Renty za v práci poškozené zdraví se od 1. ledna 2020 znovu zvyšují

Zákoník práce, který upravuje vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, obsahuje i úpravu povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Majetková újma, která vám jako zaměstnanci vzniká následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, spočívá mimo jiné ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Se zdravotním handicapem zpravidla nejste schopni si vydělávat tolik co před vznikem škody, nebo si nemůžete vydělávat vůbec. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že vaše pracovní schopnost byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo jste ji pozbyli zcela.

Účelem náhrady (renty) za tuto ztrátu je proto poskytnout vám přiměřené odškodnění, protože nejste schopni kvůli následkům pracovního úrazu dosahovat takového výdělku, jaký jste měli před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, respektive při uznání invalidity, je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi vaším výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. A tuto škodu vám musí zaměstnavatel nahradit, respektive vám ji nahrazuje pojišťovna, protože pro tyto účely existuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

Dlouhodobé a dočasné plnění – náhrada během a po skončení pracovní neschopnosti

Jakkoliv příslušné dlouhodobé odškodnění v podobě pravidelné renty zákoník práce nazývá náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, v praxi nemusí vzniku nároku na rentu pracovní neschopnost nutně předcházet, neboť ne vždy to zdravotní stav poškozeného vyžaduje. Nicméně takto nazvané dlouhodobé plnění se terminologicky odlišuje od dočasného dorovnání výdělku v podobě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Dočasná náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vám přísluší ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy (kterou vyplácí zaměstnavatel po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti) a plnou výší nemocenského, které vyplácí stát od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti.

Naopak náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je dlouhodobou rentou. Přísluší vám nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovršíte 65 let věku. Zemřete-li v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pak má zaměstnavatel povinnost hradit pozůstalým náhradu nákladů na výživu pozůstalých. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)

Nesehnali jste nové vhodné zaměstnání a skončili na pracovním úřadě

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vám přísluší, i když jste vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy v případě, že jste nenalezli po škodné události pracovní uplatnění. Což je případ poškozených, kterým byl v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přiznán invalidní důchod prvního nebo druhého stupně, nebo jim invalidní důchod nebyl vůbec přiznán, neboť dle zákona o zaměstnanosti uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou je invalidní ve třetím stupni, s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se dle zákoníku práce v takovém případě, je-li poškozený zaměstnanec veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, považuje výdělek ve výši minimální mzdy. A to ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (nikoliv ve výši aktuální, průběžně valorizované minimální mzdy, takže se náhrada v souvislosti s navýšením minimální mzdy nesnižuje). Pobíral-li ovšem zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada podle zákoníku práce v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru, popřípadě jiného pracovněprávního vztahu. 

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náleží ve výši uvedené v zákoníku práce, tedy po odečtení výdělku dosahovaného v novém zaměstnání po úrazu, a nikoliv s odečtením (jen) minimální mzdy. (Což by bylo pro zaměstnance zásadně výhodnější, protože minimální mzdu pobírají jen nejhůře odměňované profese a nikde není řečeno, že i zdravotně poškozený zaměstnanec musí nutně skončit v nejhůře odměňované profesi. Obvykle, pokud najde pracovní uplatnění, skončí jen v hůře odměňované profesi.)

Náhrada za ztrátu na výdělku náleží poškozenému zaměstnanci také tehdy, jestliže mu nárok na tuto náhradu vznikl, avšak z různých důvodů náhradu nepobíral, protože si o ni třeba nepožádal, ač mohl. A posléze se stal uchazečem o zaměstnání, jak vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 8. 2018.

Nárok vdov nebo vdovců a sirotků

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku. Pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Valorizace na sebe navazují

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Proto je nutno původní výdělek valorizovat.

Aby nedošlo k neodůvodněnému rozdílu mezi poškozenými a ostatními zaměstnanci nebo důchodci ve výši pobíraných částek, obsahuje zákoník práce zmocnění pro vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením vlády podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnanci po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemoci z povolání. To se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Právní úprava tedy zajišťuje poškozeným zaměstnancům, resp. pozůstalým po nich aktualizaci, resp. valorizaci jejich průměrného výdělku před vznikem škody s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR. Obdobná valorizační úprava se provádí i pro vojáky a policisty (příslušníky bezpečnostních sborů) postižené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Vláda tedy provádí valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně.

Přepočítává se původní průměrný výdělek, ne samotná renta

Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se nově při aktuální valorizaci od 1. ledna 2020 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 5,2 % a k tomu se přidá ještě 151 Kč. Zdůrazněme pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada. Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních-navazujících.

Kdo a od kdy má a kdo nemá na valorizaci nárok

Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2019, a to o 3,4 % Kč. Poživatelům rent nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2018, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci, resp. pozůstalí si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2020, a to o zmíněných 5,2 % + 151 Kč. Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikl-li (vznikne-li) nárok na náhradu po 31. prosinci 2019, takových náhrad se bude týkat až valorizace příští, která bude zřejmě k 1. lednu 2021.

Většina lidí nemusí o nic žádat

Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění. (Valorizace se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ust. § 195 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinné před 1. červnem 1994.)