Hlavní navigace

Stát chce zavést digitální daň. Nejspíš ji ale zaplatí uživatelé služeb

Autor: Depositphotos

Daň, kterou by platili velcí giganti jako Facebook či Google a měla by narovnat podnikatelské prostředí v České republice. Řada lidí se ale oprávněně bojí, že daň dopadne na ně jako spotřebitele.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Ministerstvo financí doručilo vládě začátkem září 2019 návrh zákona o dani z vybraných digitálních služeb, který by zavedl digitální daň v České republice. Ten chtělo Ministerstvo financní původně představit už na konci května 2019. Dle svých slov tím reaguje na dynamický rozvoj služeb digitální ekonomiky a narovnává podmínky v českém daňovém prostředí. Nová daň by se dotkla pouze firem nad určitý obrat a s určitými zisky na území České republiky.

Ačkoli ale Ministerstvo financí uvádí, že koncových uživatelů se zavedení daně nedotkne, nemusí to až tak úplně platit. Společnosti, které budou muset daň platit, mohou daňovou zátěž přenést na své uživatele. A to jednoduše tím, že své služby zpoplatní, případně je zdraží.

Koho by se zavedení daně týkalo

V návrhu stojí, že tzv. digitální daň by měla jednotnou sazbu, a to 7 %, s tím, že by byla placena v měsíčních zálohách a byla by splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

Daň by se pak platila z vybraných internetových služeb poskytovaných na území České republiky. Tyto služby se podle návrhu budou dělit do 3 kategorií:

  • umísťování cílené reklamy na digitální rozhraní,
  • využití mnohostranného digitálního rozhraní,
  • prodej dat o uživatelích.

Jedná se o tzv. DST model digitální daně, který již dříve navrhla Evropská unie. Dani tak budou podléhat také některé platformy digitální ekonomiky, které uživatelům umožňují vzájemně si mezi sebou poskytovat za úplatu služby a zboží.

Daň by ale neplatili všichni poskytovatelé těchto služeb. Dotkla by se pouze firem, které mají globální obrat nad 750 000 000 eur ročně (19 376 250 000 Kč) a které mají zároveň na území České republiky obrat minimálně 50 000 000 Kč za kalendářní rok za uskutečněné zdanitelné služby.

V praxi by do základu daně vstupovala jen část zisků daných firem, a to ta, která by se vztahovala k českým uživatelům.

Každá kategorie má vlastní limit

Dále by platilo, že dani by podléhaly jednotlivé služby jen tehdy, pokud by u nich došlo k překročení minimální hranice pro jejich zdanění.

U cílené reklamní kampaně a u poskytnutí dat o uživatelích by byl limit nastaven na obrat ve výši 5 000 000 Kč za kalendářní rok na území České republiky. V případě mnohostranného digitálního rozhraní se bude digitální daň týkat dané firmy tehdy, pokud bude toto rozhraní mít více než 200 000 uživatelských účtů.

Nastavení kategorií je vágní

Pokud mírně tápete v tom, co si pod jednotlivými kategoriemi představit, nejste jistě sami. Definice se nelíbí ani Komoře daňových poradců, která zaujímá jednoznačné stanovisko. Zákon neumožňuje, aby dotčené společnosti získaly formou závazného stanoviska od daňové správy informaci o tom, jak mají ve sporných případech postupovat. To se týká například vymezení pojmu „mnohostranné digitální rozhraní“, kterým mohou být jakékoli elektronické platformy, prostřednictvím kterých lze nabízet nějaké plnění. Jestliže stát trvá na zavedení této daně, měl by daňovým subjektům podat pomocnou ruku a závazně jim říci, jak mají v této, zcela nové oblasti, postupovat, říká Martin Kopecký, člen Prezidia Komory daňových poradců.

Daň má narovnat prostředí

Ministerstvo financí dále uvádí, že daň slouží jako vyrovnávací prostředek proti současné nerovnováze. Internetoví giganti u nás neplatí daně v míře, která by odpovídala jejich ziskům v naší zemi, což je nefér vůči ostatním firmám v České republice, které tu daně odvádějí, uvádí Alena Schillerová, ministryně financí.

S tímto názorem se ztotožňuje i Evropská unie, která ale v březnu na nalezení vhodného řešení v podstatě rezignovala. V článku Evropská digitální daň pro Google či Facebook nebude, jednotlivé země se vydávají vlastní cestou, který zveřejnil server Lupa.cz, jsme vás informovali o tom, že EU vzdala svůj původní plán donutit velké firmy k tomu, aby danily zisky tam, kde inkasují peníze za své služby.

Jednání na úrovni EU a OECD tak ještě minimálně nějakou dobu potrvají, a tak se Česká republika rozhodla nalézt řešení sama. Alespoň do doby, než se podaří nalézt mezinárodní kompromis.

Konečné uživatele zákon nezdaňuje. Firmy ale mohou zátěž přenést

Ve své zprávě Ministerstvo financí uvádí, že navrhovaná digitální daň koncové uživatele nezdaňuje. To je bezesporu pravda, pokud bude daň zavedena, vám žádná nová daňová povinnost nevzniká.

Na druhou stranu to ale neznamená, že na zavedení daně v konečném důsledku nedoplatíte právě vy jakožto uživatelé. Pokud totiž bude muset nějaká firma na území České republiky platit novou daň, dá se předpokládat, že se jí to nebude líbit, jelikož to firmě snižuje zisky.

A proti snížení zisků se většinou bojuje zvýšením tržeb. Například tak, že se poskytovaná služba zdraží. Nebo zpoplatní, pokud byla doposud poskytována bezplatně. V konečném důsledku tak daň možná nezaplatí daná firma, ale vy. Tato daň může být přenesena na uživatele digitálních služeb v České republice prostřednictvím zvýšení cen za jednotlivé produkty, dodává Martin Kopecký.

Kdo daň ve finále zaplatí?

Zeptali jsme se několika společností, jak by se k případnému zavedení digitální daně postavili. Například společnost Google nám sdělila, že nám k dané problematice své vyjádření neposkytne.

Společnost Bolt pak zaujímá vyčkávací stanovisko s tím, že zatím není úplně jasné, koho by nová daň postihla. V současné chvíli nám ještě není úplně jasné, na koho konkrétně by se měla tato daň uplatňovat. Opakovaně poukazujeme na skutečnost, že je v tomto případě třeba rozlišovat mezi firmami a maržemi, se kterými v jednotlivých segmentech operují, sdělil Měšci Roman Sysel, regionální manažer Boltu pro střední Evropu.

Návrh zákona se dá prozatím vnímat několika způsoby. Současný návrh chápeme tak, že cílí na firmy typu Google nebo Facebook, jejichž příjem plyne především z reklamy a operují s minimálními náklady, a tedy vysokými maržemi. V porovnání s tím platformy typu Bolt, různá internetová tržiště a další operují s naprosto minimálními maržemi v úrovni několika procent a často ani nejsou v počáteční investiční fázi v zisku. Uvalení stejné digitální daně na tyto subjekty by tak mohlo mít fatální následky na jejich činnost, dodává Roman Sysel.

Od kdy by daň mohla začít platit?

Účinnost zákona by se odvíjela od legislativního procesu, jehož délku není možné dopředu odhadovat. Ministerstvo financí ale předpokládá, že pokud by proces šel dobře, mohla by digitální daň v České republice odstartovat v polovině roku 2020.

Od zavedení daně si pak v příštím roce slibuje výnos do státního rozpočtu ve výši 2,1 miliardy korun. A v následujících letech dokonce 5 miliard korun.

V zahraničí je daň výrazně nižší

Již dříve jsme uvedli, že o podobný koncept se snažila také Evropská unie. Ta však počítala s výrazně nižší daňovou sazbou, a to 3 %. V jiných evropských státech, které už digitální daň zavedly, je také nízká, a to 2–3 %. Například ve Francii je digitální daň zavedena ve výši 3 %.

Diners_Vanoce2019

Každý stát má ale plné právo si daň zavést v sazbě, jakou uzná za vhodné. Daňová politika je suverénní záležitostí každého státu. ČR tak reaguje na dosavadní neúspěch jednání o řešení na úrovni EU a pomalý postup v případě globálního řešení v OECD. Očekáváme taktéž, že půjde o přechodnou daň do okamžiku dosažení shody na mezinárodní úrovni. Připomínáme, že výše sazby je výsledkem rozhodnutí v rámci vládní koalice, sdělila nám k problematice Anna Fuksová z Odboru vnějších vztahů a komunikace Ministerstva financí.

Daň v praxi

Pokud by zavedení daně prošlo, firmy jako Google, Facebook, Amazon či Apple by nově musely danit zisky i tam, kde inkasují peníze za své služby, tedy v České republice. Zdanění by se ale dotklo i služeb, jako jsou Airbnb nebo Uber, jež spadají do třetí kategorie, na kterou bude daň uplatňována.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).