Hlavní navigace

Stát chce zdanit pojišťovnám rezervy. Zdražíme, varují pojišťovny

Autor: Depositphotos
Lenka Kašparová

Jeden zákon ukládá pojišťovnám vytvářet rezervy. Druhý jim je chce zdanit. Zdanění má překročit částku několika miliard a v případě některých pojišťoven půjde o sumu v rozsahu jejich pětiletého zisku.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Vláda schválila tzv. sazbový balíček, jehož součástí je také jednorázové zdanění technických rezerv pojišťoven. Stávající zákon o rezervách pro zjištění daně z příjmů bude aktualizován o pasáž, která k 1. 1. 2020 přinese státu jednorázové zdanění. Na tiskové konferenci k sazbovému balíčku však tuto pasáž ministryně financí Alena Schillerová nekomentovala.

Zdanění se pochopitelně pojišťovnám nelíbí. Ostrou reakci vydala Asociace pojišťoven, podle které toto zdanění klade na pojišťovny neúnosnou zátěž. Rezervy totiž pojišťovny musejí tvořit povinně ze zákona. Nyní se tvoří podle zákona o účetnictví. Do budoucna ministerstvo plánuje pro účely zdanění brát do úvahy rezervy vypočtené podle pravidel Solvency II. Solventnostní pravidla však byla nastavena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu, který potřebuje pojišťovna pro své podnikání. 

Zaplatí to klienti

Zmíněné zdanění podle asociace povede ke zdražení pojistných smluv, sníží ochotu pojišťoven investovat do nových služeb či zlepšování jejich kvality a bude mít patrně negativní dopad na ziskovost již existujících smluv životního pojištění.

Podle Jana Matouška, výkonného ředitele České asociace pojišťoven (ČAP), je schválení zdanění rezerv pojišťoven trestem za jejich zodpovědný přístup k podnikání. Upozorňuje, že české pojišťovny dlouhodobě vytvářely technické rezervy obezřetně nad povinnou evropskou minimální hranicí. 

Zdanění dopadne na všechny pojišťovny

ČAP nabídla ministerstvu financí po vzoru bank investovat z technických rezerv do Národního investičního fondu. Peníze by tak šly například do rozvoje infrastruktury, sociálních služeb nebo školských projektů. S tímto návrhem však neuspěla. Podle Jana Matouška ale další jednání budou následovat. 

Prozatím nedošlo díky rychlosti postupu ministerstva financí k žádné debatě odborné veřejnosti ani politických stran. Nepočítáme-li na 12 dní zkrácené připomínkové řízení ministerstva financí, které ale bylo stejně ukončeno rozpory s částí povinných připomínkových míst. Paní ministryně se s námi setkala po jednání vlády, která návrh schválila. Dohodli jsme se, že se společně s úředníky ministerstva k jednání vrátíme, sdělil Jan Matoušek. 

Celkový dopad na pojišťovny bude značný. Opatření dopadá na celý pojistný sektor, v průměru pojišťovny odvedou na dani 90 % obvyklého čistého ročního zisku. Některé pojišťovny však odvedou odhadem dokonce 300 až 500 % čistého zisku jako jednorázovou daň. Konečná výše daně bude podle Matouška záviset na vývoji diskuse a řadě technických detailů. Zároveň platí, že se jedná o jednorázové zdanění, v dalších letech u nově sjednaných smluv na životní pojištění budou pojišťovny platit daň z očekávaných budoucích zisků. Odhad těchto zisků je přitom závislý na vývoji úrokových měr, inflace a dalších v čase proměnlivých faktorech. Daňový výnos pro stát tudíž bude také kolísat.

Zdanění může vést ke zdražení pojistných služeb

Jestliže pojišťovny budou nuceny odvést část svých rezerv jako jednorázovou daň, budou jim tyto prostředky zákonitě chybět a budou nuceny hledat způsoby, jak tuto mezeru v hospodaření zacelit. Zdražení služeb může být jedním ze způsobů, jak se s nedostatkem financí vypořádat. Dalším může být snížená ochota investovat do nových služeb či do zlepšení jejich kvality. To také vzhledem k tomu, že pro zajištění prostředků na platbu daně mohou být pojišťovny nuceny předčasně odprodat některá aktiva za nevýhodných podmínek, což může mít negativní dopad na investiční výnosy u stávajících smluv životního pojištění.

Co se mění v uznatelnosti rezerv

V současné době se daňově uznatelné účetní technické rezervy pojišťoven tvoří podle zákona o účetnictví. Do budoucna ministerstvo plánuje pro účely zdanění brát do úvahy rezervy vypočtené podle pravidel Solvency II. Solventnostní pravidla však byla nastavena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu, který potřebuje pojišťovna pro své podnikání. Tento výpočet tudíž nenavazuje přímo na ostatní položky v účetnictví, je koncepčně odlišný a je v rozporu s obecnými účetními zásadami (například odečtení budoucích očekávaných zisků od hodnoty závazků je v rozporu se zásadou opatrnosti uplatňovanou v účetnictví).

Návrh dopadá na činnost pojišťoven, to je na dříve vytvořené účetní rezervy k jednotlivým dříve uzavřeným pojistným smlouvám. Navržená úprava podle Asociace pojišťoven ve svém důsledku „sankcionuje“ pojišťovny za to, že prostředky, které by při méně obezřetném ocenění závazků mohly být vyplaceny akcionářům, ponechaly v rezervách.

Podle ministerstva se úprava řídí směrnicí Solventnost II, která vešla v platnost k 1. 1. 2016. Jejím cílem je nastavení sjednocených pravidel v rámci EU, které mají dosáhnout toho, aby se pojišťovny nedostaly do insolvence. Solventnost II definuje pravidla pro vykazování aktiv, pojistně-matematických rezerv a výpočet kapitálového požadavku. Dále musí pojišťovny počítat solventnostní kapitálový požadavek, který představuje ekonomický kapitál, který pojišťovna musí držet, aby omezila pravděpodobnost úpadku na 0,5 %, tzn., že úpadek by nastal v průměru jednou za 200 let. Režim vyžaduje od pojišťoven také zavedení řady vnitřních předpisů upravujících nastavení řídících a kontrolních systémů společností a požadavky na kontrolní hlášení regulátorovi, kterým je ČNB.

Jak se vytvářejí rezervy

Pojišťovny tvoří rezervy na závazky vyplývající z pojistných smluv. Zatímco u neživotního pojištění se účetní technické rezervy tvoří na již nastalé pojistné události a rozpouští se při likvidaci pojistné události, účetní technické rezervy u životních pojištění jsou vytvořeny podle pojišťovnou pevně daných a neměnných pojistně-matematických pravidel a jejich hlavním účelem je pokrytí budoucích nároků oprávněných osob vyplývajících z pojistných smluv. K rozpouštění opět dochází při výplatě pojistného plnění, což ale vzhledem k dlouhodobému charakteru tradičního životního pojištění často může nastat až v daleké budoucnosti. 

Celkové účetní technické rezervy pojistného sektoru se přitom pohybují přibližně ve výši 300 miliard Kč, z toho 80 % tvoří rezervy na životní pojištění. Na základě schváleného návrhu zákona ministerstvo financí očekává, že bude jednorázově vybraná daň činit 10,5 miliardy korun, to by se mělo rozložit do dvou let. 

Asi každý si může spočítat, že výše daně pro pojišťovny je zcela mimořádná a disproporční vůči ostatním sektorům, a to i bankám. Od nás lze samozřejmě očekávat, že budeme bránit zájmy našich klientů a akcionářů. Naprosto zásadní je náš požadavek, aby se zdanění netýkalo rezerv na životní pojištění klientů, komentoval to Jan Matoušek.

Nižší odškodňování pojistných událostí klientům pojišťoven prý nehrozí 

Dopad na pojišťovny v dalších letech už nicméně nebude tak výrazný, u nově sjednaných smluv na životní pojištění budou pojišťovny platit daň z očekávaných budoucích zisků. Odhad těchto zisků je přitom závislý na vývoji úrokových měr, inflace a dalších v čase proměnlivých faktorech. Daňový výnos v prvních letech bude tedy velký, ale v příštích bude naopak kolísat. Což podle Jana Matouška v konečném důsledku v podstatě znamená, že vláda dnes projídá daňové příjmy v budoucnosti.

Pojišťovny neočekávají dopady na likvidaci škod, ta má svá pravidla, ale vzhledem k tomu, že budou nuceny odvést část svých rezerv jako jednorázovou daň, budou jim tyto prostředky chybět. Je zcela relevantní očekávat růst cen pojištění pro jednotlivce i pro firmy.

Dalším efektem může být snížená ochota investovat do nových služeb či do zlepšení jejich kvality. Vzhledem k tomu, že pro zajištění prostředků na platbu daně mohou být pojišťovny nuceny předčasně odprodat některá aktiva za nevýhodných podmínek, může toto mít také negativní dopad na ziskovost stávajících smluv životního pojištění, varuje ČAP.