Hlavní navigace

Trumfla socialistická burza burzovnictví minulé?

Autor: Depositphotos
Radovan Novotný

V dnešní době existuje řada burz. Akciové, komoditní atd. V socialistickém Československu ale burzy fungovaly trochu jinak. Jednalo se spíš o bleší trhy.

Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Dnes máme burzy akciové, dluhopisové, termínové, komoditní a mnohé další. Burzy fungovaly i v socialistickém Československu. Nebyly to sice burzy cenných papírů, ale spíše bleší trhy.

Bleší trhy nejsou burzou

Možnost koupit to či ono bylo také součástí černé, stínové ekonomiky a pro tržiště, kde takový obchod probíhal, se kdoví proč uchytilo právě označení burza.

Tak třebas se kdesi v parku díky šeptandě nebo tradici čas od času potkali ti, kdo něco nabízeli, s těmi, kdo hledali a sháněli. Už asi před 130 lety byla pro Ottův slovník naučný burza popsána jako shromaždiště … kupovačů, prodavačův a jejich prostředkovatelů. Na burse scházejí se obchodníci, továrníci, speditoři, pojišťovatelé, vlastníci lodí, plavci, dohodci (sensálové), jednatelé aj., by o obchodech jednali a obchody uzavírali.

Tak taková burza ale v socialistickém Československu neexistovala. Burzy cenných papírů byly vymýceny jako přežitek kapitalismu, někdejší cenné papíry se staly bezcennými a byly tichou vzpomínkou na doby minulé. Burzy komoditní nebyly potřebné, ceny se stanovovaly v ústředí.

Tak trochu jiná burza

Lidé měli jiné starosti než investování, jádrem starostí bylo shánění toho či onoho. Žádanou komoditou na pokoutných burzách pak byly třebas černé vinylové desky, rifle, hodinky a mnohé jiné věci. Propašovat takovou věc, často ze zemí zapovězených, bylo pracné a smrdělo to kriminálem. A tak ten, kdo své chtíče neovládl, kupoval a musel sáhnout hluboko do peněženky. Byl to risk, podlamování socialistického hospodářství. Účastníci burz byli pronásledováni a rozháněni příslušníky veřejné bezpečnosti (tehdejší policie), pokoutní šmelina podkopávající socialistické hospodaření byla trestána.

Dnešní představa burzy

Píše se nové tisíciletí a soudobý student si už pod burzou spíše než šmelinu v parku představí obchoďák pro cenné papíry, samozřejmě ve virtuální podobě, online. Prostě místo, či spíše elektronickou platformu nebo aplikaci, kde se na pár kliknutí koupí nebo prodají třebas akcie. Kurzovní lístek naznačí, kolik by to mohlo stát, za předplatné tržních dat dostaneme informace o kurzech v reálném čase. Informovanost je taková, že burzovní zprávy v dnešních novinách jsou zastaralé.

Ano, časy se mění, zatímco dnes to jde na dálku, kdysi lidé museli na burzu přicházet fyzicky. Zatímco dnes názory, smýšlení a náladu ovlivňují média a sociální sítě, kdysi se to bez osobního styku neobešlo a komunikace z očí do očí byla nevyhnutelná: Přicházejíce na bursu navštěvovatelé její vyměňují názory o záležitostech obchodních, ano i o událostech politických, pokud mohou působiti na zájmy obchodnictva a průmyslnictva; tím vytvořuje se jakési smýšlení, jež ovládá kruhy bursovní, a v němž zračí se povšechná situace trhu, podlé níž pak jednotlivec seznav smýšlení neboli tendenci bursovní může opatřiti svoje jednání obchodní.

Středověké burzovnictví

Burzy byly po staletí v místě své existence pokládány za středisko a srdce všeho obchodu. Aby obchod a směna odsýpaly, scházeli se kupci, směnárníci, povozníci ve větších obchodních městech: (…) schůzky ty původně byly nahodilé, bez ladu a skladu. Avšak znenáhla staly se zvykem, z nich vytvořily se řády (spolky) a vyvinuly se při nich obyčeje (zvyklosti, usance).

Některé slovníky tvrdí, že slovo burza vzniklo v 16. století v přístavním městě Bruggy. V tomto dnes belgickém městě prý býval hostinský dům rodiny van der Beurs, před jejímž domem odbývali kupci a obchodníci své schůzky. Kdo nevěří, ať tam běží, v Ottově encyklopedii se upozorňuje třebas také na možný původ slova burza z řeckého βορσα, tj. měšec, nebo ze středověké latiny, ze slova schůzka.

Muzeum Národní banky Belgie v článku zveřejněném na svých stránkách shrnuje, že základy dnešních burz byly položeny na konci středověku ve městech severní Itálie: Právě zde byly vyvinuty základní principy moderního bankovního a burzovního systému (například směnky, právní forma společností a bankovní systém s bankovními penězi).

Šíření po moři

Dále se pak tyto osvědčené instituty a nástroje šířily, dost po moři, na severozápadě Evropy právě do přístavního města Bruggy. Šlo o křižovatku dvou tehdejších obchodních impérií, středomoří a hanzovních měst. Italové (zejména benátští a toskánští) vstupovali právě do Brugg, protože toto město bylo ideálním místem setkávání s ohledem na přístup do severní Evropy.

Obyvatelé města se prý obchodu neúčastnili přímo, spíše jednali jako prostředníci nebo vyjednavači mezi různými zahraničními obchodníky a hráči: Často to byli makléři. Nejenže využívali cizí obchodníky, ale také je zastupovali. Vzhledem k ústřední roli, kterou v tomto oboru hráli, byl hostinský obchod jedním z nejuznávanějších profesí ve městě. Zní to věrohodně, obchodníci z různých koutů světa, přijedou do přístavního města, ubytují se a hledají obchodní příležitosti…

Rodina van der Buerse pak byla jednou z významných rodin, která po pět generací poskytovala své hostinské služby. Nejstarší záznamy o rodině prý sahají do 13. století, Ter Buerse se stal obchodním a finančním centrem města.

Erb rodiny van der Buerse a jejich dům na bruggském  náměstí
Autor: Vyhledávač duckduckgo.com

Erb rodiny van der Buerse a jejich dům na bruggském náměstí.

Obchody, burzy a formování kurzů

Obchodníci a makléři, tedy dohazovači a zprostředkovatelé, se pak prý začali v pravidelných intervalech scházet právě na bruggském náměstí. Obchodníci se tu denně potkávali, obchodovali, domlouvali, vyjednávali a předávali si informace. Když pršelo, ukrývali se možná v podloubí budov nebo třeba právě v hostinci Ter Buerse. Protože v té době ještě nebyly časopisy o akciových trzích (a věřte nebo ne, ani televizní nebo rozhlasové vysílání), získávaly se informace, kde se dalo. Hodně toho věděli právě podnikatelé nabízející pohostinské služby, stávali se prostředníky a zprostředkovateli, informace o místní hospodářské situaci a situaci na zahraničních trzích pak dále šířili cestovatelé a korespondenti.

Už tehdy byly pro obchodníky klíčové informace o cenách a jejich vývoji – to stojí tolik, předtím to bylo dražší a vypadá to, že zítra to bude ještě levnější. Ano, na dílčích trzích se formovaly ceny a kurzy a související informace se šířily různými kanály.

To v době novější už byla naprosto běžnou samozřejmostí denní informovanost prostřednictvím novin. Ottův slovník to zachycuje takto: V novinách čítáme denně bursovní zprávy, t. j. vylíčení celého průběhu obchodního na burse. Ze zpráv těchto dovídáme se, které okolnosti působily na stoupání nebo klesání cen (kursů), které pověsti kolovaly na burse o jednotlivých firmách, o zdaru nebo nezdaru toho neb onoho podniku, o přívozu nebo vývozu, o zásobách některého zboží, zkrátka o všem, co obecnost obchodnickou nebo kupce jednotlivce může zajímati.

Aniž by se tomu tak říkalo, už ve středověku začal fungovat peněžní trh, v hospodářských centrech se obchodovaly směnky, formovaly se směnné kurzy atd.

Burzovní obchodování

Začalo se utvářet i burzovní obchodování, což zachycuje článek na stránkách muzea Národní banky Belgie takto: Není jasné, jaké byly přesné časy konání burzy, zda existovaly nějaké předpisy a jak byla vykonávána oficiální kontrola. Provoz první obchodní burzy byl zvykový a nikdy nebyl zaznamenán písemně. V roce 1495 pak prý podnikl jistý norimberský lékař dlouhou cestu do Brugg a ve svých cestovních zápiscích poznamenal: V Bruggách je místo, kde se shromažďují obchodníci; nazývá se burza. Španělé, Italové, Angličané, Němci, obchodníci z Orientu (…).

Koncem 15. století sice role Brugg jako finančního centra vymizela a střed dění se přesunul o kousek dál, do Antverp. Z Antverp se pak prý (z belgického pohledu) koncept burzy rozšířil do Francie, Itálie, Španělska a Německa. Zde se slovo změnilo na bourse, borsa, bolsa a Börse. Výraz Burse byl prý také používán i v Anglii, ale byl nahrazen vznešenějším Royal Exchange, Královská burza.

Pozdní rozkvět burzovnictví v českých zemích

I když svolení ke zřízení pražské burzy snad vydala již císařovna Marie Terezie, nebylo využito. Takto nějak začíná výklad historie burzovnictví autor encyklopedického hesla bursa Ottova slovníku naučného. Před asi dvěma sty lety pak prý marně žádalo gremium pražského obchodnictva ve spolku s velkokupci a továrníky zemskými u vídeňské vlády povolení ke zřízení burzy.

Navázaly na snahy třeba obchodní komory, ale o věci …radily se nekonečné kommisse, aniž věc byla pokročila. V mezičase byla v Praze v roce 1861 zahájena obilní burza (nepotřebovala takové povolení jako burza cenných papírů), ale již po roce s ostudou zanikla, …poněvadž zakladatelka sama do peněžních nesnází upadla a přestala platiti. Ve výsledku se založení pražské burzy cenných papírů odsouvalo a podařilo se to až po vynaložení tříletých snah komitétu pro založení burzy, až …teprve 15. dubna 1871 otevřena byla pražská burza.

Díky tomu se v roce 1891 mohlo v Ottově slovníku naučném psát: Od r. 1871 jest v Praze samostatná bursa, která se řídí bursovním řádem ze dne 2. prosince 1875, a jejíž důležitost, třebať nebyla bursou světovou, bude tím větší, čím více zmohutní samospráva ve všech oborech veřejné činnosti, čím více zvelebí se hmotné zdroje přirozeného bohatství království českého. Doložiti sluší, že konají se přípravy, by pro plodiny zemské založila se v Praze samostatná bursa obilní. V některých městech (na př. v Praze) bývají bursy peněžní a pro cenné papíry spojeny s bursou pro zboží (na pražské burse učiněn pokus s obchodem se zbožím, avšak pro nezdar opět od něho upuštěno); v jiných, zejména velkých městech (na př. v Londýně, Paříži, New Yorku) bývají od sebe odděleny.

Nacházíme se v době, kdy Československo ještě neexistovalo. Byli jsme nedílnou součástí Rakousko-uherské říše a na našem území platila rakouská zákonná ustanovení. Na zákon upravující burzovnictví se dlouho čekalo, v zemích …na říšské radě ve Vídni zastoupených upraveno jest bursovnictví zákonem o organisaci burs ze dne 1. dubna 1875…  Byl to zákon, který povoloval zřizování burz ministerstvem financí a obchodu, kdy burzy měly samostatnou správu, ale fungovaly pod státním dohledem.

Pro ilustraci opět citace z Ottova slovníku naučného: Pokoutní bursy jsou zakázány a účastenství na nich tresce politický úřad první stolice pokutou 100 zl. nebo vězením od 1 do 14 dnů. Každá burza musí míti svůj statut, jejž schvaluje finanční a obchodní ministerstvo; stanovy tyto musí obsahovati ustanovení o objemu činnosti bursovní, právech a povinnostech členův a navštěvovatelů, vydržování, správě a orgánech bursy a narovnávání a rozhodování rozepří vzešlých z operací bursovních. Správě bursovní přísluší vydávati předpisy k upravení obchodu na burse. Při každé burse zřídí se bursovní kommissař, jenž bdí nad tím, aby se zachovávaly všechny předpisy a zákony; ustanovuje ho ministr financí po shodě s ministrem obchodu.

Organizace burzy, obchodování termínové a promptní

Regule už tehdy vymezovaly, jak a v jakých lhůtách se mají operace bursovní likvidovat, t. j. vypořádati. Samozřejmě bylo i zákonem určeno, co se burzovním obchodem rozumí: Za jednání bursovní pokládají se obchody, které se u veřejné místnosti bursovní v čas k tomu ustanovený učiní o věci, ve kterýchž jest dovoleno na té burse obchod vésti.

Členové burzovní správy pak měli pod dohledem komisaře mimo jiné vyhledati kursy (ceny) věcí na burse odbytých – a tím vlastně plnit roli zaznamenávání kurzů a cen. Dnes hovoříme o tom, že burza zveřejňuje kurzovní lístek, tehdy šlo slovy regulí o úřední list bursovní (seznam cen).

Seznam cen budiž … bez prodlení správou bursovní vůbec ve známost uveden. Když byly ceny (kurzy), za které bylo zboží (cenné papíry) nabízeno a hledáno a za které se obchody uzavíraly, úředně zdokumentovány, bylo nutné určit …ceny průměrné, které zaznamenávají se v lístku kursovním (měnném neboli bursovním).

Když dnes vstupujeme prostřednictvím svého makléře na burzu a dáváme svou objednávku k nákupu nebo prodeji, věříme, že systém je nastaven tak, že vše funguje podle pravidel a řádu. Pořádek byl žádán už v době před stovkou let: Organisace bursy a jednání obchodní na ní upravuje se povolanými orgány, pravidly a řády bursovními.

Dělení burzovních obchodů

Burzovní obchody či obchodování se dělí na promptní a termínové, před sto lety to bylo stejné – jakkoli se to poněkud jinak nazývalo a spektrum souvisejících finančních instrumentů bylo velmi omezené. Obchody promptní se týkají a týkaly toho, kdy se obchodovaná věc má dodati hned.

Tenkrát byl koupen cenných papír a promptně, z ruky do ruky se předal papír oproti penězům. Dnes je to online a na dálku, koupíme cenný papír, ten je nám v evidenci připsán (jde o zaknihovaný cenný papír), z obchodního účtu nám strženy peníze a makléř dle regulí provádí vypořádání a likvidaci obchodu. Je to promptní obchod, teď za aktuální cenu jsme koupili, dostali nakoupené a zaplatili.

tipli

Druhým typem burzovních obchodů jsou pak obchody termínové. Obchodované se má dodat či vypořádat později, sto let starými slovy teprve o určité lhůtě (lhůtní, termínový neboli dodávkový obchod). Nejen termínové obchody za sto let pokročily a proměnily svou vizáž, pojmy týkající se vypisování opcí, obchodování futures a všemožné finanční deriváty v Ottově encyklopedii určitě nenajdeme. Slovníky finančních trhů se mění, podobně jako se mění svět okolo nás.

Provedené ohlédnutí naznačuje, že socialistické burzy vlastně ani burzou v pravém slova smyslu nebyly. Když nešlo o burzu filatelistickou, terarijní, nebo třeba knižní, pravděpodobně šlo o černý trh, šmelinu, součást stínové ekonomiky. V situaci chronického nedostatku se možná i uvědomělý občan vydal na tenký led pokoutného, zakázaného obchodu. Tak jako tak, bleší trhy nejsou burzou, jakkoli je tak díky naším zkušenostem se socialistickým burzovnictvím někdy nazýváme.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).