Zvýšená odpovědnost za škodu, poškodil-li někdo věc někoho jiného ze svévole nebo škodolibosti, může přijít v úvahu jako následek zvláště sousedských sporů nebo jiných konfliktů, jaké mají třeba rozvádějící se manželé – ale co se budu rozepisovat a vymýšlet příklady, když mohu doporučit film Válka Roseových…
My se pojďme podívat na soudně projednávaný případ, kde přišla na přetřes právě ustanovení občanského zákoníku tuhle problematiku upravující. Právě díky němu uvidíme, jak se na to dívají a budou dívat soudy, jak budou v podobných případech postupovat při řešení sporů o výši náhrady škody, jak budou interpretována a aplikována pravidla občanského zákoníku, který tuto novinku přinesl. Kdy bude podle pravidel o nároku na zvýšenou náhradu škody postupováno a kdy ne. Popisovaný případ však nebude připomínat zmíněný americký film, ale spíše naši produkci seriál Slovácko se nesúdí, ostatně také se odehrál na Moravě. Sousedi si to však nevyřídili mezi sebou a zatáhli do sporu soudy, a to jak trestní, tak civilní.
Vadily mu přesahující větve a odnesla to i ta, na níž se oběsil přítel souseda
Soused vnikl na pozemek souseda, pochopitelně bez jeho souhlasu. Tam pokácel tři stromy rostoucí v těsné blízkosti svých budov a ořezal větve ořešáku, hrušně a jabloně. Hrušni uřízl i větev, na níž se oběsil přítel toho druhého souseda a pod níž byl instalován náhrobek.
Soused byl shledán trestním soudem vinným ze spáchání přečinu porušování domovní svobody a poškození cizí věci. A byla mu uložena povinnost nahradit škodu ve výši 48 610 Kč. Jenže tohle poškozenému sousedovi zdaleka nestačilo a žaloval souseda o 500 000 Kč před civilními soudy.
Soud prvního stupně mu přiznal pouze 25 000 Kč, a to jako cenu zvláštní obliby za poškozenou hrušeň.
(Soud vycházel z § 2969 NOZ, kdy se podle odst. 1 při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit, a podle odst. 2, poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. Aniž ji zákon definuje, cena zvláštní obliby je mimořádná cena, která zohledňuje osobní, citový vztah k určité věci. Na rozdíl od ceny obvyklé jsou pro její stanovení rozhodující kritéria nemajetková a subjektivní. Nicméně ještě uvedeme dále její definici vyřčenou Nejvyšším soudem.)
Soud vyhodnotil jednání jako svévolné, avšak výjimečný vztah k poškozené věci shledal pouze u poškozené hrušně, neboť tento strom žalobce svým způsobem uctívá, upravil jej do podoby pietního místa. Co do zbytku částky 475 000 Kč žalobu zamítl.
Názor odvolacího soudu
Odvolací soud jeho zamítavý výrok ohledně náhrady škody potvrdil, ale navíc zamítl i žalobu ohledně oněch 25 000 Kč. Nepřiznal tak na náhradě škody žalobci ani korunu.
Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že počínání žalovaného souseda nebylo ze škodolibosti ani ze svévole. Nejednalo se o zcela neopodstatněný zásah do práv poškozeného spojený s potěšením ze škodného jednání nebo se zjevnou neúctou k cizím právům a jednání nebylo ani zaměřeno právě proti poškozenému s cílem ublížit mu prostřednictvím útoku na jeho majetek.
Jednalo se o dlouhodobý sousedský spor, žalovaný soused se neadekvátním způsobem snažil brát za svoje tvrzená práva a zamezit stromům na pozemku druhého souseda, aby pronikaly na jeho pozemek nebo ohrožovaly stav jeho nemovitostí. Ostatně již před touto událostí jednaly rodiny obou sousedů o odstranění větví, které zasahovaly nad nemovitost žalovaného souseda. Ten žádal o povolení ke kácení dřevin městský úřad, který mu sdělil, že jejich odstranění může provést jen vlastník.
Úmyslný, intenzivní zásah, který ubližuje
Počínání škůdce podle § 2969 odst. 2 NOZ, aby nastoupil nárok na zvýšenou náhradu škody (vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 992/2018, ze dne 27. 11. 2018), musí být úmyslné a jeho úmysl musí mít ještě zvýšenou intenzitu, která se projevuje buď zcela neopodstatněným zásahem do práv poškozeného, spojeným zpravidla s potěšením či s radostí ze škodního jednání samotného nebo se zjevnou neúctou k cizím právům (svévole), či zaměřením škodního počínání právě proti poškozenému s cílem ublížit mu prostřednictvím útoku na specifický majetek (škodolibost), pro které je typické potěšení škůdce z toho, že se tím nepříjemně dotkl konkrétního poškozeného. Je pak na poškozeném, aby prokázal nejen úmyslné počínání škůdce, nýbrž i tuto jeho zvýšenou intenzitu.
Co je trestné, nemusí být svévolné a naopak
Pojmy svévole a jednání zakázané trestním zákonem nejsou totéž, dodal Nejvyšší soud. Proto neznamená, že dopustil-li se škůdce svým jednáním přečinu či zločinu, jednal ze svévole. Stejně tak nelze dovozovat, že překročí-li někdo své oprávnění vyplývající z § 1016 odst. 2 NOZ (podle nějž, neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá), je jeho jednání vždy svévolným.
Poškození věci ze svévole a protiprávní jednání rovněž nelze stavět na roveň. U poškození věci ze svévole se musí jednat o úmyslný a zcela neopodstatněný zásah do práv poškozeného, tj. bez jakéhokoliv důvodu, kdy cílem jednajícího je pouze poškodit věc buď pro vlastní potěšení, nebo s naprostou lhostejností, bez jakékoli úcty k právům jiných osob.
I Nejvyšší soud souhlasil s tím, že jednání žalovaného souseda znaky svévole ani škodolibosti nenaplňuje, pokud základem jeho jednání byl dlouhodobě neřešený sousedský spor o odstranění větví či stromů přesahujících hranici pozemku žalobce a zasahujících k žalovanému, jemuž působily škodu na nemovitosti. Žalovaný se i pokusil získat povolení ke kácení těchto stromů na tamním úřadu. O odstranění přesahujících větví rodina žalovaného se žalobcem jednala. Jednání žalovaného tudíž nelze kvalifikovat jako zcela bezúčelné, ani nemělo za cíl ublížit žalobci.
Odvolací soud tedy správně dovodil nedostatek předpokladů vzniku povinnosti škůdce hradit poškozenému kromě obvyklé ceny poškozené věci ještě cenu zvláštní obliby ve smyslu § 2969 odst. 2 NOZ, konstatoval NS ČR. A proto dovolání poškozeného souseda zamítl.
Svévole, škodolibost, cena zvláštní obliby, vyšší nárok na náhradu škody
Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku (25 Cdo 992/2018, ze dne 27. 11. 2018) čerpal z odborné komentářové literatury a dříve platných nebo v minulosti připravovaných právních kodexů a přiblížil více používané pojmy. Svévole směřuje k samotnému způsobení škody, škodolibost směřuje k osobě poškozeného.
V prvém případě má škůdce potěšení z toho, že škodí, aniž mu zpravidla vznikne jiný prospěch. Osoba poškozeného je přitom škůdci lhostejná. V druhém případě škůdce má potěšení z toho, že působí škodu právě určité osobě, protože má zájem pokořit ji nebo jí jinak ublížit. Ze svévole škodí např. ten, kdo poškrábe lak aut parkujících na parkovišti. Ze škodolibosti škodí např. ten, kdo zlomí na cizím pozemku strom, o kterém ví, že jej vlastník zasadil při narození syna a léta jej s láskou pěstuje.
Cenou zvláštní obliby je mimořádná cena, při které se zohledňují i nemajetkové aspekty, zvláště pak osobní vztah poškozeného k věci. Zničí-li někdo schválně jinému jedinou fotografii jeho mrtvé matky nebo zničí-li knihu opatřenou podrobnými autorskými poznámkami pro další vydání se záměrem připravit autora o výsledek jeho několikaměsíční práce apod., pak nelze škodu nahradit peněžitým ekvivalentem odpovídajícím obvyklé ceně, protože náhradou za zničené nelze opatřit novou věc. Z toho důvodu je namístě, aby náhrada plnila vedle reparační funkce i funkci satisfakční.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou.
ČLÁNKY DO MAILU