Jen bych doplnila dvě drobnosti: když se upíšete jako spoludlužník třeba k hypotéce, nemáte šanci po tuto dobu na vlastní hypotéku. Jste totiž považováni za dlužníka, i když "jen" ručíte a dlužník pravidelně a spolehlivě splácí. A vyvázat se z ručení není jednoduché.
A druhá drobnost: pokud ručíte nemovitostí za cizí hypotéku, protože vám dlužník slíbil, že po zapsání nemovitosti do katastru přejde zástava na jeho nemovitost (v případě, že právě staví), taky to nemusí být pravda. Proč by se banka zbavovala záruky, která je třeba velmi kvalitní? Pro zlaté oči dlužníka nebo ručitele?
Jinak výborný článek.
Pokud je nová zástava vzhledem k úvěru dostačující. A, což je neméně důležité, pokud je součinnost jejího vlastníka.
Takže k výměně nedojde:
(a) pokud nemá nová zástava hodnotu
(b) pokud vlastník nové zástavy nepokračuje v zamýšlených stavebních či rekonstrukčních pracech nebo jen nedosáhne kolaudace, protože pro banku je lepší méně hodnotná hotová nemovitost, než hodnotnější rozestavěná, nebo
(c) pokud se vlastník nové zástavy nemá ke spolupráci.
Ručit můžete i tam, kde byste nebyl schopen sám půjčit. Málokdo z nás má po ruce volné miliony, které může půjčit. Má ale příjem, takže je schopen zaručit se za splátky.
Pak máte možnosti se tomu, co popisujete, vyhnout. Když budete pravidelně sledovat stav hypotéky, tak budete mít možnost splnit jako ručitel jednotlivé splátky v řádu tisícikorun, čímž se vyhnete povinnosti naráz splatit dluh v řádu milionů.
A co uzavrit smlouvu, ze kdo to zaplati, toho to bude? Rucitele bez pripadneho majetkoveho zisku bych nikdy nedelal. Kdyz ale budu potom vlastnikem takoveho podilu, ktery jsem splatil, uz bych to nevidel tak spatne. Pak muzete dat i clenovi rodiny najem, popripade s nim zatocit jinak.
Nesporně to řešit lze, ale je trochu komplikované to ošetřit tak, aby to bylo právně neprůstřelné. A abyste nepřišli o jiné výhody, například daňový odpočet hypotéky. Nebo abyste nenarazili na zákaz propadné zástavy.
Zkrátka, už je to o individuálním řešení šitém na míru, ne defaultní zákonná úprava ve stylu "one size fits all". Tudíž to zpravidla znamená si zaplatit advokáta, který Vám tu konstrukci připraví.
Samozřejmě, ale je to jistá možnost, jak být spokojeným dlužníkem a spokojeným ručitelem. Pakliže oba mají čisté svědomí, není co řešit a jistě se pod dohledem právníka nějak domluví a hodí to na papír. A pakliže nemají, je to v podstatě jediná možnost jak nebýt v pozici ručitele za hlupáka, třást se strachy a navíc někomu zaplatit bydlení či jinou pohledávku. V podstě bych to viděl jako jedinou cestu pro ručitelský závazek. Jinak mi to přijde trošičku jako ruská ruleta.
Tu možnost máte i dneska. Můžete se soudit o bezdůvodné obohacení, protože platí, že pokud jste plnil za někoho jiného, můžete to po něm vymáhat. Otázkou je, s jakým výsledkem. Proto je lepší se do podobných atrakcí nepouštět. Máte-li přijít o známého hned nebo až po soudních tahanicích, tak radši hned, ušetříte si plané naděje.
Ručit může jenom idiot! Protože pokud po mně chce přítel ručení, pak to není přítel, ale vyžírka, protože na mě uvaluje riziko za účelem vlastního prospěchu a na můj prospěch úplně dlabe :-).
Navíc, koupit si byt může dneska jakákoliv dvojce i sama bez ručitelů. Nechápu jak je v článku: "mladí potřebovali ručit".
Když je mladý pár, tak není problém mít práci, kde má každý minimálně 15 000 Kč čistého - tj. 30 000 Kč měsíčně.
Za bydlení dají 10 000, za náklady na život taky 10 000 a 10 000 měsíčně mohou šetřit.
Když mají trochu mozku, tak ušetřené peníze ještě dál zhodnocují, takže dostat se k částce 500 000 Kč (půl milionu). Není žádný problém a na zbytek jim stačí hypotéka - nejlépe na 30 nebo 40 let, kterou ale při současném přístupu splatí mnohem dříve - už za pár let.
Ano, takové řešení je možné jenom pokud člověk nevyhuluje hubu, neprolívá ji denně chlastem v hospodě, nejezdí na zbytečné dovolené do Egypta a nemusí mít vždy nejnovější model iPhonu :-)
Ale je na každém, aby si rozhodl, jestli bude žít schvíli v rámci možností jako mladý pár let a po zbytek života pak bude finančně zajištěný nebo jestli si jako mladý musí "užívat" a pak žít z ruky do huby až do konce života...
Bohužel to není jen o svědomitosti a dřině, jsou i lidé - jinak kvalitní - kteří nejsou hlava a nemají šikovné ruce, rodiče jim šanci na dobré vzdělání ani nedali, takže jsou v 18 sice zapojeni do pracovního procesu, ale za malý plat a prakticky bez šance se z toho dostat. Jistě, mohou jít studovat, peníze na to třeba i nějak seženou, ale pak třeba nebudou ve studiu úspěšní a zůstanou jim jen dluhy a ješt menší šance na "povýšení". P.S. Také jsem se dřív pohyboval jen mezi vysokoškoláky, a měl jsem podobné názory jako vy :) Ale když z vysokoškolského areálu vyjdete trochu mezi lidi, často je to opravdu hodně i o štěstí, někdo má kamaráda co ho vezme do firmy která dobře vydělává, a za pár let je za vodou, někdo kamaráda nemá a skončí tam, kde by skončil i ten první, nebýt toho kamaráda. Mnoho lidí prostě nemá na to vystudovat atraktivní (dobře placený) obor, takže sice i vystudují, ale plat je malý, dělají alespoň co je baví což je jistě poztitivní, ale nenajíte se z toho. Jiní prostě ani nevystudují protože na to nemaj.
Ano, všichni nemají štěstí a znalosti... Já jsem zapomněl, že já jsem se vlastně narodil a v porodnici mi rovnou nalili do hlavy všechny znalosti, jazyky a dovednosti.
Pak v dospělosti mi sami u dveří zvonili generální ředitelé a majitelé podniků, ať k nim jdu pracovat a trumfovali se, kdo mi dá víc...
Po pár letech za mnou zase přišli, ale teď už, že by na mě napsali celou firmu a tak jsem ji získal.
Stejné to samozřejmě měla i moje přítelkyně.
Takže se velice omlouvám, zapomněl jsem, že jsou lidi, kteří se třeba narodí a nemají žádné peníze ani znalosti, to je pak jasné, že když jim to nikdo v porodnici nenalil do hlavy, tak to prostě až do konce života umět nemůžou. A že když jim nikdo u dveří nezvoní a nenabízí práci, tak si lepší sehnat prostě nemohou... A když jim nikdo nedaruje žádný business, tak jej prostě nemají.
Tohle mě prostě vůbec nenapadlo :-D
Palec dolů. Plácáte nesmysly. Ne každý má na to být úspěšným atletem i kdyby sebevíc trénoval, ne každý může být spisovatelem i kdyby měl plný penál propisek. Stejně tak ne každý má na to vystudovat VŠ nebo vybudovat prosperující firmu. Buď na to nemají hlavu nebo socio-ekonomické zázemí nebo obojí. Možná vás to překvapí ale dítě nezaměstnaných rodičů se základním vzděláním má v životě o dost horší vyhlídky než dítě úspěšných vysokoškoláků vlastnících prosperující firmu.
Pro dost lidí je problém uběhnout stovku pod 20 vteřin čemuž v atletickém klubu asi nikdo neuvěří, stejně jako vám se zdá divné že by někdo nedokázal najít práci za 15kKč čistého protože se prostě pohybujete v úplně jiném prostředí.
Nicméně když na to nemám tak si neberu hypotéku, o tom žádná.
tak to zase pozor!!! znam par "zedniku" kteri se maji lepe nez spousta programatoru apod. nemaji VS vzdelani. staci nemit lachtani nemoc. pak znam spoustu zedniku kteri maji treba 12hrubyho - a presto kazdy den vyhuli dve krabky a vylejou hlavu, ale co hlavne ze ve dve padla. ty prvni pripady to maji jinak. a stejna situace je ve vsech oborech. vymluvy na rodice, na stesti, na boha atd jsou jen vymluvy. taky jsem se nenarodil v te "spravne" rodine aby mi nasi dali barak, auto a firmu. a presto jsem se vlastnima silama dokazal stat celkem spokojenym clovekem s rozumnym prijmem (proste jsem se naucil neco, co moc lidi neumi - a je jedno jestli je to programovani nebo obkladani koupelen nebo truhlarina - hlavne to delat dobre a poctive)
No, to, ze uspech nezalezi vzdy jen a pouze na VS vzdelani, s tim bych docela i souhlasil. Je to sice velmi vyjimecne, ale i nejaky zakladak muze prorazit. Ovsem zpravidla s nejakym VS partnerem. Ovsem rovnost sanci je blaf. Dite z bohate rodiny, ktere ma vzory v rodicich je na tom vzdy o mnoho lepe nez dite z normalni rodiny, kde treba jsou rodice jenom v zamestnaneckem pomeru. Dnes temer nelze bez znamosti a pozadove podpory podnikat. Karty jsou v podstate rozdany pri prichodu na svet. Clovek z chude rodiny ma 99% sanci, ze skonci stejne. A clovek z bohate rodiny ma 99% sanci, ze bude mit lepsi start. Jo o tom, jak skonci, to je jina. Ale porad ma mnohem vyssi sance.
Proboha co je na tom výjimečného? Víte kolik se najde slušně situovaných lidí třeba mezi řemeslníky, kteří přitom mají kdoví jestli maturitu?
Zaměstnanecký poměr taky není nic diskvalifikujícího - zdaleka není každé zaměstnání jen o minimální mzdě. A co se týče vzorů pro dítě, tak bych řekl, že optimálně jsou na tom právě děti pracujících rodičů z příjmově poněkud nadprůměrné rodiny, naopak u dětí z vysloveně bohatých rodin bývá velmi velký problém s motivací.
Z druhé strany není problém ani tak "chudá rodina", kdy rodiče pracují v něčem hůře placeném, malérem jsou děti dlouhodobě nezaměstnaných, které prostě nevidí pracovní návyky, to je ale trochu jiná kapitola.
No, znam od kazdeho toho fochu radove stovky lidi a desitky rodin. Mam zkusenost, ze jenom ve velmi malem meritku se z lidi se zakladnim vzdelanim stavaji lide slusne situovani. Kdyz bych to nastrelil pomerem, myslim, ze tak 1:100. Ovsem rekneme si, co za tim je? Je zatim u vetsiny remeslniku prace bez papiru, pausaly a tak dale. Dane se plati smesne. Vzory pro deti zanedbatelne. A zamestnanecky pomer? Mimo vylozene nejakych slusnych solichu je to spise zivot prumerny, k nicemu nic vyrazne nemotivujici. A vezmeme-li treba ucitele, jsou jich radove desitky tisic, tak taky nic moc. Paklize druhy z rodiny nepodnika, je to chudoba a bida. Dlouhodobe nezamestnani? Tam uz nehorovrim vubec. To je uz uplne ztracene. Jak pro rodice, tak pro deti. Alkohol,fet, koureni a hotovo.
Však si zas tolik neprotiřečíme. Vy jste prostě měl chuť a schopnosti na sobě zapracovat a jít za nějakým cílem, ať je to vystudování VŠ nebo vyučení se truhlářem a založení vlastní firmy, to je fuk. Jde o to že spousta lidí tohle neumí ani nemají v okolí žádný vzor který by jim ukázal cestu. Dítě nezaměstnaných negramotných rodičů prostě NEVÍ a nechápe proč by mělo pracovat když peníze se přece dávají na sociálce. Rodičům to tak funguje tak je dost velká šance že to i děti budou dělat stejně.
Věřím že nadaní jedinci dokážou poskočit o jednu dvě socioekonomické úrovně vzhůru, to dítě z předchozího příkladu se nakonec možná vyučí a možná si i založí vlastní živnost, ale téměř jistě nevystuduje práva, nezprivatizuje žádný státní podnik, ani nebude politikem. Když bude fakt dobrej tak si udrží tu svou dílničku.
Rozhodně tedy nesouhlasím že každý může dělat cokoliv a že stačí chtít. Pokud chybí zázemí tak ani nevím že můžu něco tak vzdáleného jako být právníkem chtít.
Podle mne přeháníte. Ten příklad, který dáváte (dítě nezaměstnaných negramotných rodičů) je hodně extrémní, ale ani tam si nemyslím, že je to nemožné. Tedy, privatizace státního podniku je spíš o štěstí (být ve správnou dobu na správném místě a mít ty správné kontakty), ale ty ostatní aspekty IMHO možné jsou.
Není to snadné. Ve skutečnosti je to k***a obtížné. Ale je to možné.
To dítě si může najít vzor ve vzdáleném příbuzném. Nebo třeba v učiteli. Ve věřící komunitě třeba v knězi. Nebo prostě jen v určitém okamžiku zjistí, že na té sociálce se těch peněz dává dost na pivo pro taťku, ale už ne na to, co by chtělo samo. A začne hledat cestu ven.
Jenže lidi se nedělí jenom na Usaina Bolta, běhajícího 100m za 9,58 sekundy a kvadruplegiky, kteří se ani nedokáží otočit na posteli.
Ano, každý možná nemá na to, aby dal 100 metrů za 10 vteřin, ale za 30 vteřin (průměrná rychlost 12 km/h) to může dát úplně každý, stačí chvilku cvičit...
Zrovna tak ne každý může být Warren Buffett nebo Bill Gates, ale vydělat si alespoň tolik, aby zajistil člověk sám sebe, opravdu MŮŽE KAŽDÝ!
Počítač dneska pořídite pod 10 000 Kč, připojení k Internetu není problém (pomalejší rychlostí) okolo 200 Kč/měsíc. Registrace do knihovny je maximálně 150 Kč/rok.
Víc opravdu nikdo nepotřebuje... Do začátku se vše potřebné dozví z Internetu a knih, později od ostatních lidí, které na cestě potká a ze zkušeností, které zažije.
Jestli si někdo neumí sehnat práci za 15kKč, tak ať si přečte 10 knih o přijímacích pohovorech a to místo bude jeho i kdyby nechtěl!
Problém je, že tohle lidé nikdy neudělají - maximálně si sednou k pivu a nadávají.
Zajímavý a přehledný web o problematice osobních bankrotů, insolvence, oddlužení. Konkrétní rady, jak ven z dluhové pasti, modelové příklady. Pokud vás to zajímá, podívejte se na www.jak-na-insolvence.cz
Pokud někdo potřebuje pomoc s insolvencí, jednoznačně doporučuji obrátit se na Poradnu při finanční tísni, o.p.s. (www.financnitisen.cz). Jsou to specialisté na osobní bankroty a oddlužení a coby obecně prospěšná společnost poskytují své služby zdarma, na rozdíl od různých oddlužovacích agentur a advokátů, kteří si je nechávají zaplatit. A na paní doktorku Doubkovou v této problematice jen tak někdo nemá.
Tak toto ma teda z jedneho pribehu dostalo:
"Postupně si vzali několik půjček a spotřebitelských úvěrů - na vybavení domácnosti, na dovolenou a také chtěli nakoupit dětem kompletní lyžařskou výbavu"
chapem, ze potrebuju hypoteku na byt. ale spotrebitelsky uver na dovolenku? kolko musia za jedno pozicane euro (pripadne korunu) vratit? radsej co to nasetri a chod o dovolenku o 2 roky ako si poziciavat za tazky (bliziaci sa k uzere) urok.
tie deti bez dovolenky pri mori chvilku preziju, bez strechy nad hlavou nie.
Na jednu půjčenou korunu vrátí 30 haléřů, protože požádají o oddlužení. Stačí se podívat na insolvenční rejstřík - mraky lidí, kteří mají s příjmem 13 kKč netto napůjčováno 3/4 mega, mají kontokorenty, kreditky, spotřebitelské úvěry, a jejich majetek je mobilní telefon, plazma a satelit, v lepším případě ještě 10 let staré auto...
A soudruhům soudcům vůbec není divné, kam dotyční ty napůjčované peníze dali, a v pohodě povolí oddlužení. Zaplatí to ti blbci, co splácejí poctivě.
Tady se píše, že ručitelské prohlášení se vztahuje k úvěrům nebo k hypotece. Mě do nájemní smlouvy, u které jsem nájemcem a bydlím v bytě se svým vnukem (řádně přihlášeným) už 4 roky, teď přidali ono ručitelské prohlášení, které má podepsat můj zatím nevydělávající vnuk. Nevím, zda má realitka právo toto žádat, když jde o osobu blízkou.
Já bych nikomu rozhodně neručila, jedině tak vlastním dětem, kdyby to někdy potřebovaly a věděla bych, že se na ně můžu spolehnout. Sama jsem nedávno potřebovala peníze navíc a radši jsem zvolila půjčku bez ručení. Přes tenhle srovnávač - https://www.letakomat.cz/finance/pujcky-bez-ruceni - se mi navíc podařilo najít fakt výhodnou nabídku :) Takže za mě neručit!