"ČEZ patří mezi společnosti, které stabilně drží dividendovou politiku." . . . . . . . . . .
Od roku 2011 už závod ČEZ 3x snížil dividendy a v budoucích létech bude ještě snižovat. Dividendová politika není stabilní. Je to lumpárna. Od 2008 do 2015 akcie ČEZ 7 let klesala, roku 2017 rostla. Nyní je logický další pokles kurzu díky dalšímu snižování zisku a dalšímu snižování dividend. Vedoucí páni závodu si neuvědomují, že musí sloužit majitelům, to je akcionářům a zhodnocovat jejich peníze. Vedoucí páni závodu se snaží jen dostat miliony korun na vlastní konta. . . . . . . . . . .
"Jedna společnost je kvalitnější než druhá. Musíte se na data podívat komplexně. Například vývoj grafu ceny akcií vám poví více." . . . . . . . . . .
Graf akcie je to poslední, co sledovat. Člověk se musí poučit o historii firmy na Wikipedia. A pak vyhledat na finančních webstránkách (nebo na firemní stránce) růst tržby, zisku a dividend posledních 10-15 let, kontrolovat, zda není cizí kapitál 3x vyšší než vlastní kapitál, zda se očekává růst zisku i budoucích 5 let. Pak sledujeme, zda je akcie levná s poměry P/E, P/B, P/S a jaký je výnos dividendy. Když ty všechny údaje nenajdeme pro české firmy, koupíme raději akcie z indexu DAX, Eurostoxx50, Stoxx50 a Dow Jones.
"Musíte se na data podívat komplexně."
Když se ovšem podíváte komplexně, tak zjistíte, že v Čechách se na burze obchoduje několik málo firem stále dokola, firem, které se tam dostaly ještě v dobách kupónové privatizace. IPO je zvláštnost, o které se mluví xx let jako o velké události a taky že firma třeba občas své akcie stáhne, tím se stane, že podíl drobných akcionářů klesne, firma akcie zruší a akcionáři utřou. Kvůli děravým zákonům v tomto státě je investice na burze pro drobného akcionáře setsakra riziková. Divoká 90. léta udělaly svoje s důvěrou v trhy i akcie. Dneska do akcií v Čechách investuje jen šílenec, který neví co s prachama (a investování propaguje bankéř, který potřebuje hejla, kterého by oškubal na poplatkách).
Rozumný člověk nakoupí akcie firem z USA a západní Evropy, kde lze najít známé, velké a stabilní firmy. Některé jsou známy jako dividendoví aristokraté. Vyplácejí dividendy i přes 20+ více let v kuse a také je neustále zvyšují. Narozdíl od bolševického, polostátního ČEZu, který je naopak stále snižuje.
Zajímavé bylo sledovat chování tehdejších fondů Pioneer (americká matka, pobočka v Čechách). Protože americké fondy se propadly o cca 70 %, dostala česká pobočka příkaz prodat americkým fondům kvalitní české akcie a nakoupit největší americké propadáky. V důsledku toho se Amíci capili, jak jejich fondy vydělávají, ale čeští hejlové, co jim sedli na lep, prodělali cca 75 % hodnoty fondu. Když se to provalilo a Češi to začali kritzovat, prodali Amíci fondy v tichosti italské UNI Credite a stáhli se z trhu. Když se na tu lumpárnu tak trochu zapomnělo, máme tu fondy Pioneer s velkou slávou zpátky, opět jako super, IN a dobře vydělávající. Po podobné zkušenosti jim prachy svěří leda masochista. A po této zkušenosti mi bylo jasné, že investicedo akcií NIKDY!. Když už ty prachy vydělám, tak rozházet a utratit je dovedu taky, na to žádné poraděnky nepotřebuju.
Jo, a dodatek: protože tyto fondy prodávalo hlavně OVB, svezla se ostuda i po nich.
A pokud budeme sledovat americký trh, tak u nich je to tak, že firma, u které pracují, jim odkládá peníze na budoucí důchody u svého firemního fondu. Z něho taky investuje svůj rozvoj a de facto si půjčuje z důchodů svých budoucích penzistů. Občas se ale taky najde vychcánek, který ty prachy prošustruje a pak budoucí důchodci utřou hubu. Tyto důchodové fondy ale mají pouze velké firmy. Pro ostatní lidi platí, že co si nenašetří za produktivního věku, to nemají. Takže Ameriku bych si jako vzor nebrala.