Co je vydědění
Vydědění znamená, že zůstavitel odejme svému nepominutelnému dědici nárok na povinný díl. Pojmem zůstavitel rozumíme fyzickou osobu, jejíž majetek, práva a závazky přecházejí po smrti na její dědice. Nepominutelný dědic (dříve se říkalo neopominutelný dědic) je fyzická osoba, která má nárok domáhat se svého zákonného dědického podílu.
Za nepominutelného dědice jsou v současné době považováni výhradně potomci zůstavitele. To znamená, že rodiče mohou vydědit syna nebo dceru, ale rozhodně nemůže dojít k tomu, že by například manželka vydědila manžela. Pokud nedědí zůstavitelovy děti, dědí jejich děti (vnoučata zůstavitele). Občanský zákoník v těchto případech rozlišuje, zda se jedná o plnoleté potomky, či nikoliv.
V některých případech navíc může dojít jen k částečnému vydědění dítěte. To znamená, že potomek dostane o něco méně, než by mu za normálních okolností náleželo.
Občanský zákoník definuje institut vydědění v ustanoveních § 1646 až 1649. K vydědění potomka totiž může dojít jen za specifických podmínek, které jsou v těchto ustanoveních blíže specifikovány.
Nárok na povinný díl
Pokud zůstavitel nechce, aby po něm dědili ostatní lidé z jeho nejbližšího okolí (sourozenci, rodiče, manželka), stačí, když je neuvede v závěti. V případě nepominutelných dědiců je situace složitější, protože i když nebudou uvedeni v závěti, mají podle § 1643 nárok na povinný díl.
Jestliže je dědic plnoletý, náleží mu minimálně čtvrtina zákonného dědického podílu. Nezletilý dědic musí dostat minimálně tři čtvrtiny zákonného dědického podílu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud si zůstavitel nepřeje, aby jeho potomek dědil, musí ho formálně vydědit.
Podmínky vydědění
Aby mohl zůstavitel vydědit neopominutelného dědice, musí být splněny zákonné důvody vydědění. Až do 31. 12. 2013 byly ve starém občanském zákoníku uvedeny pouze čtyři možné důvody. Nový občanský zákoník, který začal platit 1. 1. 2014, rozlišuje šest zákonných důvodů pro vydědění neopominutelného dědice:
- neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi,
- neprojevování opravdového zájmu,
- odsouzení pro spáchání trestného činu,
- vedení trvale nezřízeného života,
- dědická nezpůsobilost,
- zadlužení a marnotratnost.
Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi
Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi zahrnuje situace, kdy se zůstavitel není schopen sám o sebe postarat. Nejčastěji se to stává v důsledku vážné nemoci nebo pokročilého věku. Do této skupiny důvodů ale spadá také stav peněžité nouze nebo neplnění vyživovací povinnosti dítěte vůči rodičům.
Neprojevování opravdového zájmu
Vůbec nejčastějším důvodem, proč někteří rodiče své potomky vydědí, je neprojevování opravdového zájmu. Pod tím si můžeme představit nezájem dědice o pravidelný styk se zůstavitelem, nezájem o zdravotní stav zůstavitele či celkový nezájem o životní problémy zůstavitele.
Vydědění ovšem připadá v úvahu jen v těch případech, kdy daná situace zůstavitele skutečně tíží a trápí. Pokud se o kontakt s potomkem nesnaží ani sám rodič, nelze chování potomka brát jako důvod k vydědění.
Odsouzení pro spáchání trestného činu
V tomto případě hraje hlavní roli charakter trestného činu, který potomek spáchal. Závažným důvodem pro vydědění jsou trestné činy „zvrhlé povahy“, které jsou nepřípustné a společensky nepřijatelné. Patří sem například znásilnění, pohlavní zneužívání, vražda nebo týrání osob. Posuzování morálních aspektů bylo zavedeno proto, aby nemohl být někdo vyděděn například proto, že se účastnil hospodské rvačky.
Vedení trvale nezřízeného života
Trvale nezřízený život je nemravné chování, které se objevuje pravidelně nebo trvá po dlouhou dobu. Pod nezřízeným životním stylem si asi každý představí něco trochu jiného, proto je v praxi obtížné tyto důvody specifikovat. Většinou jde o kombinaci hned několika negativních jevů naráz:
- těžký alkoholismus a užívání drog,
- závislost na automatech a hazardních hrách,
- prostituce,
- získávání finančních prostředků nečestnými způsoby,
- neplacení výživného na dítě.
Pochopitelně nelze dané důvody přijmout vždy bez výhrad. Například alkoholismus může být považován za duševní poruchu, která vyžaduje léčbu. Zůstavitel také nemůže uvést jako důvod trvale nezřízený život tam, kde se o něj svým chováním k potomkovi přičinil (například pokud sám kradl nebo užíval drogy).
Dědická nezpůsobilost
Dalším důvodem pro vydědění, který se objevil až v novém občanském zákoníku, je dědická nezpůsobilost. Tu definuje § 1481, který udává, že z dědického práva je vyloučen ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.
V § 1482 se dále píše, že pokud probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic. Důvodem je rovněž zbavení rodičovské odpovědnosti z důvodu jejího zneužívání či zanedbání.
Zadlužení a marnotratnost
Pokud je nepominutelný dědic natolik zadlužen (nebo si počíná natolik marnotratně), že zde panuje důvodná obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl, lze to považovat také za oprávněný důvod pro vydědění.
Jak vydědit potomka
Vydědění nepominutelného dědice je závažným právním krokem, který má svá pravidla. Výhodou ovšem je, že se jedná o jednostranné právní jednání, k jehož provedení není potřeba žádných svědků, notáře nebo jiných osob. Notáře nebo svědky je potřeba například v případě, kdy je zůstavitel zdravotně hendikepovaný a nemůže vydědění vlastnoručně sepsat.
Listina o vydědění může být zhotovena formou samostatného dokumentu, nebo může být připojena k závěti. Pokud jde o samostatný dokument, hovoříme o tzv. prohlášení o vydědění. Ačkoliv není žádná zákonem pevně daná norma, jak má toto prohlášení přesně vypadat, je důležité dodržet několik náležitostí. V prohlášení o vydědění nesmí chybět:
- jasné určení zůstavitele (jméno a příjmení, datum narození, trvalé bydliště),
- jasné určení vyděděné osoby (jméno a příjmení, datum narození, trvalé bydliště),
- datum,
- podpis zůstavitele.
Uvedení důvodu vydědění sice není povinné, ale důrazně se to doporučuje. Může to pak hrát klíčovou roli v soudním řízení, pokud nebude potomek s vyděděním souhlasit a podá žalobu.
Jak se bránit proti vydědění
Vyděděný potomek pochopitelně nemusí s vyděděním souhlasit. Jedinou cestou, jak se bránit, je soudní řízení. Konkrétně je nutné podat žalobu zpochybňující důvody, které vedly k vydědění.
Vyděděný potomek bude muset v rámci řízení prokázat, že důvod uvedený v prohlášení o vydědění není pravdivý nebo oprávněný. Pokud byly důvody stanoveny pouze ústně (tj. nejsou v závěti nebo prohlášení o vydědění vůbec zapsány), bude vyděděný v mnohem lepší pozici a má vysokou šanci, že mu bude nárok na povinný díl ponechán.
Během řízení se bude soud zajímat nejen o to, jak se potomek choval ke svému rodiči, ale i o to, jakým způsobem se zůstavitel choval ke svému dítěti. Jestliže neplnil své rodičovské povinnosti a o dítě se řádně nestaral, nemůže očekávat, že bude soud stát na jeho straně.
ČLÁNKY DO MAILU