Pane Fetter, tak tvrdě? Autorem uvedené informace nastíňují spíše mimosoudní řešení sporu s důrazem na lidskou stránku věci. Oznámení policii, popř. písemná žádost vlastníku domu pro sjednání nápravy sice problematické nájemce od dalšího jednání neodradí, avšak jsou dobrým podkladem a přílohou žalobního podání. Nezapomínejme jako právníci, že někdy se podaří situaci řešit i domluvou...alespoň v tom doufejme...samozřejmě z právního hlediska se to řeší jinak
Přiznávám, že jsem velmi příkrý. Totiž rada: Zkuste se domluvit, to je rada pro kočku. Co lze řešit domluvou, dohodou, snad ani nestojí za rozbor v článku. Nehledě na to, že každý poškozený, dotčený to jistě zkusí nejprve s domluvou, dohodou. Klíčový problém v dané situaci je otázka vymahatelnosti práva (v sousedských sporech). Zkuste exekučně vymoci rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud se jej vůbec kdy domůžete... Případné rozhodnutí je pro žalobce jen bezceným cárem papíru. Jak už jsem však několikráte vyjádřil ve svých článcích (a také jsem za to byl podroben kritice, zda pozásluze nebo ne, nechť uváží každý sám dle svých zkušeností...), realitní kanceláře a jejich zástupci toho z práva obvykle moc neovládají, umějí zásadně jen doplňovat vzor smlouvy (Běda, když se případ odchýlí od standardu, jaké pak vznikají problémy!), natož aby jim bylo něco známo o vymahatelnosti práva. Proto reaguji možná asi přespříliš příkřce. S ohledem na své negativní zkušenosti s řešením sousedských sporů jsem se také nikdy neodhodlal tuto zajímavou problematiku publicisticky zpracovávat. Tím spíše mě však zaráží, když se toho někdo odváží, a to právě podaným způsobem...