Hlavní navigace

Velký bratr vás sleduje: Může prokázat dopravní přestupek i falšování Knihy jízd. Ještě se ale jde bránit

30. 3. 2023
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: © vege - Fotolia.com
Podnikatel, proti kterému daňová správa použila záběry z dopravních kamer policie, dosáhl toho, že se musí přezkoumat, do jaké míry může policie své údaje předávat jiným orgánům státní správy.

Už jsme vás informovali o případu, kdy nebyl daňovému subjektu uznán odpočet DPH za pracovní jízdy. Klíčovým důkazem pro finanční úřad byl záznam z dopravní kamery a nepřesná Kniha jízd.

„Velký bratr“ ví, kudy jezdíte. Údaje z kamerového systému smí předat finančnímu úřadu Přečtěte si také:

„Velký bratr“ ví, kudy jezdíte. Údaje z kamerového systému smí předat finančnímu úřadu

Nejvyšší správní soud ČR (NSS), který má dohlížet na státní a veřejnou správu, ve svém rozsudku ze dne 21. 7. 2022 posvětil postup finančního úřadu, který si v rámci kontrolního daňového řízení vyžádal záznamy z dopravních kamer od Policie ČR, protože nedůvěřoval výkazům daňového subjektu (spis. zn. 9 Afs 147/2020).

NSS rozhodl, že byl požadavek ze strany finančního orgánu, resp. daňové správy, oprávněný a Policie ČR je povinna záznamy poskytnout, za podmínky, že zjištění (kontrola) pohybu vozidla je pro daňové řízení relevantní.

Kontrolovaný daňový subjekt totiž uplatňoval nárok na nadměrný odpočet DPH, konkrétně o částku zaplacenou na DPH za nákup vozidla. Nárok na odpočet DPH je ovšem podmíněn tím, že vozidlo je používáno k ekonomické (podnikatelské) činnosti daňového subjektu.

Do Knihy jízd je možno zaznamenávat pouze skutečně absolvované cesty uskutečněné v souvislosti s podnikatelskou (ekonomickou) činností. Ne cesty na chatu, na rekreaci, nebo dokonce cesty vymyšlené.

V praxi však občas dochází k falšování. Z pohledu finančních orgánů je tak třeba ověřit, že daňový subjekt užíval automobil pouze v rámci své ekonomické činnosti.

Finanční úřad se rozhodl přezkoumat faktický pohyb vozidla, a to za pomoci záznamů z dopravních kamer od Policie ČR. Policie ČR příslušnými údaji disponovala a finanční správě je poskytla. 

Když vás propustí z práce: Můžete si tajně pořídit nahrávku a pak ji použít u soudu? Přečtěte si také:

Když vás propustí z práce: Můžete si tajně pořídit nahrávku a pak ji použít u soudu?

Může policie pomáhat finančnímu úřadu?

Názor a obranu dotčeného subjektu, že policie nemá suplovat roli správce daně při opatřování důkazů přímo pro daňové řízení, NSS odmítl jako nedůvodnou.  Uznal kamerové záznamy, resp. dokazované skutečnosti z nich vyplývající jako nezbytné důkazní prostředky podle pravidel daňového řádu.

Uzavřel proto ve svém rozsudku, že finanční úřad byl a je oprávněn si zmíněné záznamy vyžádat a Policie ČR byla povinna je poskytnout. A daňové orgány je pak mohou použít (spis. zn. 9 Afs 147/2020).

Daňový poplatník, poté co neuspěl s obranou u samotného finančního úřadu, nadřízeného finančního ředitelství, krajského správního soudu ani u Nejvyššího správního soudu, to nevzdal, obrátil se s ústavní stížností na Ústavní soud a tam uspěl. Ústavní soud svým nálezem ze dne 14. 2. 2023 zrušil uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (spis. zn. IV. ÚS 2621/22).

Co říká zákon o policii

Policie zpracovává v souladu se zákonem o policii a jiným právním předpisem informace včetně osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů (§ 60 odst. 1 zákona p Policii ČR č. 273/2008 Sb.).

Pokud je to nezbytné pro plnění jejích úkolů, policie může pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu (§ 62 odst. 1 zákona o Policii ČR).

Náklady na pobyt na záchytce si intoxikovaní lidé budou nadále hradit sami. I ti, kteří nic nevyváděli Přečtěte si také:

Náklady na pobyt na záchytce si intoxikovaní lidé budou nadále hradit sami. I ti, kteří nic nevyváděli

Kamerové záznamy nebyly zpracovány pro policii, ale pro finanční úřad

Stěžovatel namítal, že zpracování požadované informace (pohybu konkrétního vozidla, v konkrétním období a na konkrétní komunikaci) pro potřeby správce daně neodpovídá uvedeným pravidlům zákona o policii, neboť v daném případě ke zpracování záznamů došlo primárně pro účely správce daně na základě výzvy správce daně.

Nejedná se tak o případ, kdy zpracování záznamů bylo činěno primárně pro vlastní účely policie. Stěžovatel tak namítal, že zpracování záznamů podle § 60 odst. 1 bylo provedeno pro účely správce daně, nikoliv pro účely policie, a tedy podle daného ustanovení není možné poskytnout záznamy zpracované pro účely policie.

Nejvyšší správní soud k dané námitce uvedl, že policie byla podle ust. § 62 odst. 1 oprávněna pořídit dané záznamy. Tyto záznamy pořídila předtím, než o ně požádal správce daně, proto nesouhlasil s námitkou stěžovatele, že „policie záznamy o pohybu stěžovatelova vozidla pořídila až na výzvu správce daně, a tedy primárně pro účely daňového řízení“.

Pořízení a zpracování osobních údajů není totéž

Stěžovatel však nenamítal, že policie pořídila záznamy na výzvu správce daně, ale že je zpracovala až na jeho výzvu. § 62 odst. 1 zákona o policii dává policii oprávnění pořizovat záznamy ve významu je opatřit či obstarat, tedy prvotně zaznamenat určité skutečnosti.

Zatímco ust. § 60 odst. 1 upravuje oprávnění policie zpracovávat informace (např. i dané záznamy), zpracováním se rozumí „jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky“. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména:

  • shromažďování,
  • ukládání na nosiče informací,
  • zpřístupňování,
  • úprava nebo pozměňování,
  • vyhledávání,
  • používání,
  • předávání,
  • šíření,
  • zveřejňování,
  • uchovávání,
  • výměna,
  • třídění nebo kombinování,
  • blokování,
  • likvidace.

Namítal-li stěžovatel v kasační stížnosti, že zpracování záznamů nebylo učiněno pro účely policie, ale pro účely správce daně, je nutné přiznat této úvaze určitou logiku, jak zhodnotil Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 2. 2023 (spis. zn. IV. ÚS 2621/22). 

Poukázal na to, že policie musela minimálně utřídit záznamy do podoby, které správce daně vyžadoval, a zejména mu je následně musela předat, což je již zpracování informací podle ust. § 60 odst. 1 zákona o policii.

Minimálně toto předání záznamů policie správci daně zjevně nemohlo být učiněno pro vlastní účely policie.

Opravdu lze policejní kamerové záznamy předávat dalším orgánům?

Nejvyšší správní soud se tak bude muset znovu zabývat otázkou, zda zákonné zmocnění policie dané v ust. § 60 odst. 1 zákona o policii skutečně umožňuje poskytnout záznamy jiným orgánům veřejné správy, tedy zda je dostatečná úprava informační povinnosti podle § 57 daňového řádu.

Dospěje-li k závěru, že takto policie může postupovat, bude třeba uvážit, zda takové oprávnění není v rozporu s některými z ústavně zaručených práv, zejména s právem na soukromí a právem na informační sebeurčení podle čl. 10 odst. 2 a 3 ústavní Listiny základních práv a svobod.

Služební mobil používala i na mateřské k soukromým účelům. Musí nahradit náklady? Přečtěte si také:

Služební mobil používala i na mateřské k soukromým účelům. Musí nahradit náklady?

K čemu slouží kamerové záznamy z dálnic a silnic

K dané otázce se v případu již vyjádřil krajský soud (jehož rozsudek právě přezkoumával Nejvyšší správní soud). Soud uvedl, že aby policie mohla prostřednictvím kamerových systémů pořizovat záznamy, musí ty sloužit k plnění jejích úkolů.

Jedním z nich je také zabezpečení veřejného pořádku v dopravě, kdy pomocí kamer dochází ke sledování pohybu vozidel na pozemních komunikacích (třeba kvůli dopravním nehodám, prošetřování přestupků nebo jako podklad pro ověření určitých skutečností v rámci trestního řízení).

Provádí-li tedy policie pořízení a následné zpracování záznamů, dělá to hlavně pro své vlastní účely, k nimž je s ohledem na již zmíněnou úřední licenci zmocněna zákonem.

To ale neznamená, že už zpracované záznamy nemůže na základě žádosti poskytnout i jinému subjektu veřejné správy, pokud je oprávněn uvedené informace požadovat.

Jde však o pouhé konstatování, podle kterého policie může poskytnout subjektům veřejné správy záznamy, které již pořídila, aniž by bylo ve smyslu výše nastíněných ústavněprávních úvah řádně odůvodněno.

dan_z_prijmu

Spor občana není zdaleka u konce, ale věc musí být znovu projednána a zhodnocena s přihlédnutím k ústavním zárukám.

Nereagoval-li totiž Nejvyšší správní soud na námitku stěžovatele vznesenou v kasační stížnosti (vůči rozsudku krajského soudu), že Policie ČR zpracovala záznamy o pohybu jeho vozidla primárně pro daňové účely na základě výzvy správce daně, porušil tím podle Ústavního soudu základní právo na soudní ochranou zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 ústavní Listiny základních práv a svobod.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).