S platební kartou je cestování snazší
Původní plán objet země podle mapy níže se beze zbytku povedl. Navštívil jsem území těchto států: Dánska, Finska, Litvy, Lotyšska, Německa, Norska, Polska, Ruska a Švédska. Náklady na cestu jsem platil výhradně platební kartou (přesněji kreditní kartou), podobně jsem kupoval občerstvení a platil mýto. Ani s ubytováním nebyly problémy, po cestě bylo možné snadno přespat v různých ubytovacích zařízeních bez potřeby hotovosti (motely, hostely, kempingy, hotely), a to po celé trase daných států. Jinými slovy, cestovat s platební kartou po severní Evropě a severní části Ruska jde velmi snadno a není potřeba si dopředu měnit peníze, nebo vozit s sebou vyšší částku.
Po cestě mě napadlo pokračovat z Petrohradu do Murmanska a norským přechodem přes osadu Nikel do Kirkenes, ale Rusové mi to rozmluvili. Je to krásná cesta, ale s autem, se kterým jsem jel, ji opravdu za jeden den nezvládnu. Se Zilem snad, tedy možná…
Benzín, ethanol a LPG
Protože jsem fanda alternativních paliv, během cesty po severní Evropě jsem se zaměřil i na možnost tankovat LPG. S tankovnáním benzínu a nafty samořejmě není nikde po cestě problém, s LPG je to horší, ale pořád je dostupnost stanic nesrovatelně lepší, než v případě CNG. Právě dostupnost čerpacích stanic byla zásadní pro rozhodnutí majitele vozu, jaký plyn bude auto pohánět. V případě CNG je sice provoz velmi levný, ale cestu po Evropě je potřeba doslova plánovat podle lokace čerpací stanice, a ne podle místa, kam chcete jet.
Polsko je pro fandy LPG doslova ráj, čerpací stanice jsou na každém rohu a drtivá většina je otevřených nonstop. Ani v Litvě to s dostupnostií LPG není zlé, najdete jej hlavně u čerpacích stanic Lukoil a na hlavních tazích. V Lotyšsku už je to s LPG horší, na hlavních tazích jej nenajdete, musíte sjet do větších měst a jet najisto podle navigace (která zná čerpací stanice s LPG), anebo se zeptat místních. V Pskovské a Petrohradské oblasti Ruska LPG najdete i na hlavních tazích, ale není pravidlem, že je na každé čerpací stanici. Jeho dostupnost je horší, ale i přesto s malou přípravou můžete na LPG dojet z Česka až do poloviny Finska. V Rusku na LPG jezdí hlavně Lady Nivy, Zily a některá auta dovezená ze západní Evropy už s přestavbou.
Cesta ve zkratce
- 4 dny a 7,5 hodiny, odjezd ve čtvrtek 4. 7. 2013 v 15:00 hod. (Ostrava), příjezd v pondělí ve 22:30 hod. (Praha)
- 5900 km (podle tachometru)
- Použitá hotovost: 300 RUB za mýto
- Náklady na PHM, potraviny, ubytování: použita platební karta
- Žádná pokuta, žádné úplatky
- Čekání na hranicích LV-RUS a RUS-FIN cca 45 minut
- Na LPG najeto cca 5000 km
- Závady: žádné
Okruh cesty autem
Ve Finsku LPG opravdu nikde není, naopak Finové (když už musí) preferují CNG, ale jen v jižní části Finska. Ve Švédsku LPG najdete u cca 30 čerpacích stanic, při troše štěstí a plánování můžete Švédsko projet bez kapky benzínu, ale připravte se na to, že ve Švédsku LPG po 22. hodině nenatankujete, někde dokonce jen od 8 do 16 hodin. Kromě asi 10 velkých čerpacích stanic je LPG doménou menších soukromníků, kteří nečekají nonstop na tankování chtivé řidiče. Navíc, cena LPG je srovnatelná s cenou E85 (ethanolu), který můžete tankovat takřka na každém rohu a nonstop.
Kreditky jsou pro každodenní použití výhodnější
(Nejen) pro cestování jsou vhodnější a bezpečnější kreditní karty. S debetní kartou používáte přímo své prostředky na účtu, s kreditkou prostředky vydavatele. To oceníte zvláště v situaci, kdy dojde k chybě při zaúčtování transakce, dvojí blokaci nebo dokonce ke zneužití karty.
Příjezdem do Norska se můžete těšit z přijatelné dostupnosti LPG, ale je zde velký rozdíl v cenách. U značkové čerpací stanice za litr LPG dáte bez mrknutí okolo 28 Kč, u neznačkové okolo 22 Kč.
Dostupnost LPG v Dánsku je velmi slabá a není na hlavních tazích ze Švédska. Dánsko však lze snadno projet na švédský LPG natankovaný v Malmö a další nádrž doplníte v Německu ve Flensburgu (pokud pojedete pozemní cestou). Němci LPG milují a je velmi dobře dostupné, nižší ceny jsou hlavně mimo dálnice, ale obecně je východní a severní Německo levnější, než jeho západní a jižní část sousedící s Francií.
Orientační ceny pohonných hmot v Kč (7. července 2013)
| Stát | Benzín 95 | Nafta | Ethanol | LPG | CNG |
|---|---|---|---|---|---|
| Polsko | 33,03 Kč | 32,99 Kč | – | 14,24 Kč | – |
| Litva | 34,16 Kč | 32,66 Kč | – | 15,92 Kč | – |
| Lotyšsko | 33,95 Kč | 32,40 Kč | – | 15,09 Kč | – |
| Rusko | 18,90 Kč | 19,08 Kč | – | 8,20 Kč | – |
| Finsko | 41,32 Kč | 36,78 Kč | – | – | – |
| Švédsko | 44,02 Kč | 43,73 Kč | 29,90 Kč | 29,79 Kč | 40,03 Kč/m3 |
| Norsko | 45,37 Kč | 40,23 Kč | – | 25,87 Kč | – |
| Dánsko | 42,47 Kč | 37,70 Kč | – | 31,30 Kč | – |
| Německo | 40,41 Kč | 35,49 Kč | – | 18,38 Kč | – |
Tankovací automaty
Zatímco v Česku stále slýcháváme o ujíždění zlodějů od čerpacích stanic, ve Skandinávii to mají vyřešené. V drtivé většině vše zajišťují tankovací automaty a na ty jsem se zaměřil, protože jsem si všímal v různých internetových diskuzích, že si čeští držitelé platebních karet stěžovali na nefunkčnost českých karet právě v těchto tankovacích automatech.
S žádnou českou kartou (cca 40 karet) jsem neměl jediný problém při tankování pohonných hmot v automatu ve Finsku, Švédsku, Norsku a Dánsku. A ani v Rusku a Lotyšsku, protože i tam najdete tankovací automaty.
Lotyšsko, Rezekne. Tankovací automat pro LPG
Rusko, Petrohrad. Tankovací automat pro LPG
Finsko. Běžný tankovací automat
| Stát | Akceptované karty (ověřeno v praxi) |
|---|---|
| Lotyšsko | MasterCard, MasterCard Electronic, Maestro, Visa, Visa Electron |
| Rusko | MasterCard, MasterCard Electronic, Visa, Visa Electron |
| Finsko | MasterCard, MasterCard Electronic, Maestro, Visa, Visa Electron, Diners Club |
| Švédsko | MasterCard, MasterCard Electronic, Visa, Visa Electron, Diners Club, vybrané American Express (s prefixem 37) |
| Norsko | MasterCard, MasterCard Electronic, Visa, Visa Electron, VPay. Někde i American Express a Maestro |
| Dánsko | MasterCard, MasterCard Electronic, Visa, Visa Electron, VPay |
Jinými slovy, s platebními kartami MasterCard a Visa, včetně jejich elektronických verzí nebudete mít s platbami pohonných hmot problémy. Karty Maestro akceptují jen některé tankomaty, podobně karty Diners Club a American Express. Všechny transakce se potvrzují PIN i u magnetických karet.
V praxi platba probíhá zjednodušeně dvěma způsoby. Oba mají stejný začátek. Vyberete si jazyk a vložíte platební kartu. Na klávesnici zadáte PIN a následně:
- Tankomat okamžitě provede předautorizaci (blokaci) částky v ekvivalentu cca 1500–2500 Kč podle země. Můžete začít tankovat a po zavěšení pistole se zaúčtuje přesně natankovaná částka a zbytek blokace se uvolní. NEBO
- Musíte si předem vybrat z předdefinovaných voleb, v jaké výši dané měny budete tankovat (např. ekvivalent 500 Kč, 1500 Kč, 3000 Kč apod.). Po volbě částky se vám tato okamžitě zaúčtuje na kartu a můžete tankovat do výše zvolené částky. Více natankovat samozřejmě nemůžete a pokud natankujete méně, než jste původně zvolili, po zavěšení tankovací pistole se vám zbytek částky na kartu vrátí (budete mít na kartě dvě transakce – zaúčtovanou a vrácenou).
Tím, že často dochází k automatické blokaci částky ihned po zadání PIN a ne vždy je obratem uvolněna zpět, je praktičtější pro platby používat kreditní karty a ne karty debetní. Při dostatečném úvěrovém limitu máte větší manévrovací prostor pro další používání karty i s blokací za nečerpané zboží/služby. Naproti tomu u debetní karty jsou tyto prostředky blokované a z účtu vám kvůli tomu třeba neodejde plánovaná platba (co na tom, že je banka za měsíc odblokuje, do té doby jste bez peněz).
Mýto v Rusku
Při cestování do Skandinávie a Petrohradu pozemní cestou budete platit tři mýta – ruské, norské a dánské. Přestože v Polsku už existují mýtné brány, na vaší cestě přes Varšavu se jim zatím vyhnete, jsou ještě ve výstavbě (ale obecně lze polské mýto platit kartami MasterCard, Maestro, Visa a Visa Electron).
Pokud si vyberete pro cestu do Ruska lotyšský přechod Grebnova, čeká vás hned po opuštění celnice mýto za cestu, která se opravuje (a v podstatě nově opět staví). Cena mýta pro osobní automobily byla v době publikace článku 300 RUB (cca 185 Kč), platí se výhradně v hotovosti a v rublech. Pokud rubly nemáte, musíte si je jít směnit do nedaleké směnárny (čímž zablokujete autem provoz a řidiči vám to dají najevo). Naštěstí jsem s sebou měl z minulé cesty 500 rublů a platbu jsem hned provedl.
Cena mýta do Pskova.
Upozornění k vjezdu na zpoplatněnou cestu (ale cesta zpět nevede).
Mýtná závora.
Stvzenka o platbě mýta.
Rychlost na stavějící se cestě hned za mýtnicí je omezena na 40 km/hod., kterou absolutně nikdo nedoržuje. Cesta se opravuje za plného provozu, cestáři na ni kladou štěrk, který má tu hloupou vlastnost, že rád odlétává od aut. Pokud by řidiči dodržovali rychlost, všichni na cestě přežijí, nicméně vstupem na území Ruska se z 80 % řidičů aut bez ohledu na registrační značku stávají rychle jezdící hovada, která vám jasně ukážou, že buď máte přidat, nebo uhnout. Jet stokilometrovou rychlostí po novém štěrku vás sice zbaví dorážejících řidičů kamiónů, ale spolehlivě si omlátíte podvozek auta a lak na karosérii. Řešením je jet „drze defenzivně“: nenechat se vyšachovat z cesty, ale ani si nerozmlátit auto.
Další ruské mýto vás čeká při vjezdu do Petrohradu, je přímo na dálnici a osobní auta zaplatí 30 RUB (cca 18,50 Kč). Platit lze platebními kartami MasterCard a Visa, včetně jejich elektronických variant (ale ne Maestro).
Upozornění na blížící se mýtnici.
Mýtná brána v Petrohradu.
Mýto lze snadno platit platebními kartami.
Mýto v Norsku
Při cestě do Norska počítejte s mýtem na norských dálnicích. Můžete jej zaplatit přímo na místě, ale zvláště v letních měsísích počítejte s frontou u mýtnice s „panáčkem“ signalizujícím lidskou obsluhu. Praktičtější a Nory doporučovanou variantou je online registrace pro platbu mýta. Tu provedete přímo na webu společnosti Vegfinans, která se o výběr mýta stará. Je to velmi jednoduché. Své auto zaregistrujete do systému Auto PASS, k registraci budete potřebovat registrační značku auta, vaše údaje (jméno, adresu) a platební kartu MasterCard nebo Visa s povolenými platbami na internet. Během registrace se provede autorizace na 1 NOK (cca 3,30 Kč) pro ověření, že karta není blokovaná. To je vše. Jakmile vyrazíte do Norska a budete se blížit k mýtné bráně, volte si bránu s volným průjezdem s nápisem „Auto PASS“ a pomalou jízdou ji projeďte. Až snímač zaregistruje vaši registrační značku, rozsvítí se světlo na znamení, že systém o vás ví. V tom okamžiku se vám z platební karty strhne depozit 300 NOK (cca 986,20 Kč), o čemž jste informováni e-mailem od norské společnosti. Následně můžete libovolně používat norské dálnice a čerpá se z tohoto depozitu. Pokud dojde, strhne se dalších 300 NOK a pořád dokola. Jakmile Norsko opustíte, systém vám po 2 měsících na kartu automaticky vrátí nespotřebované peníze. Mimochodem, norské dálnice jsou večer osvětlené.
Hraniční zóna Torsbyvegen (N) – Torsby (S)
Automaticky zaslaný e-mail po projetí mýtnicí.
Mýto v Dánsku
V Dánsku vás čekají jen mýta za dálniční mosty přes moře. Pokud pojedete pozemní cestou do/z Německa do/ze Švédska, po cestě vás potkají dva takto zpoplatněné mosty. Směrem ze Švédska do Dánska je placený Öresundský most dlouhý 8 km. Při výjezdu ze švédského Malmö vás dopravní značení bude včas upozorňovat, ať odbočíte na švédské území, pokud nechcete pokračovat do Kodaně přes placený most. Za průjezd prvním mostem jsem zaplatil 276 DKK (cca 962,87 Kč).
Po půldruhé hodině následoval Storebaeltský most v ceně 188 DKK (cca 655,87), celkem průjezd Dánskem jedním směrem vyšel na cca 1618,74 Kč. Do dnešního dne jsem ale nerozklíčoval, proč jsem za průjezd prvním mostem zaplatil 276 DKK, když na displeji monitoru automatu byla jasná cena 235 DKK. A podobně se rozcházejí ceny zaúčtované za průjezd druhým mostem. Buď jsem něco opomenul, anebo došlo k chybě. Oficiální ceny na webu jsou ale dokonce vyšší.
Alternativně můžete cestou do a ze skandinávských zemí použít trajekty, ale to autor článku neměl v úmyslu.
Příjezd k mýtné bráně na Öresundském mostě
Mýto na Öresundském mostě
Platební automat na Öresundském mostě
Öresundský most
Postřehy z cesty
Návod na obsluhu LPG v Norsku a Švédsku často bývá v i polštině.
První setkání s Nory bylo na silnici asi 10 km za švédskou hranicí. Za mnou blikající Ford Mondeo nenaznačoval, ať mu uhnu z cesty. Po předjetí přestal blikat a z okna se vyklonil červený kužel. Byla to celní kontrola a bylo velmi náročné vysvětlit Norům, proč jedu do Osla z Česka přes Rusko pozemní cestou a ne trajektem. Tento příběh trvající 4 hodiny, na jehož konci jsem měl Nory zcela uklizené a vyčištěné auto, vydá na samostatný článek.
Když je ve Skandinávii rychlost omezena např. na 80 Km/hod., jsou k tomu minimálně dva důvody. První má parohy a jmenuje se los, ten druhý sob. S prvním jsem se potkal už v Polsku v místě, kde bylo 90 km/hod. a všichni jezdí okolo 120 km/hod. Stál přímo vedle cesty a klidně se pásl ve 22:30 hod. ve tmě. Viděl jsem ho 2 vteřiny předem, čistě teoreticky už bych před nárazem nemohl nic dělat.
Ve Skandinávii jsou radary. Hodně radarů. Třeba ty švédské (vpravo) se designově moc povedly, ale hlavně všechny funguji. Finové jsou těžcí kliďasi, klidně se povlečou za traktorem šnečí rychlostí, přestože v prostisměru nic nejede (ale je tam dvojitá čára). Pokud někdo ve Finsku předjíždí, většinou má ruskou, českou nebo polskou značku. Švédové jezdí jen trošku svižněji a Norové jsou o trošku rychlejší, než Švédové. Obecně se ale ve Skandinávii nikam nespěchá.
Vodorovné dopravní značky jsou v Rusku pouze orientační a ukazují, kolik vozidel se může vměstnat na celou šířku silnice.
Od Petrohradu po Oslo se během tzv. bílých nocí výborně řídí, všude je dostatečné světlo. Vlevo vidíte půlnoc na severu Švédska u města Piteå, vpravo je hodina před půlnocí v Oslu.
ČLÁNKY DO MAILU