Tyto vztahy ovšem mohou být poměrně úzké, o čemž vás chci přesvědčit v tomto článku.
Vezměme si například malíře. Víte, že malíř Paul Cézanne (1839–1906) byl synem bankéře?
Málokomu je pravděpodobně rovněž známo, že otec malíře Edgara Degase (1834–1917) byl také bankéřem, který se jmenoval Pierre August Hyacinte de Gas a v Paříži zastupoval finanční zájmy rodinného podniku, který v Neapoli založil Edgarův dědeček. Malíř Degas se celým vlastním jménem jmenoval Hilaire Germain Edgar de Gas.
Jeden z mých nejoblíbenějších malířů Paul Gauguin (1848–1903) v mládí pracoval jako úředník v kanceláři burzovního makléře Bertina a úspěšnými spekulacemi se mu podařilo vydělat značný majetek. Teprve když dne 1. ledna 1883 úpadkem společnosti Union Générale, způsobeným krachem na burze, přišel o celé svoje jmění, začal se naplno věnovat malířství. Ve „volných chvílích“ ovšem pokračoval ve finančních spekulacích, avšak vůbec se mu v nich tentokrát nedařilo. Výsledkem jeho obchodů se staly pouze vysoké dluhy, které se staly jedním z důvodů, proč se odstěhoval z Francie na Tahiti. Zde namaloval mnoho překrásných obrazů a světové malířství díky jeho neúspěšným spekulacím nebylo ochuzeno o jeden ze svých vrcholů.
Amadeo Modigliani (1884–1920) byl ve svých malířských sklonech podporován svoji matkou, vdovou po bankéři.
Svět divadla a svět financí mají někdy úzkou souvislost
Athénský státník, řečník a finančník Lýkurgos (žil v letech 390–324 př. n. l.) dal postavit kamenné Dionýsovo divadlo. Kromě toho nechal pořídit státní exempláře s kriticky zhodnoceným textem Aischylových, Eurypidových a Sofoklových tragédií, zbavených pozdějších úprav.
Ani věda nezůstává stranou zájmu finančního světa
Říká vám něco jméno George Smith (1840–1876)? Původně pracoval jako rytec bankovek v tiskárně cenin, později se z něj stal významný asyriolog. Do dějin vědy (a také do umění) se v roce 1872 výrazně zapsal tím, že v troskách starobylého města Ninive v Mezopotámii objevil hliněné tabulky s textem Eposu o Gilgamešovi. V tomto působivém básnickém díle si můžeme přečíst nejstarší popis „potopy světa“ (který je tedy starší než ten biblický).
Ani sport nezůstal v minulosti mimo zájem světa „velkých peněz“
V roce 1881 po daru athénského bankéře Syngra byl vypracován plán Olympijského muzea v řecké Olympii (otevřeno pak bylo v roce 1887).
Málo známá je také skutečnost, že na výstavbě Panathenajský stadion, který pochází z antických dob (konkrétně ze 4. století před naším letopočtem), se také podíleli antičtí bankéři. Kamenné lavice financoval finančník Lýkurgos – a o 500 let později je dal obnovit z pentelského mramoru boháč Herodes Attický. Pro první novodobé olympijské hry (které se konaly v roce 1896) nechal tento stadion znovu vybudovat alexandrijský Řek a významný finančník Jorgos Averof.
Významnými podporovateli umění a vědy jsou obchodní banky
Jako významný příklad „bankovního“ mecenášství v naší minulosti uvádím Českou spořitelnu. V roce 1872 z úvah, jako co nejlépe oslavit padesát let existence tohoto finančního ústavu, vznikl velkolepý plán na stavbu monumentální budovy, která by sloužila nejenom výtvarnému umění, ale také hudbě. Když potom byly v roce 1875 přijaty plány architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze, začalo se stavět. Budova byla dokončena v roce 1884 a nazvána Rudolfinum (na počest zemřelého syna císaře Františka Josefa I.). Stavba stála dva miliony zlatých a jako Dům umělců slouží dodnes svému účelu.
Jako příklad současného mecenášství umění mohu uvést Komerční banku, která je hlavním partnerem Národního divadla v Praze a také Zoologické zahrady v Praze-Tróji.
Takže světy financí, umění vědy a sportu nejsou tak neprodyšně uzavřené, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Latinské citáty o penězích
O velkém významu peněz pro život velmi dobře věděli již v antickém Řecku a v antickém Římě, jak o tom svědčí následující citáty.
Pecunia non ollet
(nebo zkráceně „non ollet“) neboli česky Peníze nepáchnou
. Toto úsloví bylo poprvé zaznamenáno ve Seutoniově životopisu římského císaře Vespasiana. Když mu totiž jednou jeho syn a nástupce Titus vytýkal, že zavedl daň z moči, kterou používali jircháři při své práci, dal mu Vespasianus přičichnout k prvnímu výnosu této daně, aby mu dokázal, že skutečně nepáchne. Smysl tohoto sousloví spočívá v tom, že nezáleží na tom, z jakého zdroje plynou finanční prostředky.
Neminem pecunia divitem facit
neboli v českém překladu Peníze nikoho nečiní bohatým
. Význam tohoto citátu podle mého osobního názoru spočívá v tom, že výhradně v penězích neleží pravé bohatství, ale že je nutné peníze také správně používat.
Sousloví nervus rerum
je možné do češtiny přeložit jako míra věcí
, resp. hybná síla
nebo hlavní věc
, čímž se obvykle rozumí peníze. Latinské znění tohoto sousloví je překladem řeckého citátu antického filosofa Bióna Ta chrémata neura tón pragmátón
, což v českém překladu znamená peníze jsou tětivou (resp. hybnou silou) věcí
.
V témže smyslu se můžete setkat také s latinskou větou Pecunia nervus belli
, tedy Peníze jsou hybnou silou války
. Z našich známých osobností se tímto citátem řídil Albrecht z Valdštejna, vojevůdce a také válečný podnikatel. Uvedená myšlenka samozřejmě neplatí pouze pro válku.
Domnívám se, že tyto myšlenky jsou velmi aktuální i v současnosti.
ČLÁNKY DO MAILU