Dobrý večer, zdravím všechny. Pracovala jsem na směny, soboty, neděle, svátky, 12.-ti hodinové směny. Volna jsme měli málo. Byla jsem unavená, frustrovaná. Co je to za život. Finanční poradce mi navrhl možnost předdůchodu. Pomohl mi vše vyřídit. V práci jsem dala výpověď a od března 2018 jsem v předůchodu. Jsem spokojená ani nevíte jak. Starám se jen o domácnost a svoje koníčky. Manžel mě v tom jenom podpořil. Nechtěl být doma pořád sám, když jsem měla odpolední směny.
Paní Jani,zdravím. Jsem na předdůchodu od října 2018 a chválím si. Tady jde o zdraví. Rodina mne též podpořila, dřinu jsem za každého počasí užila dost, máme krásná vnoučata...teď mám na ně čas. Prostě, užívám si to a nelituji. Přivydělám občas, už je to o tom, že někdy jdu pomoct, jen když chci a mám chuť. Mějte se.
Blanž59: "Přivydělám občas, už je to o tom, že někdy jdu pomoct, jen když chci a mám chuť. " V tom je obsaženo hodně.
V devadesátých letech, na počátku divoké éry podnikání, jsem spolupracoval s opravdu mimořádně aktivním a úspěšným pánem v důchodu, který měl elánu jako třicátník. Přitom před ochodem do důchodu byl věčně nemocný a "jak lemra", a sotva to do toho důchodu s pošramoceným zdravím doklepal.
Když jsme se o tom bavili, tak jeho (moudrý) názor byl, že člověka od určitého věku neničí ani tak práce, jako spíš "povinnost vždy a za všech okolností stačit všem okolo, i když by si nutně potřeboval odpočinout a zvolnit". A to jako důchodce (tehdy cca dvaašedesátiletý) a "podnikající pro zábavu a přivýdělek" bez problémů mohl.