Hlavní navigace

Nový osobní bankrot: přístupný všem, pro některé ale na 7 let

20. 10. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Osobní bankrot by měl dostat nový kabát. Obléci ho budou moci téměř všichni, někteří si v něm ale pobudou déle než podle dnešních pravidel.

Ministerstvo spravedlnosti odeslalo do legislativního procesu dva návrhy, které se zabývají zadlužením. Jeden by měl omezit činnost podvodných oddlužovacích agentur a druhý má zpřístupnit institut osobního bankrotu více dlužníkům.

Osobní bankrot pro všechny, ale…

První novela insolvenčního zákona, která je nyní v připomínkovém řízení (účinnost se plánuje až na rok 2018), chce zpřístupnit osobní bankrot více dlužníkům.

Stručná pravidla osobního bankrotu

Osobní bankrot můžete vyhlásit, když už nejste schopni ze svého majetku uspokojit pohledávky vašich věřitelů. Podmínkou je, abyste měli stálý příjem a byli jste schopni uhradit alespoň 30 % pohledávek věřitelů.

Oddlužení probíhá buď jednorázovým prodejem majetku, nebo schválením splátkového kalendáře, dle kterého se zavazujete splácet ze svého příjmu věřitelům určenou částku po dobu 5 let a žijete jen z nezabavitelného minima. Pokud do té doby všechny závazky nesplatíte, můžete požádat soud o osvobození od zbytku dluhů, které by schválením přestaly být vymahatelné.

Soud vás pak další tři roky sleduje a během této doby může své rozhodnutí vzít zpět. To kdybyste jednali podvodně nebo zvýhodňovali některého z věřitelů. Po zrušení by po vás věřitelé mohli opět vymáhat své pohledávky v plném rozsahu.

Návrh tak počítá s tím, že by vstup do oddlužení nebyl podmíněn minimálním očekávaným uspokojením věřitelů ve výši 30 % pohledávek. Existuje velké množství lidí, kteří díky třicetiprocentní hranici na oddlužení nedosáhnou, a to i bez své viny. Poctiví dlužníci by přitom měli mít možnost své dluhy splatit. V žádném případě se ale nejedná o dluhovou amnestii, zdůraznil ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Osobní bankrot by mohli využít jen ti, kteří se v posledních třech letech nechovali nepoctivě a lehkovážně a nepořizovali si například dluhy, o nichž by věděli, že je nebudou moci splatit. Zároveň by do procesu oddlužení mohli vstoupit jen dlužníci, kteří jej v předchozích sedmi letech ještě neabsolvovali.

…bez majetku a možná i na delší dobu

Dlužníci, kteří by na sebe vyhlásili osobní bankrot podle nových pravidel, by se museli rozloučit se svým majetkem. Pro následný prodej by se zabavoval majetek s hodnotou nad 100 000 Kč. Nedotknutelné by bylo jen vlastní bydlení* a jeho běžné vybavení, dluhy by se splácely z příjmu, ze kterého by zbylo jenom nezabavitelné minimum. V současnosti se přitom v rámci procesu oddlužení dá prodeji majetku vyhnout, pokud soud schválí splátkový kalendář.

* Výjimku je situace, kdy obydlí dlužníka má hodnotu přesahující tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu (ve smyslu § 26 zákona č. 177/1995 Sb., o státní sociální podpoře).

Proces oddlužení by pak trval tři, pět nebo sedm let podle výše splacených dluhů. Pokud byste splatili polovinu svých dluhů, trvalo by vaše oddlužení tři roky. V případě splacení 30 % pohledávek vašich věřitelů by oddlužení trvalo, stejně jako dnes, pět let. V případě, že byste vrátili věřitelům méně než 30 % dluhů, trvalo by oddlužení sedm let. Podle Pelikána by toto nastavení mělo motivovat dlužníky vydělávat co nejvíce peněz, aby uhradili co nejvíce dluhů a zkrátili oddlužení.

Návrh počítá i s tím, že by bylo možné proces oddlužení až na rok přerušit nebo prodloužit splácení nejvýše o půl roku.

Zpráva o oddlužení

Novela by měla také posílit roli insolvenčního správce, který by na dlužníky dohlížel a každý rok sepisoval zprávu o tom, jak si při oddlužení vedou. V případě, že nebude dlužník podle zprávy insolvenčního správce spolupracovat, soud ho z celého procesu vyřadí a věřitelé budou moci vymáhat své dluhy v plné míře.

Oddlužení jen s posvěcením ministerstva

Druhá novela insolvenčního zákona si bere na mušku podvodné oddlužovací agentury. Ty se zaměřují na předlužené spotřebitele a zneužívají jejich situace pod záminkou zprostředkování osobního bankrotu. Protože podobným nepoctivým subjektům chybí znalosti i praxe, soudy návrhy na oddlužení často odmítají a zadlužená osoba tak spadne rovnou do insolvenčního řízení. Před tím už si ale oddlužovací agentura stihne od spotřebitele vzít odměnu i v řádu desítek tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti ví i o případu, kdy oddlužovací agentura za své služby požadovala vypsání směnky na 170 tisíc Kč. Nově budou tyto služby moci poskytovat pouze osoby akreditované Ministerstvem spravedlnosti ČR.

Jeden na jednoho podle místní příslušnosti

V meziresortním připomínkovém řízení se nachází také novela exekučního řádu, která se zabývá především situací dlužníků s vícečetnou exekucí. Nově by se podle ní měla všechna řízení vedená proti jedné osobě soustředit jen u jednoho soudního exekutora. Výsledkem by mělo být snížení nákladů exekuce. Pokud má totiž jedna osoba více exekucí, které řeší různí exekutoři, zdražují celý proces duplicitní úkony, například opakovaným zjišťováním majetku na úřadech, v bankách nebo u zaměstnavatelů. Exekuce by měly přidělovat podle místní příslušnosti (spadat by tedy měly pod exekutora, který je k dlužníkovi nejblíž), čímž by se u vícečetných exekucí vlastně zavedl tolik diskutovaný princip teritoriality.

Novela by také měla přispět k eliminování bezvýsledných exekucí, které už jsou v běhu. Nově bude mít soudní exekutor povinnost zastavit ty exekuce, v nichž v posledních dvou letech nebyla částečně uspokojena pohledávka a ve kterých nebyl ani zjištěn žádný majetek dlužníka, vysvětlila mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová.

Dvousečné změny

Zástupci z platformy Exekutoři proti teritorialitě tento krok na jednu stranu sice oceňují, protože v současnosti řeší velké množství exekucí i přes to, že jsou jednoznačně nevymahatelné. (Podle Exekutorské komory je to vliv nadužívání služeb soudních exekutorů věřiteli, pro které je soudní exekuce zadarmo, a proto podávají stále nové návrhy na dlužníky, kteří už několik exekucí mají a je zřejmé, že vymožení celého dluhu je prakticky nemožné.)

Zároveň však upozorňují na to, že mnoho exekucí se dotáhne do úspěšného konce až po třech i více letech. Pokud by novela vstoupila v platnost, tak pro některé věřitele může být zaplacení zálohy po dvou letech řízení tak, aby se exekuce mohla řešit dál, odrazující a demotivační. Pak dojde k tomu, že nebudou řešeny exekuce, které by za současného stavu mohly být vyřešeny, i když za delší dobu, upozornil René Mohyla z platformy Exekutoři proti teritorialitě.  

Další diskutovanou změnou má být povinnost věřitelů skládat zálohu na exekuci. To by podle ministerstva spravedlnosti mělo vést k tomu, že by lépe zvažovali, zda má smysl exekuční návrh vůbec podávat, vzhledem k majetku dlužníka.

Proti tomuto kroku v kombinaci s odmítáním principu teritoriality se staví Česká asociace věřitelů, podle které ztratí kvůli nové právní úpravě vymáhání pohledávek ekonomický smysl.

skoleni_15_4

V řadě případů by věřitelé za snahu o vymožení svých práv zaplatili více, než by následně reálně získali. Odstraněním minimální hranice splacení dluhu pro zahájení osobního bankrotu pak věřitelé ztrácejí jakoukoli garanci, že se domohou alespoň části svých oprávněných nároků, uvedl předseda Asociace Pavel Staněk s tím, že ministerstvo spravedlnosti ještě nedávno vystupovalo proti zavedení teritoriálního principu, který by podle jeho analýzy znamenalo výrazný pokles vymahatelnosti pohledávek. Věřitelé by si takto nemohli vybírat, kterému úřadu vymáhání pohledávek svěří. I pokud by se službami soudem přiděleného exekutora nebyli spokojeni, museli by fakticky i tak proti své vůli dotovat jeho činnost, poukázal Staněk.

Proti teritorialitě protestují i někteří exekutoři. Pokud by se exekuce rozdělovaly podle místa bydliště dlužníka, tratily by na tom velké exekutorské úřady obsluhující velkou skupinu věřitelů – klientů. Naopak malé úřady by mohly být zpočátku zahlcené, čímž by se proces vymáhání podle nich zpomalil nebo zhoršil.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).