Vlákno názorů k článku Věk máte, ale důchod nedostanete. Hlídejte si dobu pojištění, můžete ho i doplatit od IWE37 - Dobrý den, také by mne zajímalo, jestli mohu...

Ale no tak, věk přeci není u starobního důchodu jediné kritérium. Pokud se budete "válet na úřadu práce", uzná se vám jako náhradní doba pojištění maximálně 1 rok do 55 let a dva v době nad 55 let, čili za život celkem 3 roky. Z požadovaného minima doby pojištění 35 let je to 8,6%, respektive z dnes dosažitelných cca 47 let je to 6,4 %. Pokud to někdo takto vede déle, tak to pak holt pozná na výši procentní výměry důchodu. Navíc podpora v nezaměstnanosti je také z hlediska konstrukce pojistná dávka (platí se na ni v rámci sociálních odvodů).

Pokud se týká sociální podpory pro jednotlivce, tak to tak opravdu (ale opravdu) není. Zkuste si ,Jarmilo, nastudovat, jaké je životní či existenční minimum a jaké k tomu mohou být další nárokové dávky (přípěvek na bydlení atd,). A těch nenárokových také není tolik. Já bych z toho osobně žít nechtěl a ani neuměl...

Jádro pudla je v tom slově "rodin". Když nepracující "fotr" pěti dětí pošle maminu dělat tak, aby měla alespoň polovinu minimální mzdy, tak dostanou životní minimum pro sedm lidí, daňový bonus a přídavky na 5 děcek a příspěvek na bydlení. A pokud jsou šikovní (a úředníci zbabělí), dostanou k tomu i lecjakou nenárokovou dávku (pomíjím různé fígle se sirotčími důchody, pěstounskou péčí a podobně, které se čas od času dějí...).

A pak už prostě stačí celkový příjem, který je v součtu zajímavý, byť na hlavu stále nevysoký, vhodným způsobem přerozdělit směrem k hlavě rodiny, případně panimámě. Jinak řečeno, u těchto rodin je docela pravidlem, že rodiče parazitují na dětech a na snaze státu ty děti aspoň trochu sociálně zajistit.

To jsou věčné diskuze "Neználků" o ohodnocení práce. Za doby "reálného socialismu" nás učili, že mzda je poskytována dle "množství, kvality a společenského významu vykonané práce", čili v té době holt asi mnozí co se "nadřeli za pár šupů" dělali práci společensky méně významnou.

(Mimohodem, já před r. 1989 pracoval v agrochemickém podniku, a lidé pracující přímo v terénu s chemikáliemi patřili mezi nejlépe placené zaměstnance, v sezoně s větším měsíčním příjmem, než měl ředitel.)

Dnes je to tak, že z hlediska ekonomiky podniku je pracovní síla zaměstnance komodita jako každá jiná, srovnatelná s elektřinou či třeba pohonnými hmotami. A z logiky věci plyne, pokud podnik nenarazí na umělé bariéry, typu minimální mzda, omezení zákona, či osobní vazby, že se snaží nakupovat pracovní sílu za nejlepší tržní cenu. Tedy platí jen tolik, za kolik je na trhu schopen pracovní sílu koupit v požadované kvalitě a v potřebném množství. Pokud je někdo ochoten třeba někde v Horním Dolíkově vykonávat v místním podniku konkrétní práci za 15 tisíc, je zcela irelevantní, že v krajském městě za ni jiný má 25 tisíc a v hlavním třeba 27 tis. Ta cena je (pro různé podniky) prostě dána v místě a čase.

A pokud se týká "zohlednění", způsob výpočtu důchodů je sice složitý, ale je transparentní a snadno kontrolovatelný. A mimochodem, lidé s nízkými přjmy mají podstatně lepší "náhradový poměr" (výši důchodu k výši předchozích výdělků), než je průměr či než mají lidé s příjmy vysokými.

Já bych tedy za devět a půl tisíce měsíčně žít k stáru nechtěl. Také není od věci si uvědomit, že třeba po sedmdesátce už si zpravidla nepřivyděláte.