Hlavní navigace

Nezaměstnaný vlekař: nesmyslné rozhodnutí, nebo zdravý rozum?

21. 11. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

V českých médiích probíhá v posledních několika týdnech poměrně ostrá diskuse na téma "lyžování na Pradědu". Pokud se zakáže, přijde o práci řada lidí v oblasti, která již nyní trpí velkou nezaměstnaností...

Nutno podotknout, že výraz „diskuse“ je v této souvislosti mírně nadnesený, neboť naše závislá i nezávislá média prezentují (a zpravidla podporují) převážně jen jednu stranu sporu. Případ se na první pohled zdá být velmi prostý: Ministerstvo životního prostředí (MŽP) neprodloužilo výjimku ze zákona o povolení provozu některých lyžařských vleků v lokalitě zvané Ovčárna v Národní přírodní rezervaci Praděd (Chráněná krajinná oblast Jeseníky) s odůvodněním, že lyžování – zejména pak mechanismy na úpravu sjezdovek (rolby) – poškozuje krajinu a hubí některé vzácné rostlinné a živočišné druhy, které se zde vyskytují. Proti tomuto rozhodnutí ministerstva se zvedla vysoká vlna odporu: okolí Pradědu (Bruntálsko) žije do značné míry z turistického ruchu a zavření vleků by znamenalo odliv lyžařů, tedy odliv peněz a pravděpodobně krach mnoha místních podnikatelů.

Je pochopitelné, že se bouří nejen provozovatelé postižených vleků (lépe řečeno vleků neobdarovaných výjimkou ze zákona na dalších pět let), ale také majitelé a zaměstnanci restaurací, hotelů a penzionů a mnozí další podnikatelé v širokém okolí. Kdo by se také nebouřil proti rozhodnutí, které ho může připravit o slušný výdělek či dokonce o práci? (Podle analýzy bruntálského úřadu práce by v důsledku poklesu turistického ruchu mohlo ztratit práci až 2200 lidí, čímž by dnes 14 % nezaměstnanost v regionu vzrostla o další čtyři procenta.)

A tak bruntálští podnikatelé i zástupci místní správy sepisují petice, protestují před sídlem Ministerstva životního prostředí, lobují u jiných členů vlády, obviňují ministra Kužvarta z předvolebního populismu, případně z korupce související s plánovanou výstavbou nových turistických center v jiných jesenických lokalitách a v médiích publikují komentáře a výzvy apelující na sociální soucítění české veřejnosti s budoucími nezaměstnanými. Nic z toho jim rozhodně nelze zazlívat, jde přece o jejich živobytí. Kdo z nás by v případě ohrožení své existence jen nečinně přihlížel?

Jenže zákon neviditelné ruky trhu, který praví, že maximalizace vlastního užitku každým jednotlivcem vede k optimálnímu využití dostupných zdrojů, a tudíž k maximalizaci blahobytu celé společnosti, občas selže. Zůstanou-li vleky v provozu, pohrnou se na Ovčárnu lyžaři (a s nimi peníze) dál, a chudé Bruntálsko dostane šanci trochu si polepšit. Na druhé straně, pokud dovolíme, aby lyžování nebo jakákoli jiná lidská činnost devastovala přírodní rezervace, pak v dlouhodobém horizontu jednoznačně jdeme sami proti sobě.

Z tohoto pohledu je více než smutné, že se převážná část diskuse točí právě kolem dopadů na komerční sféru. Zdá se, že prvním a hlavním argumentem odpůrců ukončení provozu vleků je potenciální rostoucí nezaměstnanost v regionu. Lze se přitom domnívat, že většina protestujících nezná rozsah škod, které lyžování na Pradědu působí, nebo, což je mnohem horší, se otázkou, zda k nějakému poškození dochází či ne, vůbec nezabývá. Novinové články se ohánějí ekonomickými kalkuly, ale budete-li v médiích hledat věcné informace o vlivu lyžování na jesenickou přírodu, budete potřebovat značnou vytrvalost.

Právě otázka, zda lyžaři a rolby přírodu na Pradědu skutečně ničí, je totiž tím nejožehavějším tématem celého sporu. MŽP se odvolává na odborné studie a na skutečnosti zjištěné při osobní návštěvě pracovníků ministerstva na Ovčárně; protestující tvrdí, že si ministerstvo neobjednalo žádný odborný posudek a že práce, které má k dispozici, ukončení provozu vleků nedoporučují. Podle ochránců přírody lyžaři v přísně chráněné Národní přírodní rezervaci (do jejíž vrcholové části se v létě nesmí ani pěšky) vydřeli až na skálu značná prostranství o rozloze až 400 metrů čtverečních, na terénních hranách jsou ničeny vzácné kapradiny, těžké lyžařské boty poškozují horské vrby, rolby na mnoha místech lámou jeřáby a specifické druhy smrků, a navíc v důsledku provozu vleků mizí některé druhy vzácných alpinských rostlin a nežijí zde živočišné druhy jinak přirozené pro podobná území (rys, tetřev). Odpůrci zastavení provozu vleků argumentují, že vydřená místa nepřesahují půl metru čtverečního a škody na alpinské květeně způsobuje zvěř. Nicméně důkazy předkládané (většinou však spíše nepředkládané) oběma stranami jsou bohužel velmi vágní, mlhavé, nepodložené odbornými posudky či studiemi. Laik si proto může jen stěží vytvořit nějaký objektivní obrázek o tom, co se na Pradědu skutečně děje.

Prokáže-li se, že lyžování na Pradědu nezpůsobuje nevratné změny a neničí místní faunu a flóru, bylo by neprozřetelné a zbytečné brát bruntálským jejich obživu a lyžařům z celé země jejich zimní radovánky. Pravděpodobnější mi ovšem připadá varianta, že některé vleky Pradědu škodí – MŽP koneckonců některým vlekům výjimku ze zákona prodloužilo s tím, že jejich provozovatelé (na rozdíl od těch „postižených“) dokázali v minulých letech dodržovat podmínky této výjimky. Pokud tedy na Pradědu k devastaci Národní přírodní rezervace dochází, pak bychom argumentům o úpadku místní komerční sféry neměli přát sluchu. Vyhubíme kvůli několika potenciálním nezaměstnaným unikátní druhy? Vůči lidem, jichž se to týká, je to kruté, ale z pohledu celé společnosti je zachování přírodního bohatství přeci mnohem přednější!

Ukončíme-li válku, je pravděpodobné, že řada žoldáků či zaměstnanců zbrojních závodů přijde o práci. Budeme proto ve válce pokračovat? Ať už se k otázce měnové unie stavíme jakkoli, argumentem proti jejímu nastolení přeci nemůže být to, že dealeři na finančních trzích přijdou o práci! Budu-li slévačem odlévajícím děla, budu se bránit ukončení války. Budu-li dealerem živícím se spekulacemi na pokles peseta proti marce, budu se bránit měnové unii. A nepopírám, budu-li hoteliérem na Pradědu, budu se samozřejmě bránit uzavření vleků. Je přirozené hájit vlastní zájmy. Ale budu-li generálem, diplomatem v monetárních otázkách či ministrem životního prostředí, nenechám se snad vydírat lobováním slévačů, dealerů a hoteliérů!

Přestaňme počítat, o kolik turistických korun by Bruntálsko mohlo přijít, a ptejme se povolaných odborníků (biologů, zoologů, geologů či ekologů), k čemu na svazích Pradědu skutečně dochází. Je-li přírodní rezervace opravdu ohrožena, pak přece argumenty o dopadech rozhodnutí na turistický ruch regionu nemají v diskusi co dělat.

dan_z_prijmu

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart předevčírem s definitivní platností omezil lyžování na Pradědu. Některé vleky ruší úplně, jiné zkracuje. V činnosti zůstává pět vleků, které dle názoru ministerstva zachovávají vyvážený vztah mezi ekonomickými a ekologickými dopady.

Malá poznámka na závěr: nezapomeňme, že existence lyžařských vleků v Národní přírodní rezervaci není samozřejmostí, kterou se někdo najednou snaží zarazit. Naopak, vlekům je umožněn provoz pouze na základě výjimky ze zákona, a nikde není psáno, že MŽP tuto výjimku musí prodloužit.

Zakázat lyžování na Pradědu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).