Zaměstnanci dodavatelské firmy, výškoví montéři, umisťovali nové antény na nevyužívaný tovární komín v areálu státního podniku. Ten byl v tu chvíli odstaven z provozu kvůli opravě. Když montéři přemýšleli, jak se zbavit obalů a prázdných krabic od antén, napadla je vskutku geniální myšlenka: když už tu máme komín, rozděláme oheň a papírové obaly v něm rovnou spálíme. A skutečně si přímo na podlaze oheň rozdělali.
Ale když se na komín instalují antény, mohlo by každému dojít, že komín neslouží ke svému původnímu účelu, ale k něčemu jinému, že? Oheň pak poškodil uvnitř komína vedené optické kabely. Není divu, že státní podnik zažaloval firmu, kterou si sjednal, o náhradu škody.
Ekologická likvidace po našem: prostě to zapálíme (a nezkontrolujeme)
Soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná dodavatelská firma kvůli počínání svých zaměstnanců musí nahradit škodu. Zaměstnanci firmy totiž založili v komíně oheň, aniž by se přesvědčili o tom, co se nachází uvnitř komínu, čímž porušili svou prevenční povinnost.
Odvolací soud pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Zaměstnanci žalované firmy, která za své pracovníky odpovídá podle ust. § 2914 věty první občanského zákoníku, porušili z nedbalosti tzv. prevenční povinnost (předcházet vzniku škod) podle ust. § 2900 o. z. tím, že pálili obalový materiál v komíně, aniž by se přesvědčili, co se v něm nachází, což vedlo ke vzniku škody na optických kabelech žalobce.
Žalovaná firma napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním k Nejvyššímu soudu. Krom nastolených právních otázek firma argumentovala tím, že porušením prevenční povinnosti není zapálení ohně v komíně, který je celý černý od sazí, takže se přece nedá pochybovat, že je funkční a používaný. Notabene, vstup do něj není ani nijak zabezpečený a nejsou na něm ani umístěny žádné výstražné či zákazové cedule.
Zaměstnanci prý při zapálení ohně zachovali údajně takový stupeň pozornosti, který po nich šlo vzhledem ke konkrétním okolnostem požadovat. I pokud by prý zaměstnanci zkontrolovali vnitřek komína, byl by nepochybně optický kabel lehce přehlédnutelný, a navíc šlo rozumně předpokládat, že takový kabel povede po vnější straně komína, a ne jeho vnitřkem. Bizarní obhajoba zaměstnanců instalujících na komín antény, že?
Právem každého účastníka soudního řízení však je, že může uvést na svoji obhajobu a ve svůj prospěch v podstatě cokoli. Ale i firmě bránící se povinnosti nahradit škodu muselo být jasné, že nemá šanci.
Co je to prevenční povinnost předcházet vzniku škody a jaká má pravidla?
- Podle výše uvedeného § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Každý má postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody.
- Toto ustanovení navazuje na ust. § 415 zákona zrušeného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, oproti němuž však obsahuje významné formulační odlišnosti mající zásadní dopad z hlediska použitelnosti závěrů dosavadní aplikační praxe. Jednou z těchto odlišností je, že výslovně předpokládá nástup prevenční povinnosti pouze v případech, kdy to vyžadují konkrétní okolnosti případu či zvyklosti soukromého života.
- Ust. § 2900 o. z. přenechává soudu pro případ, že se poškozený a strůjce škody nedohodnou a nevyřeší vzniklou škodu, a dojde tak k soudnímu sporu, aby podle svého uvážení posoudil, zda okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života vyžadovaly, aby si žalovaný (který způsobil škodu) při svém konání počínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
- Nejvyšší soud pak hodnocení soudu přezkoumá a jeho rozhodnutí o povinnosti škůdce nahradit škodu případně zruší jen v případě zjevné nepřiměřenosti úvahy soudu (nepřiměřenosti jeho vyhodnocení případu).
Co z příběhu vyplývá: nerozdělávejte oheň v cizí nemovitosti
Zvyklosti soukromého života bezpochyby vyžadují, konstatuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2818/2023, ze dne 15. května 2024, aby se každý při pobytu v jakékoli cizí nemovitosti zdržel zakládání ohně, byť by nemovitostí byl tovární komín (který ostatně slouží k odvodu spalin z topeniště, sám topeništěm není).
„Takové chování lze očekávat od každé osoby s průměrným rozumem, a to i v případě, že by před zakládáním ohně v komíně nevarovala zvláštní zákazová cedule a vstup do komína nebyl uzamčen,“ konstatuje Nejvyšší soud v rozsudku a dodává, že pokud v dané věci nižší soudy zjistily, že zaměstnanci žalované firmy v cizím prostředí rozdělali oheň v nepoužívaném komíně, na který umisťovali antény, aniž se přesvědčili alespoň dotazem o funkčnosti komína či pohledem o tom, co se nachází uvnitř v komíně, a posoudily takové jednání jako porušení prevenční povinnosti ze strany žalované firmy, není tento závěr zjevně nepřiměřený. Žalovaná firma za vzniklou škodu odpovídá a bude ji muset nahradit. V omezeném rozsahu pak může vymáhat náhradu jí vzniklé škody po zaměstnancích.
ČLÁNKY DO MAILU