Jak jsem psal v jiné diskusi - doručení fikcí z nás dělá nevolníky jako ve středověku. Můžeme jen sedět na zadku na adrese trvalého pobytu a čedkat, jestli se náhodou nějaký ouřada nerozhodl nám něco poslat. A ještě se modlit, aby pošta splnila, co má, a obsílku vůbec doručila.
Popis vývoje právní úpravy fikce doručení by šel nad rámec tohoto článku a nikdo by to neocenil, ale poznamenám, že to opravdu není výmysl exekutorů, i když pochopitelně ve vztahu k dlužníkovi - povinnému je jim i oprávněnému věřiteli ku prospěchu.
Onehdy jsem však stručně zmínil vývoj právní úpravy soudní nebo úřední písemnosti do schránky poté, co nastala fikce doručení, neboť jsem mohl citovat z rozsudku NSS, který mi ulehčil práci. V případě zájmu si jistě vyhledáte.
1. Netuším, který článek má autor na mysli. V dobrém, ale takto obecně to může být cokoli.
2. Pokud má autor na mysli důvodovou zprávu k zákonu, tak je to spíše úsměvné. Když budu chtít prodávat zbraně, zákon zdůvodním ne svým kšeftem, ale zvýšením bezpečnosti, hlavně pro slabé důchodce a děti. Když budu Hitler, a budu potřebovat židovský majetek, zdůvodním to kulturně a zdravotně, ne ekonomicky. Když budu Žid, a budu chtít prosadit svoji agendu na úkor většiny, budu hovořit o právech menšin a rasismu, kvůli diskreditaci oponentů záměru, zcela obecně. Když budu exkutorem, svůj kšeft nezmíním, naopak budu hovořit o zlepšení podmínek práce soudů. A když mi dojde fantazie úplně, zkusím zdiskreditovat odpůrce mého záměru pindama o závisti. Což je poslední záchytná štace.