Povinnosti zaměstnanců a ochrana jejich práv

30. 7. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Ilustrační obrázek
Autor: Depositphotos – gunnar3000
Ilustrační obrázek
Ačkoliv se mnohým kritikům platného Zákoníku práce zdá, že moc „fandí“ zaměstnancům, najde se v něm celá řada ustanovení, která mohou být velmi mrštným bičem na zaměstnance, kteří si mnohdy pletou zaměstnání s místem, kde si mohou dělat co chtějí.

Většina zaměstnanců ví, že podle zákona musí pracovat podle svých sil, plnit pokyny nadřízených a využívat pracovní dobu a výrobní prostředky, včetně počítačů a telefonů, výhradně k plnění pracovních úkolů. Jenže většina z nich také ví, že skutečnost je mnohdy jiná. Může vypadat i tak, že si zaměstnanec po příchodu do práce nejprve „projede“ všechny zpravodajské a jiné servery, vyřídí si elektronickou poštu, obstará objednávky soukromých aktivit a příjemnou hudbu do přehrávače a k tomu si zatelefonuje známým. Teprve pak se vrhne do práce. Zaměstnavatel by se přitom při důsledném využití Zákoníku práce mohl s takovým zaměstnancem rychle rozloučit.

Pokud totiž zaměstnavatel takové „aktivity“ zaměstnanci písemně vytkne a upozorní ho na možnost následné výpovědi, nebo mu ji přímo dá pro řádně zdůvodněné závažné porušení pracovních povinností, nepomůže zaměstnanci patrně ani nejlepší právník.

Sledování zaměstnance není vždy zákonné

Na druhé straně ale stejný zákon stanoví, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách. Zaměstnavatel tedy nesmí podrobovat zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.

Existují ale i výjimky. Platí pro některá specializovaná pracoviště. Zaměstnavatel pak musí přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Jde například o instalování kamer na pracovišti a záznamových zařízení telefonů a počítačových systémů.

Pozor na nepatřičné otázky

Vstup do soukromí zaměstnance je ale přesně vymezený zákonem. Až na zvláštní druhy povolání – stanovené právním předpisem – nesmí zaměstnavatel vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a s pracovněprávním vztahem.

Školení pro účetní - podzimní novinky

Nesmí se tedy ptát na těhotenství, rodinné a majetkové poměry, sexuální orientaci, původ, členství v odborové organizaci a politických stranách nebo hnutích, příslušnost k církvi nebo náboženské společnosti ani na trestněprávní bezúhonnost. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob. To však neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis

Pozn. redakce: opravené znění

Měl by mít zaměstnavatel právo na sledování zaměstnanců kamerou?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).