Největší problém našich zákonů=soudů je ten, že se vinu snaží prokázat konkrétní osobě ať se děje co se děje.
Na jednu stranu požaduje až hnidopišské předvídání a činění preventivních opatření a na druhou stranu svazuje lidi mnohými zákony a nemožností preventivně konat.
Pokud dojde na na lámání chleba, požaduje po lidech pregnantní zhodnocení situace během vteřin, adekvátní reakci a pokud to náhodou nevyjde, snaží se soud za každou cenu najít provinění a trestat.
Opravdu tohle chceme?
Viz. rozebraný případ. Pokud jsou lidé s psych. nemocí nebezpeční, násilně je oddělme od lidí, aby neškodili. Chce stát tyto lidi začlenit do společnosti? tak musí spravedlivě nést i odpovědnost za tyto narušené a nepřenášet absurdní zodpovědnost na lidi.
Otázka je, zda jsou tito lidí do společnosti začlenitelní. Pokud matka dlouhodobě upozorňovala na fakt, že psychicky nemocný je nezvladatelný, nedodržuje léčebný režim a chlastá, pak by to mělo být řešeno jinou cestou, než "pomoz si sám". V této situaci si matka nepomůže a péče o postiženého je nad její síly.
Na druhou stranu by měla být soudná a pokud ví, že má doma psychicky postiženou nezvladatelnou osobu, tak si nevezmu na hlídání dvě malé děti.
Obecně máte pravdu, ale zrovna v tomhle případě mi rozsudek přijde adekvátní. V tomhle případě nešlo o žádné extrémní požadavky na předvídání, ale o riziko, kterého si dotyčná byla evidentně moc dobře vědoma, ale nedbala ho. Že navíc zřejmě nedodržela dohodu s rodiči hlídaných dětí je už jen třešnička na dortu.
Článek trpí ptákovinami - např. nesmysly o podstatě schizofrenie "jakožto nemoci, která se projevuje impulsivním a náhlým jednáním bez příčiny", a dalšími hloupostmi.
Nicméně v tomto případě je rozsudek IMHO naprosto v pořádku. Já kdybych měl předat dítě rodině, kde se vyskytuje člověk s diagnózou "hebefrenní schizofrenie", tedy dezorganizovaná schizofrenie - což je jen malinká část schizofreniků - už bych zpozorněl. Který navíc prokazuje soustavně svou agresivitu, zneužívá alkohol a neléčí se (což je u hebefrenní schizofrenie spíše pravidlem), tak bych na nic víc nečekal a dítě tam nedával.
Nicméně já to vím jako vystudovaný psycholog. Běžný člověk to vědět nemůže. Ví to ovšem matka syna, a selhali zde odborníci.
Ačkoli takových hloupostí o psychických chorobách, jako je v článku, se najde málokde jinde - ten článek je totálně mimo v tomto směru, se závěrem soudu v tomto případě lze jen souhlasit.
Sorry, jako, jak říká pan Andrej Babiš. Já nejsem lékař, já zde prezentuji postoj, názory, stanoviska, rozhodnutí, judikaturu soudů, tedy právníků, a jestli dostatečně nebyli slyšeni právě lékaři, psychiatři, tak to prosím vytýkejte soudcům posuzujícím případ a hlavně právním zástupcům, asi hlavně advokátovi žalované, ne mně, já jsem pouhý zprostředkovatel, jakýsi právní informátor, nikoliv účastník řízení nebo jeho právní zástupce, natož lékař. Já jen informuji preventivně o tom, jak postupují soudy, pokud jde o náhradu škody, peníze (Měšec.cz je přece hlavně o penězích...), nevidím důvod zde odborně, byť by to jistě bylo zajímavé (Ale kdo by to četl?) informovat o duševních chorobách, na to jsou jistě jiné servery. Hezký večer.
Dobře, děkuji za reakci. Jestli nechápete, že článek na internetu má omezený rozsah, musí mít omezenou míru odbornosti, aby byl přístupný, a nechápete, oč jde při popularizaci práva, jak já říkám preventivních právních informacích, tak znovu říkám: SORRY, JAKO. (Andrej Babiš) Mimochodem, redakce jsou novináři, bez právního vzdělání, občas mne změna titulků jako právníka děsí a musím žádat změnu (Pane šéfredaktore, prosím promiň, ale Ty víš, že je to pravda a není na tom nic špatného, novinář vidí problém jinak než právník a nejspíš ho vidí mnohem přístupněji než právník, takže je to v pořádku.), nicméně tentokrát se výsledný titulek od mého návrhu liší minimálně, redakce ho udělala vcelku dobře, takže za ním stojím, nadto, a to se budete divit - podívejte se do NOZ, on zase až tak moc v rozporu s právní úpravou není, zjednodušeně (uvědomujete si, že titulek je vždy zjednodušením) podstatu aktuální právní úpravy vystihuje.
Takže paní měla prvnímu psychiatrovi syna nechat, ať se o něj postará? Taky dobrý řešení problémů.
On se místní stát stává vůbec nebezpečným. Předpisů mraky, ale když dojde na řešení konkrétní situace, tak se člověk dozví, že existují 2 řešení a teprve až po kolečku judikatury bude za několik let jasné, jestli se trefil správně, nebo jestli bude de facto zlikvidován.
soud sice míní, že ... v okamžiku předání, již neměli možnost na nastalou situaci adekvátně reagovat a zařídit si hlídání dětí jinak .... já si s tím ovšem dovolím hluboce nesouhlasit. v nastalé situaci neměli vůbec svoje děti nechávat s psychatricky narušenou agresívní osobou, ale měli prostě udělat úplně cokoliv jiného, než nad tím mávnout rukou, a děti tam stejně nechat. zaplatili za svou lehkomyslnost strašlivou cenu - ale nechat všechnu vinu na potroubilé tetě, která nedokázala dohlédnout všech zákoutí mysli svého syna, u kterého, lze předpokládat, takové úrovně násilí předtím nebylo dosaženo, a bylo přiléhavé očekávat že ve 42 letech už nic nepříbude - to je poněkud nefér.
já jako rodič, kdybych přivedl děti do školky, kde je právě povodeň a stoupá voda - nebo na tábor, kde namísto objednaných koní se prochází živý medvěd - asi bych tam své děti tak bezstarostně nenechal, což teprve by byla ta adekvátní reakce. nevím, co tak strašně důležitého měli rodiče dětí na práci, že prostě nutně museli ty děti odložit právě teď a tady, a vznikl v nich dojem že "neměli jinou možnost". jsem si ovšem jist, že po této zkušenosti změnili na naléhavost oné činnosti názor.
nebo snad všechny ty cedule v provozovnách a na různých atrakcích, kde je napsáno, že rodiče zodpovídají za své děti - lze rozhodnutím soudu ex-post zrušit? to by byl až nebezpečný precedens.
Při zobecnění rozhodnutí soudu, podle kterého se na matku nebezpečného syna klade povinnost více předvídat než na matky zdravých dětí, by soudy měly trestat řidiče i za jimi nezaviněné nehody. Řídí auto, to je nebezpečné (podobně jako nemocný nebezpený syn), musí tedy předvídat, že se něco může stát, a pokud se něco stane, jsou za to odpovědni, podobně jako ta matka nebezpečného syna. I kdyby jezdili jinak bez nehod.
Zapomínáte na to, že lékaři syna shledali způsobilým žít v domácnosti matky. To znamená, že osoba, které je nemocný syn svěřen, ho těžko může zavřít doma, a sebe s ním, ale musí s ním žít i svůj život, nemluvě o tom, že s ním musí být na veřejnosti. To, co se stalo, se klidně mohlo stát v dopravním prostředku, na ulici, na dětském hřišti, je iluzí domnívat se, že by v takové zlé chvilce matce jistě někdo přispěchal na pomoc.
Lékaři podle mne rovněž nenesou vinu, určitý stupeň rizika máte vždy a všude a na uzavřeném oddělení by dnes mohla strávit svůj život velká řada lidí, kteří chodí mezi námi. Ale kdo by to financoval.
Bohužel soudy jsou dnes plné blběn, které se v prvé řadě snaží najít formální důvody pro to, aby nemusely nic řešit, pracovat a chraň bůh třeba i myslet, ale když už k tomu jsou donuceny, tak to zpravidla stojí za to!
Stejně jako Vy, ony sebevědomě tvrdí, že vědí, co ví či neví druhý, ač si vůbec nedovedou život s postiženým dítětem představit (dnešní děti jsou skoro všechny postiženy, a to velice těžce, jejich rodiče to však nejsou schopni zjistit a lékaři s tím nemohou nic dělat, společnost se léčí revolucemi, ne lékaři).
Co to blábolíte?
"Matka nejezdila bez nehod" - matka byla mnohokrát předtím cílem agrese svého syna. A ačkoli matka byla výrazně fyzicky silnější i chytřejší, než pětileté dítě, stejně byla bezmocná.
Stejně jako máte větší odpovědnost, pokud zvete návštěvy a hlídáte cizí děti v nebezpečném domě, kde hrozí každou chvíli spadnou střecha a někoho zabít. Zvláště pokud na vás občas kus střechy v domě spadl - a často vyhledáváte kvůli tomu lékařské ošetření.
Trest soudu zde byl naprosto a zcela na místě.