V pracovně právním vztahu by měly mít smluvní strany volnost stanovení výpovědní doby, rozsahu dovolené a všeho ostatního. Zákonem stanovené odstupné je něco podobného, jako když chci změnit dodavatele a musím mu ještě tři měsíce kompenzovat jeho "složitou" situaci, aniž by mi odvedl za koruny práce. Regulace trhu práce jsou hlavní příčinou evropských problémů!
Příčinou vzniku komunismu nebyl volný trh, ale naivní představa lidí, že jde docílit bohatství a spokojenosti nějak jinak. Nikde se komunismus zavést nepodařilo, pouze se budoval socialismus, který všude tvrdě pohořel. Doufejme, že jsme se z historických chyb poučili. Jestli ne, tak jsme na cestě do pekel.
Tak zavedením této "volnosti" by se ovšem dostal do potíží spíš zaměstnavatel, protože, že si zaměstnanec našel jinou práci by se pak dozvěděl buď až poslední den nebo tak, že by zaměstnanec nepřišel do práce a poslal jen e-mail: "Sorry, končím, ode dneška makám jinde... Mějte se pěkně a třeba se z toho podělejte!"
Takhle to možná může fungovat u nějakých firem na výkopy, kde je jedno, jestli krumpáčem mácha X nebo Y.
Ale pokud tímto stylem odejde například manager, projektant, programátor nebo i třeba člověk z prodejního oddělení, který má rozjednané nějaké smlouvy - tak se to sakra prodraží :-).
Navíc představte si, že by třeba takhle končili lékaři. Že prostě ráno přijde do práce a zahlásí primáři: "Jó šéfe, já si jdu jenom pro věci... Dneska s rodinou nasedáme na vlak do Německa, takže pacientům na operačním seznamu vzkazuju velkej soráč a mějte se tady pěkně!"
Já jsem byl takto zaměstnaný v centrále jedné banky a klasika - první smlouva na dobu určitou, která se pak má prodlužovat "když se člověk osvědčí". Ten den, kdy smlouva končila jsem jim řekl, že prodloužení na dobu neurčitou jim nepodepíšu a končím s koncem staré smlouvy...
Měl jste slyšet řev ředitele - už je to mnoho let a stále, když se potkáme, tak mně vyčítá, co všechno mu to způsobilo za problémy...
Přitom ten nápad dávat smlouvu na dobu určitou, byl JEJICH. Někdy si prostě firmy neuvědomují, že když chtějí dělat nějaké "vychcávečky", tak že je taky někdo může použít i pro sebe, protože smlouvy platí pro obě strany stejně.
Dnes platí dvouměsíční výpovědní lhůta a dvouměsíční odstupné - to si myslím, že je rozumné pro obě strany. Ale někdy nestačí ani to :-).
Protože speciálně u důležitých a manažerských pozic jsme si dovolenou nevybírali, byla nám převáděna atd. a opravdu s tím byl problém. Takže když pak někdo podal výpověď v podstatě skončil "na hodinu" nebo byl v práci ještě maximálně týden, protože okamžitě nastoupil na dovolenou - když máte nárok na 5 týdnů a ještě máte třeba 3 převedené z loňska, tak to je akorát celá výpovědní lhůta.
Spousta firem také nepočítá s tím, že díky dovolené je faktická práce zaměstnance ve výpovědní lhůtě značně zkrácena (někdy až na nulu).
To je velký omyl! Kdyby si zaměstnanec a zaměstnavatel mohli domluvit volně podmínky, tak se oba zaváží k tomu, k čemu se domluvili. Není to anarchie, ale volnost uzavřít pracovní smlouvu. Kdyby se dohodli na nějaké výpovědní době a zaměstnanec by ji porušil, mohl by si zaměstnavatel soudně nárokovat pokutu, kterou by si při sjednání oba domluvili. Nedělejte z lidí prosim vás blbce. Roli státu bych spatřoval pouze ve stanovení informační povinnosti, tedy odstranění případné asymetrie informací. Zákoník práce by tedy definoval poze smluvní náležitosti, nikoli zákonnou délku dovolené, odstupného, výpovědní lhůty atd. atd. Mimo jiné zákonník práce má u nás 1200 stran, ve Španělsku 1800 stran textu. Asi předpokládají také jako vy, že jsou lidé úplně blbí a potřebují definovat i počet zaměstnanců na jeden záchod.
Neplácejte tu nesmysly!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nesnažte se ohromit. Dal jsem si tu práci a podíval se na úplné znění zákoníku práce, včetně novel: Zákoník práce má 355 752 znaků bez mezer, 60 944 slov, 392 stran ve wordu, pokud kopírujeme zpracování původně z ASPI, nyní dostupné na portálu veřejné správy - je tam hodně široké řádkování, hodně mezer. Běžné publicistické tištěné vydání, jako mám já, má 76 stran. Kde jste sebral takové hlouposti? Nějaký užvaněný komentář - kniha se spoustou přidaného balastu, nesmyslů, které autoři knihy kopírovali a přidali, aby vypadalo co napsali a dostali vysoký honorář..., tak to v praxi bývá...? Tohle máte na mysli? Tak tohle sem nepleťte, vyjadřujte se exaktněji.
Milý pane Johne Malkovichi :) Asi nejste zaměstnavatel, kdybyste byl, tak víte, že potřebujete znát i všechy prováděcí předpisy k zákoníku práce. Tedy toto: Zákoník práce prováděcí nařízení vlády a další související předpisy : s komentářem k 1.1.2012 / Mária Andraščíková a kolektiv. 6. vydání. 1239 s.
Pokud si myslíte, že když lidem nedefinujete jak často mají mít dovolenou a tisíce jiných detailů, tak že všichni padnou vykořistění na hubu pod bičem zaměstnavatele, tak jste těžký marxista. Na deregulovaném flexibilním pracovním trhu je mnohem jednodušší najít práci. Běžte dneska vysvětlit chudákům, kteří marně hledají práci, že je to presně kvůli tomu, že je zaměstnavatel kvůli všmožným zákonným povinnostem nemůže nabrat. Když chcete mít nízkou nezaměstnanost, tak musíte mít také smluvní volnost a právo zaměstnance podle předem učiněné dohody vyhodit. Proč by do toho měl kecat nějaký úředník, který v životě nikoho nezaměstnal a myslí si, to, že když nebudou v zákoně záchody, tak se lidi po....
Komentáře a podobné bludy nejsou právními předpisy, to jednak. Jasně jste řekl zákoník práce - vyjadřujte se tedy přesně(ji), ale i kdybyste řekl - všechny pracovně-právní předpisy, tak nemají tolik stran. Víte, proč je to tak dlouhé??? Aby se vytahalo co nejvíce peněz od čtenářů! Čtěte Sbírku zákonů a ne všelijaké pochybné publikace.
Ano, komentáře vskutku nejsou právními předpisy, ale věřte, že aby laik rozuměl právní terminologii a nebyl pokutován, tak si to musí koupit i s tím komentářem. Tedy pokud si nechce za draho najmout právníka, který mu to přelouská. Ale to není k pointě mého příspěvku. Ono už je jedno, jestli to má 1200, 300, nebo 100 zhuštěných stran. I kdyby byl zákoník práce napsaný velmi srozumitelně, tak s ním mám úplně stejný problém:)
Jde mi přeci o to, a to byla pointa mého příspěvku, že je škodlivé nařizovat firmám, kolik mají vyplácet odstupné, jak dlouhá má být výpovědní lhůta, na co se smějí a nesmějí ptát u pohovoru atd. Vždyť kdyby přeci nebylo tabu ptát se na těhotenství ženy, tak se oba spíše dohodnou, případně dají do smlouvy úhradu nákladů na školení v případě porušení a otěhotnění ženy. Jenže to dnes není možné, místo toho děláme, jako že ta rizika nejsou a v důsledku toho je vyšší nezaměstnanost žen po mateřské.
Když se podnikateli začne dařit, tak se to nejdříve bude všemožně snažit zvládnout sám a zaměstnance najme až tehdy, budeli to nevyhnutelné, protože to pro něj představuje hromadu rizik ze zákona. Ve Španělsku to došlo tak daleko, že je tam zaměstnanec prakticky nepropustitelný, když má smlouvu na dobu neurčitou.