavé, ale i poučné obchody z minulosti.

Bankovní obchody bývají někdy úspěšné, někdy neúspěšné – v každém případě si ovšem je nutné z nich vzít poučení. To je důvod, proč vás chci nyní seznámit s několika zajímavými a také poučnými bankovními obchody.

Panství v Lysé nad Labem a Úvěrová banka

Ve druhé polovině 19. století vlastnila panství ve městě Lysá nad Labem (nedaleko od Prahy) Victoria kněžna Rohanová. Díky svým špatným investicím zejména do cukrovarnického průmyslu se však kněžna dostala do závažných finančních problémů, a proto musela v roce 1882 dát zmíněné panství do dražby.

Zakoupil jej anglický podnikatel Andrews. Jak se však později ukázalo, byl rovněž tento pán až po uši zadlužený. Panství proto muselo být postoupeno jeho věřiteli, tedy Úvěrové bance. Jinak řečeno, jednodušší je něco koupit než to zaplatit.

Úvěrová banka tento majetek v Lysé nad Labem vlastnila mezi lety 1888–1890. Výše Andrewsových dluhů ovšem převyšovala celou hodnotu zabaveného panství, a proto Úvěrová banka byla donucena přistoupit také k prodeji některých dílčích hodnot, jako např. dřeva ze zámecké zahrady a údajně rovněž k prodeji jednotlivých uměleckých děl.

Tento nepříliš úspěšný bankovní obchod je příkladem nutnosti pečlivého prověření dlužníka před poskytnutím jakéhokoliv úvěru. Na omluvu Úvěrové banky je ovšem nutné konstatovat, že nemohla mít k dispozici současné možnosti prověřování jednotlivých žadatelů o úvěr, jako jsou např. úvěrové registry. Její zkušenost je ovšem beze zbytku platná také pro dnešní obchodní banky.

Záchrana rakouské obchodní banky Creditanstalt

Creditanstalt byla v době mezi oběma světovými válkami snad nejvýznamnější rakouskou obchodní bankou. Velmi důležitou roli v ní hráli příslušníci rakouské větve Rothschildů, protože vlastnili jednu třetinu jejích akcií. Někteří členové rodiny dokonce stáli v jejím čele (jako např. baron Louis Rothschild od července 1921). Problémy Creditanstaltu začaly v roce 1929 v souvislosti s velkou hospodářskou a finanční krizí.

Zemská banka Boden-Creditanstalt byla totiž jednou z těch rakouských bank, která měla ohromné finanční problémy. Rakouský kancléř proto přiměl barona Louise de Rothschilda a jeho Creditanstalt, aby churavějící Boden-Creditanstalt absorboval a tak ji zachránil před úpadkem.

Finanční situace banky se ovšem i nadále zhoršovala. Dne 8. května 1931 ředitelé Creditanstaltu důvěrně informovali rakouskou vládu, že pasiva banky převýšila její aktiva a že jejich banka již nemůže dále fungovat. Nechat Creditanstalt zkrachovat ovšem vůbec nepřicházelo v úvahu, protože byla největším podnikem v Rakousku s bilancí, která se rovnala rakouskému státnímu rozpočtu – pokud by se tedy banka zhroutila, zhroutilo by se také národní hospodářství.

Záchranný plán

Baron Louis Rothschild byl proto vládou požádán, aby vytvořil záchranný plán. Dal tudíž k dispozici značnou část svého jmění a obrátil se také na svoje příbuzné z pařížské a londýnské větve rodiny Rothschildů s prosbou o pomoc, a to nejen o finanční, ale také o použití jejich obchodních kontaktů. Významnou roli v záležitosti záchrany Creditanstaltu sehrál rovněž Lionel de Rothschild, senior londýnské rothschildovské banky.

Výsledkem toho bylo, že zahraniční věřitelské banky (např. americké) založily Mezinárodní výbor pro rakouský Creditanstalt, jehož prezidentem se stal zmíněný Lionel de Rothschild. Složitá obchodní jednání trvala čtyři a půl roku, na jejichž konci se dospělo k řešení, které bylo přijatelné pro všechny strany – a obchodní banka Creditanstalt byla zachráněna.

Z tohoto případu myslím naprosto jasně vyplývá důležitost mezinárodních kontaktů a významných finančních rezerv.

Boj Rothschildů proti německým nacistům

Jistě je vám naprosto zřejmé, že zejména rakouští Rothschildovéjako velmi bohatí Židé měli mnoho vážných důvodů obávat se německé nacistické rozpínavosti. Jejich nejhorší obavy se naplnily v březnu 1938, kdy Adolf Hitler obsadil Rakousko.

Jedním z prvních kroků nacistů bylo zatčení barona Louise de Rothschilda – jejich hlavním cílem bylo získat majetek rodiny, hlavně pak uhelný a ocelářský komplex v československých Vítkovicích, kam zatím jejich nenasytné pařáty přímo nedosáhly.

Louis však takovouto situaci předvídal a brilantním obchodním tahem je předešel. Rezignace jiného hlavního akcionáře se stala vítanou příležitostí pro reorganizaci struktury společnosti. Po sérii velmi delikátních jednání s československou i rakouskou vládou bylo sídlo společnosti přesunuto do Londýna. Majorita akcií společnosti přešla na londýnský Svaz pojišťoven – jejímž hlavní akcionářem ovšem byla společnost N M Rothschild and Sons (neboli londýnská větev rodiny).

Louis de Rothschild tedy mohl s naprostým klidem říci svým věznitelům, že si nezjistili základní informace a že on s Vítkovicemi už nemá vůbec nic společného. Pokud je tedy opravdu chtějí koupit, ať se obrátí na nové vlastníky. Domluvená cena prodeje byla dva miliony britských liber a svoboda pro Louise.

dan_z_prijmu

Vždy o krok napřed

Když byla nutná dohoda domluvena a příslušné listiny podepsány, nacisté chtěli okamžitě barona Louise propustit. Byl však již večer, a tak odmítl opustit vězení s tím, že je příliš pozdě na to, aby obtěžoval kohokoli ze svých přátel – řekl svým překvapeným věznitelům, že odejde až ráno (a přesně tak také učinil).

Z tohoto příběhu jasné vyplývá, že předvídavost je důležitá rovněž v bankovnictví. Musím tedy bez jakýchkoli výhrad souhlasit s moudrým výrokem významného francouzského politika Talleyranda, že minulost je nutno míti v aktech a budoucnost v myšlenkách.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje tématům bankovních služeb.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).