Hlavní navigace

Přizpůsobivý jako Rotschild. Příběhy bank, které se ocitly ve víru politických událostí

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Banky a bankéři ovlivňují svými rozhodnutími ekonomiku každého státu a tím rovněž vykonávají jistý vliv na politiku. Některé politické události ovšem „semelou“ nebo ovlivní i banky a jejich činnost. S několika takovými případy vás v tomto článku seznámím.

Doba čtení: 4 minuty

Bank of England a její „Bankovní garda“

Po dobu téměř dvou set let byla Bank of England každou noc ochraňována takzvanou „Bankovní gardou“ neboli „Bankovními dobrovolníky“. Tato vojenská jednotka se stala známou také pod jménem Bank Piquet. Vyzbrojena byla armádními oddíly a jejími členy se příležitostně stali i příslušníci dělostřeleckých jednotek, královských námořníků nebo (při jediné příležitosti v červenci 1891) také bankovní dobrovolníci.

Vznik této gardy byl vyvolán takzvanými Gordovými nepokoji z června 1780. Jednalo se v podstatě o protestantskou „agitaci“ proti zákonu z roku 1778, jímž byla „odstraněna část takzvané občanské nezpůsobilosti“ britských občanů římsko-katolického vyznání. 

Čtyři dny těchto nepokojů vyvrcholily v noci 6. června 1780, kdy dokonce hrozil útok chátry na budovu Bank of England. Její ochrana byla v tomto období velmi slabá – tvořila ji totiž pouhá malá hrstka hlídačů, kteří byli vyzbrojeni píkami a několika mušketami. Na základě žádosti starosty Londýna bylo celkem 534 jízdních i pěších gardistů převeleno k ochraně Bank of England. 

Dne 7. června v noci lůza opravdu podnikla dva útoky na budovy banky, útočníci však byli odraženi účinnou střelbou gardistů. Z útočících pobudů jich bylo deset zastřeleno a mnoho z nich bylo zraněno.

Další útoky na centrální banku se naštěstí již neuskutečnily, nicméně britská vláda rozhodla o vytvoření stálé gardy k noční ochraně Bank of England. Až do roku 1900 gardu tvořilo 34 mužů – v tomto roce byl jejich počet snížen na 25 mužů. V roce 1921, během takzvaných irských nepokojů, byl počet členů „bankovní gardy“ krátce zvýšen na 28 s tím, že svoje strážní povinnosti vykonávali rovněž v průběhu dne.

Další snížení početního stavu gardy se uskutečnilo v roce 1948 (na 15 mužů) a v roce 1963 (na pouhých 12 mužů). Posledním dnem, kdy garda vykonávala svoji strážní službu, byl 31. červenec 1973 – od té doby spočívá ochrana Bank of England v rukách policie londýnské City a současně také v rukách vlastní bankovní bezpečnostní služby.

Centrální banky Rumunska a Belgie v průběhu světových válek

V letech 1916 a 1917 přesunula centrální banka Rumunska celkem 94 tun svého měnového zlata, mnoho šperků a uměleckých děl a rovněž i důležité úřední dokumenty do Moskvy, aby zajistila jejich ochranu – hrozilo totiž obsazení Rumunského království nepřítelem. 

Ne všechno z tohoto majetku se ovšem po 1. světové válce vrátilo zpět jeho majiteli, tedy centrální bance Rumunska. V Rusku totiž vypukla socialistická revoluce (tzv. „Velká říjnová“).

Analogicky jako centrální banka Rumunska postupovala rovněž centrální banka Belgického království. V průběhu 1. světové války byly měnové rezervy centrální banky Belgie převezeny do Londýna, stejně jako tiskové desky belgických bankovek.

Také nedlouho před vypuknutím 2. světové války převezli Belgičané dvě třetiny svých zlatých rezerv do Londýna, jejich zbylá jedna třetina byla transportována do Paříže.

Znárodnění banky Rotschild Freres francouzské větve Rotschildů

V roce 1981 byl prezidentem Francouzské republiky zvolen Francois Mitterand, který slíbil vyvést Francii z hospodářské krize pomocí socialistického programu. Do jednoho roku od svého nástupu do funkce proto znárodnil veškerý francouzský soukromý bankovní sektor, tedy také banku De Rotschild Freres se sídlem v pařížské ulici Rue Laffitte. Rotschildové za svůj finanční ústav obdrželi pouhých sto milionů franků odškodnění. Jejich banka byla novým majitelem (tedy státem) přejmenována na Européenne de Banque.

Tato nepřátelská akce se Rotschildů samozřejmě osobně velmi nepříjemně dotkla. Pro pokračování svojí hospodářské činnosti proto začali ještě více využívat svoji holdingovou společnost Paris-Orléans. Původně se jednalo o železniční společnost či železniční síť, společnost ovšem v této době zahrnovala celou řadu společností, činných v různých oborech ekonomiky, a to od rafinerie nafty po chladírenství. Část původního personálu přešla do nového podniku a také mnozí „staří“ klienti zůstali Rotschildům věrní.

Za pár měsíců po znárodnění svojí původní banky tak Rotschildové mohli požádat o založení (tedy o udělení bankovní licence) nové banky, což se ovšem setkalo s rozhodným odporem „příslušných míst“. Řada znárodněných bank (včetně Européenne de Banque) měla totiž vážné ekonomické potíže, takže si francouzská vláda potřebovala „zachovat tvář“. Rotschildové se rovněž chtěli vrátit k původnímu jménu banky, což jim bylo rozhodně zamítnuto. Teprve v červenci 1984 (po dvou letech urputných jednání) mohli otevřít novou banku – P.O. (Paris-Orléans) Banque.

„Zakázané jméno“ Rotschildů se sice přímo neobjevilo ani na dopisních papírech „nové“ banky, ani nikde jinde v souvislosti s ní, ale znak pařížské větve rodiny (5 šípů, které míří nahoru – u londýnské větve Rotschildů mířily šípy dolů) byl dále využíván v prospektech této banky společně s připomenutím dlouhé historie pařížské banky Rotschildů, která se táhne již od roku 1817. 

Tato situace potvrzuje klíč k úspěchům rodiny Rotschildů, tedy schopnost přizpůsobit se každé situaci věcně a s předvídavostí.

Galerie: Banky v Česku vydávají karty už 30 let. Vybrali jsme spolu s nimi ty nejoriginálnější

Našli jste v článku chybu?