Ďábel je totiž bohužel v detailu.
Nebudu zde obhajovat státní podpory stavebního spoření, penzijního připojištění a podobně. Zde totiž platí prostý fakt, že tyto podpory si zaplatí sami ti, kdo je dostávají. Peníze na stavebním spoření a penzijním připojištění si totiž ukládá hlavně střední třída - a střední třída je taky největší plátce daní. Kdyby byly nižší daně a nebyly tyto podpory, byla by na tom střední třída úplně stejně.
Zcela jiná je ale situace například v případě mateřské a rodičovské. Váš model s daňovým odpočtem by se hodil pro dobře placené manažery žijící s matkou jejich dítěte. Jakmile ale kterákoli z těchto položek vypadává, tj. buď otec má průměrnou či nižší mzdu, nebo s matkou není oddán resp. s ní nežije, systém odpočtů by nefungoval, protože by prostě nebylo kde odčítat. A samoživitelka s dítětem na krku obvykle nemá prostředky, ze kterých by žila po dobu, než se vrátí do práce, a stát jí pak velkomyslně odpustí několik let dopředu daně. To už to dítě bude dávno v baby-boxu (v tom lepším případě) a stát bude řešit, jak financovat pěstouny.
Poté, co ořežeme všechny státní podpory, které neplní svůj účel (a že bude křiku), je třeba hledat ideální model pro každou situaci.
Jinak je třeba podporovat samoživitelky, jinak mladé rodiny s matkou "na rodičovské" a pracujícím otcem, jinak rodiny středního věku s dětmi na vysoké škole.