Ať přemýšlím jak přemýšlím, zajímalo by mě co má z takového úvěru ručitel? Banka má jistotu krytí. Klient dobrou úrokovou míru. Ručitel tady ale podstupuje víceméně stejné riziko, jako kdyby dotyčnému půjčil sám. Jenom s měnším výnosem než s jakým by klientovi mohl půjčit přímo. Nebo mi něco uniká?
Tak to jsme dva. Já to tak taky pochopil. Leda by mu banka dala mírně lepší úrok z vkladu, nežli nabízí obyčejně.
Anebo, že pro vymáhání může použít služeb banky. /To znamená, že banka pošle dlužníku upomínku prostřednictvím jejich smluvní advokátní kanceláře s složenkou 10.000 Kč za tento úkon. Anebo rovnou exekutora se složenkou od soudu./ Tedy pokud ovšem banka neuplatní zástavu rovnou na vkladu, a dál už nic neřeší.
Ale klíč celé taškařice vychází asi z mě neznámém způsobu uvažování, že jako že když je to mimo banku, tak vlastně není třeba se příliš obtěžovat, nemám-li náladu, se splácením. Zkrátka něco z jiného vesmíru, kam neradno vstupovat.
No, celkem vzato, já bych se radši do takového kolečka s polodementy, či celodementy, vůbec radši nenechal zatáhnout. Z toho nemůže být nic dobrého. Pro nikoho.
No ručitel má alespoň jistotu určitého zhodnocení vkladu, a jak už bylo napsáno, při nesplácení úvěru se banka může pokusit jej vymáhat na dlužníkovi standardními cestami. Pokud neuspěje, má pak možnost sáhnout na vklad ručitele.
A pro ručitele je to přece jen o něco jistější cesta než půjčovat peníze přímo. Dlužník si může díky disciplinovanému splácení vybudovat kladnou úvěrovou historii. Pokud splácet nebude, v očích banky o ni přijde a bude v registru mít mínus. A to už by mohla být pro mnohé motivace splácet včas.