Hlavní navigace

Platíte, a přesto nemáte z dluhu nic splaceno. Jak je to možné? Proč hradíte jen úroky?

28. 9. 2021
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Dlouho splácíte a stále vám vykazují, že se dluh nezmenšil ani o korunu. Jak je to možné? Co se změnilo při započítávání dlužníkových splátek na jednotlivé části celkového dluhu?

Novela občanského zákoníku (zákon č. 192/2021 Sb.) změnila pravidla rozpočítávání splátek na jednotlivé části dluhu, resp. jinak řečeno změnila pravidla tzv. započítávání splátek u vnitřně strukturovaného dluhu.

Ustanovení § 1932 odst. 1 OZ je s účinností od 1. července 2021 doplněno a nově zní takto: „Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.“

Nově je tedy vyžadován souhlas věřitele, pokud se dlužník rozhodne plnit vnitřně strukturovaný dluh v jiném pořadí než tak, jak jej určuje § 1932 odst. 1 OZ. Tedy chce splácet v jiném pořadí, než dle zákona

  1. náklady pohledávky,
  2. úroky z prodlení,
  3. úroky a
  4. nakonec jistina, tedy samotný vlastní dluh.

Není tedy možné, aby dlužník jednostranně bez souhlasu věřitele určil, že se jeho splátka má započítat nejprve na jistinu a až následně na úroky, úroky z prodlení a další příslušenství pohledávky.

Odlišná je ovšem nově situace v případě, že je dlužníkem spotřebitel, ta je nově řešena v § 1932 odst. 2 OZ.

Nebyla náhodou dosavadní úprava splácení dluhů lepší?

Zastavme se však u § 1932 odst. 1 OZ. Jím provedenou úpravu považuji za dlouhodobý a stále, i přes změny, které přinesla novela, nevyřešený problém. A to nevolám po zvýšení ochrany dlužníků. Dluhy se totiž musejí splácet. Volám po vyrovnaném poměru mezi dlužníkem a věřitelem, aby poctivý věřitel dostal, co má dostat, včetně kompenzace za pozdní uspokojení dluhu, ale aby na druhé straně nebyl dlužník doslova ždímán, ba ekonomicky a sociálně likvidován.

Doposud zněl § 1932 odst. 1 a 2 takto:

(1) Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

(2) Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.

Vztah dlužníka a věřitele by měl být vyrovnaný, ostatně dlužník neznamená automaticky neplatič

Přestože chce zákonodárce chránit dlužníky, jde-li o vyrovnaný vztah mezi dlužníkem a věřitelem, je možné, že změny povedou v praxi naopak ke zhoršení pozice dlužníků.

Souhlasím s tím, aby byly primárně spláceny náklady (určené, vyčíslitelné nebo přiznané náklady na vymáhání či správu dluhu).

Ty totiž v praxi nebývají úročeny, pokud je soud při vymáhání pohledávky přiznává. Proto byla i do jisté míry logická sankce dle dosavadní právní úpravy, pokud náklady nechtěl splácet dlužník jako první, aby byly úročeny.

Dlužník se mohl rozhodnout sám, co bude primárně a co sekundárně či terciálně splácet, dlužník si tedy mohl určit pořadí splácení jednotlivých položek strukturovaného dluhu. Nyní je potřeba souhlasu věřitele a ten vůbec nemá důvod dlužníkovi vyhovět, nehledě na to, že může zůstat prostě nečinný, vůbec se nevyjádří, nevyjádří ani souhlas, ani nesouhlas. I tím komplikuje dlužníkovu situaci.

Odlišná úprava pro spotřebitelské dluhy

Nové znění § 1932 odst. 2 OZ zakotvuje zvláštní pořadí ve vztazích dlužníka jako spotřebitele, v případě, že je v prodlení s plněním dluhu nebo jeho jednotlivé splátky.

Dle tohoto ustanovení platí:

Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

Dlužník jako spotřebitel v prodlení s plněním dluhu tak plní nejprve na náklady spojené s vymáháním pohledávky, pak na jistinu, poté na úroky, a nakonec na úroky z prodlení.

Spotřebitelem je přitom každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 OZ).

Proč mají být dva režimy splácení dluhů?

To tedy znamená, že pokud někdo dluží jako obyčejná osoba nepodnikateli, platí pro určení na to, nač se započtou splátky, § 1932 odst. 1 OZ.

Naproti tomu ve vztahu podnikatele a spotřebitele se uplatní § 1932 odst. 2 OZ. Zdá se to jako maličkost, malý rozdíl, pár slovíček, ale když vše rozpočítáte, rozdíly mohou být obrovské.

Aniž bych volal po dluhové amnestii, domnívám se, že by mělo platit event. jen samostatně § 1932 odst. 2 OZ, a to obecně, všeobecně, pro splácení všech typů dluhů.

Neshledávám novou právní úpravu vyváženou a vůbec ji nepovažuji za řešení. Ba právě naopak. Dle mého názoru totiž přinese jenom komplikace. Výkladové i praktické. Zbytečně se rozdvojuje právní úprava. Úplně jinak vypadá započítávání splátek, když dlužíte třeba kamarádovi, a jinak, když dlužíte bance nebo úvěrové společnosti. Nadto je či bude pak všechno jinak, pokud bude dluh vymáhán soudně.

Exekuce bude mít svou vlastní úpravu

Totiž vesměs se v aktuálních článcích referuje jen o změně § 1932 OZ, ale zapomíná se na doplnění § 265a do občanského soudního řádu, které nabude účinnosti až od 1. 1. 2022.

Podle § 265a odst. 1 o. s. ř. výtěžek dosažený výkonem rozhodnutí (rozuměj: exekucí) k uspokojení pohledávky, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, se započte

  • nejprve na náklady soudu na výkon rozhodnutí,
  • pak na jistinu,
  • pak na úroky,
  • pak na úroky z prodlení
  • a nakonec na náklady oprávněného.

V § 265a odst. 2 o. s. ř. se pak dodává, že náklady výkonu rozhodnutí (podle odst. 1 § 265a) o. s. ř.) se rozumí i náklady exekuce podle zákona upravujícího exekuční řízení.

Pravidla jsou proto stejná, ať probíhá soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce vedená soudním exekutorem. Jenže pokaždé jde o vymáhací (exekuční) řízení a pravidla jsou jiná, než když se postupuje podle občanského zákoníku, je-li spláceno dobrovolně.

Nevidím důvodu, aby pravidla byla odlišná. Nemyslím si, že jde o projev nějakého sofistikovaného záměru, koncepce – legislativní proces, který jsem sledoval, byl v první polovině roku 2021 značně chaotický.

Ostatně i pravidla občanského zákoníku se uplatní i tehdy, kdy by mohlo dojít k exekuci, protože už soud rozhodl o povinnosti dlužníka splácet, ale věřitel je, resp. bude trpělivý a raději nechá dlužníka splácet sice ne úplně dobrovolně, ale stále mu ponechává prostor pro uspokojení své pohledávky a nevystavuje jej nucené exekuci.

Diskuse vítána

Mám za to, že nová pravidla se nepovedla. Nepomohla ani dlužníkům, ani věřitelům, jen bude, jak už to v naší legislativě bývá, ještě větší zmatek.

skoleni9_11

Uvažte, že se mnohdy dluhy splácejí dlouho. A každý ví, jaký je zmatek při účtování, vyčíslování dluhů, ještě než soud autoritativně ve sporu věřitele, kterému došla trpělivost a zažaloval dlužníka, určí, co, jak a kdy má být placeno. Vždyť i matematicky je snazší ne stále počítat úroky nebo úroky z prodlení, ale dopočítat je až po splacení jistiny dluhu.

Jak splácíte vy?

Berte tento článek samozřejmě jako informaci o změnách právní úpravy, ale též výzvu k diskusi. Uvítáme i vaše příběhy a příklady splácení dluhů, jakož i pochvalu nebo kritiku právní úpravy, jak staré, tak té nové. Ať se na to díváte jako dlužník, nebo jako věřitel.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).