Copak spratci, ale když o osmé nastoupí lidi ze správy budov a začnou motorovými fukary (!) ometat chodník, mám co dělat, abych po nich nezačal házet květináče. Jak vidno, nejsou pohonné hmoty ještě tak drahé, jak by mohly být. Co je, u všech pekel, tak strašného na březových košťatech?
Pane kolego autore, vy jistě nemáte právního vzdělání, že? Natož, abyste někdy tzv. sousedský spor skutečně zastupoval u soudu či správního orgánu... Kdybyste takového vzdělání nebo ještě lépe zkušeností měl, tak byste neprezentoval takovéto teorie na hony vzdálené od praxe! Zůstaňte v rovině realitního zprostředkovatelství, tedy požadování přemrštěných provizí za nekvalitní služby a nepleťe se do oboru, o němž nic, zhola nic, nevíte, a neřešte otázky, kterým nerozumíte!
Pane Fetter, tak tvrdě? Autorem uvedené informace nastíňují spíše mimosoudní řešení sporu s důrazem na lidskou stránku věci. Oznámení policii, popř. písemná žádost vlastníku domu pro sjednání nápravy sice problematické nájemce od dalšího jednání neodradí, avšak jsou dobrým podkladem a přílohou žalobního podání. Nezapomínejme jako právníci, že někdy se podaří situaci řešit i domluvou...alespoň v tom doufejme...samozřejmě z právního hlediska se to řeší jinak
Přiznávám, že jsem velmi příkrý. Totiž rada: Zkuste se domluvit, to je rada pro kočku. Co lze řešit domluvou, dohodou, snad ani nestojí za rozbor v článku. Nehledě na to, že každý poškozený, dotčený to jistě zkusí nejprve s domluvou, dohodou. Klíčový problém v dané situaci je otázka vymahatelnosti práva (v sousedských sporech). Zkuste exekučně vymoci rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud se jej vůbec kdy domůžete... Případné rozhodnutí je pro žalobce jen bezceným cárem papíru. Jak už jsem však několikráte vyjádřil ve svých článcích (a také jsem za to byl podroben kritice, zda pozásluze nebo ne, nechť uváží každý sám dle svých zkušeností...), realitní kanceláře a jejich zástupci toho z práva obvykle moc neovládají, umějí zásadně jen doplňovat vzor smlouvy (Běda, když se případ odchýlí od standardu, jaké pak vznikají problémy!), natož aby jim bylo něco známo o vymahatelnosti práva. Proto reaguji možná asi přespříliš příkřce. S ohledem na své negativní zkušenosti s řešením sousedských sporů jsem se také nikdy neodhodlal tuto zajímavou problematiku publicisticky zpracovávat. Tím spíše mě však zaráží, když se toho někdo odváží, a to právě podaným způsobem...
Ty sousedy a jejich psy vám závidím... Psi mého souseda vyjí naopak od 10 večer do 5 do rána, protože se venku potmě bojí a domů je páníček nevezme... Spát při otevřeném okně? Utopie... Už začínám uvažovat o níže uvedeném otráveném buřtu, a to mám jinak psy rád a sám jsem měl 13 let německého ovčáka :-(.