Jistá dáma šla na procházku se psy na vodítku. Jednoho z nich pustila, ale když se k nim po silnici blížila motorka, pes z chodníku vběhl na vozovku. Paní se psa pokoušela zachytit, marně. Pes se připletl motorce pod kola a došlo ke střetu.
Motorkář ale také nebyl bez poskvrny. V obci, kde měl jet max. 50km rychlostí, se řítil devadesátkou a v okamžiku střetu jel rychlostí 75 km/h. Jenže následkem střetu se psem a pádu utrpěl těžkou újmu na zdraví s trvalými následky.
Soud prvního stupně žalobu motorkáře na zaplacení 1 067 412,50 Kč s příslušenstvím zamítl. Soud totiž dospěl k závěru, že pokud by řidič motocyklu neporušil právní předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích a dodržel by povolenou rychlost 50 km/hod., byl by schopen střetu zabránit, neboť by mohl zastavit na vzdálenost 4,6 m od zvířete. Soud vzal v úvahu i klidnou povahu psa a dovodil, že majitelka psa nemohla předvídat kolizi psa s dopravním prostředkem.
Příliš rychlá motorka
Zraněný a poškozený motorkář se tedy odvolal, jenže odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že mezi porušením povinné opatrnosti žalované a vznikem škody není příčinná souvislost, neboť žalovaná nemohla předvídat rozsah protiprávního jednání žalobce jako účastníka silničního provozu ve vztahu k účinku a jeho následku.
Poukázal i na to, že k dopravní nehodě došlo na přehledné komunikaci, že s motocyklem dodržujícím stanovenou rychlost by ke kolizi nemohlo dojít a že žalovaná hodlala psa opět uvázat, avšak nemohla předpokládat přiblížení motocyklu v tak krátkém čase.
Tak tedy žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním a věc se dostala k Nejvyššímu soudu ČR, a ten už měl zcela jiný názor.
Psa musíte zajistit
Nejvyšší soud ČR již uvedl v řadě svých předchozích rozhodnutí, že základní povinností vlastníka (případně toho, komu vlastník psa svěřil) je zajistit psa takovým způsobem, aby zabezpečil ochranu okolí, zejména ostatních osob. Forma prevenčního opatření směřujícího k zabránění možnosti způsobení škody není předepsána a záleží jen na něm. Jestliže se zdržuje se svým psem na veřejně přístupných místech, měl by tomu přizpůsobit výběr vhodných preventivních opatření či pomůcek.
Pokud neprovede potřebná opatření, kterými by minimalizoval možné škodlivé chování psa, lze konstatovat, že nezabezpečil ochranu ostatních osob, ačkoliv měl a mohl předpokládat, že vlivem konkrétních okolností může pes změnit své chování, a na možnost jeho nepřiměřeného a nebezpečného chování by měl být jeho majitel připraven. Jestliže se totiž rozhodl k chovu zvířete, je třeba, aby se seznámil se vším, co s tím souvisí, a obsah jeho prevenční povinnosti souvisí také s místem, kde se se zvířetem nachází.
Chovatel je povinen postarat se, aby předcházel možnému vzniku škod, jež je zvíře schopno ve svém okolí způsobit, a pokud není na takovou možnou situaci připraven tak, aby ji zvládl, porušuje svou prevenční povinnost už tím, že se pohybuje se zvířetem v místech, kde ke škodě na životě, zdraví a majetku jiných může dojít. Takovým místem je i veřejně přístupné prostranství poblíž městské komunikace.
Samotná rychlost jízdy žalobce nevyvolala jeho pád, nýbrž rozhodující příčinou pádu bylo chování psa, který z chodníku nečekaně vběhl do vozovky „pod kola“ motocyklu. Porušení prevenční povinnosti majitelky psa, který v tu dobu byl pod jejím dozorem, spočívá v tom, že umožnila volný pohyb svého psa na veřejně přístupném místě v bezprostřední blízkosti komunikace určené pro jízdu motorových vozidel, což je okolnost, bez níž by škoda způsobená na zdraví žalobce pádem na motorce nevznikla.
Mezi povinnosti vlastníka či chovatele samozřejmě patří též povinnost předejít možnému nebezpečí vběhnutí psa na vozovku, jež slouží účastníkům silničního provozu. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že hlavní a rozhodující příčinou vzniku škody žalobce byl způsob jeho jízdy, překračující maximální povolenou rychlost v obci.
Vzhledem k tomu, že již samotná přítomnost psa na komunikaci sloužící dopravě je protiprávní, základ odpovědnosti žalované dámy za porušení prevenční povinnosti chovatele je daný. Motorkář si pak škodu nese částečně sám pouze v rozsahu, v jakém se na vzniku škody či na zvětšení jejího rozsahu podílela jeho nepovolená rychlost jízdy motorkáře či další okolnosti na jeho straně.
Nejvyšší soud ČR proto svým rozsudkem spis. zn. 25 Cdo 1471/2014, ze dne 18. 2. 2015, zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání věci.
ČLÁNKY DO MAILU